Děvčátko Momo a ukradený čas

18. března 2017 v 19:49 | Michael Ende |  Knihovnička
Tuhle knížku jsem si půjčila v knihovně, protože od Endeho jsem si chtěla něco přečíst.
Něco.
Cokoliv.
Vlastně nevím, co všechno napsal, nejznámější je asi Nekonečný příběh, což mě taky láká...

A vlastně jsem zjistila, že ji můžu zařadit do padesátibodovky z roku 2015 (já vím, tu jsem měla splnit v roce 2015, ale nevadí)

Kniha 12. - kniha od autora, kterého jste ještě nečetli


Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla do příběhu. Přece jen nejsem cílová skupina, ale kdybyste se ptali, proč se teda hergot hrabu v dětských knihách, když nejsem dítě, tak proto, že mě to zajímá. Je pár knížek, které mi jako malé unikly a chtěla bych si doplnit informace. Třeba Čaroděj ze země Oz.

Ale zpátky ke knížce... děvčátko Momo se objeví v jednom malém italském městečku. Přichází odnikud, nemá rodiče a nikoho nezná. Zdá se, že nemá vlastně nic, rodinu, ani domov... ale má něco neobvyklého - má čas a schopnost naslouchat.
Momo přináší klid a pohodu a fantazii. S Momo se spřátelí několik dospělých lidí, které dokáže vyslechnout a umožní jim uspořádat si myšlenky a vyřešit nejeden problém. Momo přináší fantazii i dětem, které nemají super hračky a dokonce i dětem, které super hračky mají. S Momo se totiž dá hrát všechno na světě.

Leč poklidná práce a poklidný život s malým vychutnáváním malých radostí se příčí šedým mužům s buřinkami a doutníky, kteří se náhle ve městě objevují. (Trochu mi evokují představu děsivého Ticha z Doctora Who a kdoví, jestli nebyli inspirací i pro Stephena Kinga pro jeho sérii Pistolníka).
Tito muži rozjedou nenápadnou propagandu, cílenou na změnu života lidiček. A docela se jim daří. Úspěšně vyloží každému jednotlivci, jak marní čas pitominami, jako je povídání si s přáteli, návštěvou nemocné mámy a užíváním si nicnedělání. A nešťastníci ohromeni pravdivostí jejich argumentů uzavírají smlouvy a pronajímají svůj ušetřený čas těmto šedým pánům...
A mění se.

Náhle je vše účelné, nikdo z dospělých nemá čas, všichni jsou vytížení, uštvaní, a nevrlí. Jednoho po druhém takto likvidují šedí mužíčkové v buřinkách a těch pár jedinců, kteří odolávají, si nechávají na závěr. Nejdřív snadné kusy, pak ti obtížnější, pak děti a nakonec - děvčátko Momo, které jim leží v žaludku opravdu velmi silně.

Děvčátko Momo bude muset svést bitvu o čas. Najít sídlo samotného mistra Hóry a s pomocí želvy Kassiopeji zachránit ztracený čas jejich přátel, a co víc, zachránit i mistra Hóru a zničit šedé muže.
Ale co zmůže malá holčička proti hordě šediváků?
Ona sama cítí, že je na takový úkol slabá a příliš malá a hlavně, osamocená.
Ale má v sobě něco, co nikdo jiný nemá - bylo dovoleno jí spatřit svoje vlastní srdce a viděla nádherný květ života.


Příběh samotný se mi líbil. Není nabitý akčností, spíš přináší malé poselství, že ne všechno, co je na povrch dokonalé, může být dokonalé. Ne každá výstřednost zajistí štěstí. A že s fantazií se dá užít dne daleko víc než se superdrahými hračkami.
A taky, že není na škodu umět poslouchat. Vlastně je to veliké umění, neboť naslouchat vyžaduje trpělivost a účast.
Příběh přináší také malou naději, neboť říká, podobně jako v Pánu prstenu, že i malý nenápadný človíček může vykonat něco velkého.


Kniha má zajímavý čtvercový formát, pevnou vazbu a zdařile ilustrovanou obálku.

Na ukázku několik ofocených stránek. Stránky jsou původně bílé, nevím proč se mi to promítlo do modrého podkladu...




Ukázka z příběhu, který vznikl z fantazie dětí...


A na řadu přichází šedí muži s buřinkami a doutníky...


Vyjednávání agentů a přesvědčovací metody. Svým způsobem mi připomíná šmejdy.




Dokonalé hračky a kousek fantazie




... což mi připomíná, jak mi kdysi kamoška říkala, jak si její malá neteř dvě a půl hodiny vyhrála s lisem na česnek, zatímco panenky se válely v koutě...


Nenabádám každého, aby si hned běžel knihu koupit nebo půjčit. Jen jsem ji chtěla zmínit jako zajímavý kousek dětské literatury. A zajímalo by mě, jestli je poutavá i pro dnešní děti...


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 18. března 2017 v 21:38 | Reagovat

Nekonečný  příběh jsem jednu dobu měla  moc ráda, ale pak přišly jiné knihy, ale od Endeho jsem už nic nečetla, musím si pročíst ty okopírované stránky... :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2017 v 8:06 | Reagovat

Jenom si díky takovým článkům uvědomuji, jak se okolo mne vrší knížky, které bych si rád přečetl, ale odkládám to kvůli jiným věcem. A ty pak zase kvůli těm dalším... :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 19. března 2017 v 8:34 | Reagovat

Poslední dobou knížky moc nečtu, ale zjistila jsem, že tato kniha je jako audiokniha a taky jako film, tak spíš dám něco z toho. Dík za tip.

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. března 2017 v 9:08 | Reagovat

Já si Čaroděje koupila už v hodně dospělém věku a stejně tak i Malého prince. Toho jsem tedy spíš kupovala dětem když ještě byli školáci, jenže bohužel ani jeden z nich po mě vášeň ke čtení nezdědil. A musím ostudně přiznat, že ani jednu ani druhou jsem ještě nečetla :-?  O_O

5 Vendy Vendy | Web | 19. března 2017 v 9:46 | Reagovat

[1]: Nekonečný příběh znám hlavně jako film, a líbil se mi.Nevím, jaká bude knižní předloha, ale chci si ji přečist také...
[2]: Je to tak. Knih, které jsem nečetla, také přibývá, a chtěla bych se vrhnout na klasiku. Čechov, Dostojevskij, Zola,a další. Je pořád dost knih, které mě ostudně minuly...
[3]: Audioknihy začínají být v oblibě, protože se díky jim stihne i další práce ;-)
[4]: Také jsem si některé knihy pořídila v dospělosti, třeba kouzelnou sérii Letopisů Narnie. Z těch světových dětských knih jsem dala svého času akorát Medvídka Pú a Alenku v říši divů. Nebo za zrcadlem. Nebo oboje... :-)
Je smutné, že ty čtenářka, a děti nic. Ale třeba vnoučata, až přijdou...

6 Siginitou Siginitou | Web | 19. března 2017 v 12:11 | Reagovat

Vypadá to hodně zajímavě :)
Ještě jsem to nečetla, ale možná se k tomu i dostanu.

7 Melissa Melissa | Web | 19. března 2017 v 12:46 | Reagovat

Občas taky ráda sáhnu po nějaké dětské knížce:)Mám spoustu knížek z dětství a dospívání,ráda se k nim občas vracím.Poslední dobou ale nemám na čtení knih moc čas. :-P

8 Iris Iris | E-mail | Web | 19. března 2017 v 17:44 | Reagovat

Měla bych si nějakou takovou přečíst, děkuji za typ ;-)

9 Amelie Amelie | Web | 19. března 2017 v 22:49 | Reagovat

Máme ji doma, ještě jsem se k ní nedostala.

10 signoraa signoraa | Web | 20. března 2017 v 22:30 | Reagovat

Kdyby neexistovala fantazie, byl by náš svět o mnoho chudší. A díky fantazii vznikly i tyto knížky. Děvčátko Momo mě minulo, ale Nekonečný příběh jsem četla (a samozřejmě i viděla film). Občas sáhnu po knížce pro děti. Po těch mých mi tu zůstala celá knihovna, jen několik knih si odvezla dcera. Čtu svým vnoučatům, ty dvě nejstarší si už čtou samy, ale nepohrdnou nikdy, když otevřu knížku a pustím se do čtení. Dokonce měním i hlasy, což děti dokáží ocenit. :-D

11 Vendy Vendy | Web | 21. března 2017 v 20:26 | Reagovat

[6]: Máš na to spoustu času... :-)
[7]: Taky se občas ráda vracím k některým knihám z dětství a srovnávám je pře čtení, jak jsem je viděla tehdy, a jak je vidím dnes.
[8]: Možná se ti bude líbit...
[9]: Taky mám pár takových, které jsem ještě nečetla. Knížky naštěstí ani neuschnou, ani neutečou. ;-)
[10]: Pěkně jsi to řekla hned v první větě, souhlasím. Nekonečný příběh si přečíst chci, ale spíš si jej půjčit, kupuji čím dál méně.
To měnění hlasu při čtení je senza nápad, moje mamka to taky dělala podobně a díky tomu její čtené pohádky byly naprosto originální. :-)

12 mengano mengano | E-mail | Web | 22. března 2017 v 20:18 | Reagovat

Moje do dneška oblíbená je Bohul u zajíčků. Je ještě po mojí máti a patří jí čestné místo v mojí knihovně :-) I naše Cibule se z ní učila číst, takže čtvrtá generace.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2017 v 20:42 | Reagovat

Četla jsem vždy vše, co mi přišlo pod ruku. Ráda jsem se utíkala do světa jiných lidí. Později jsem si už vybírala. Během let se pohled na svět, myšlení i touhy lidí mění. Nyní už prostě nečti nic co mne rozpláče, či vyděsí, ale dětské knížky jsou asi vítané v každém věku, zvláště v tom starším, vesměs vzpomínkovém.

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 16:33 | Reagovat

Myslím, že tohle by byl můj šálek kávy! :-)

15 annapos annapos | Web | 25. března 2017 v 19:22 | Reagovat

Jak napsala Ruža, také stárnu a moc ráda utíkám od reality, často k „ pohádkám " všeho druhu, ať tedy je to kniha, film, nebo často i život, kontakty omezuji na lidi, co nemluví o lukrativní práci která vynáší, co kde nakoupit a jaké léky mě sto-pro uzdraví, co mně tedy zbývá? ano, máš pravdu, pohádky.

16 Vendy Vendy | Web | 25. března 2017 v 23:33 | Reagovat

[12]: Tohle vůbec neznám, asi opravdu ojedinělý a vzácný kousek! Čestné místo v knihovně si určitě zaslouží! :-)
[13]: Taky jsem četla všechno možný, dnes se snažím vybírat si, neb knižní trh je přesycen. Ale dětskou knihou nebo dokonce pohádkami nepohrdnu, jen se na ně dívám jinýma očima a hodnotím spíš fantazii a představivost a taky přemýšlím, které pohádky jsou přepisovány z lidového předávání a které vznikly tak nějak uměle.
[14]: Možná že ano, Jani, je to fantazijní knížečka. Zajímalo by mě, jestli by oslovila dnešní děti, protože je svým způsobem maloprincovská. ;-)
[15]: Mně připadá, že pohádky tak trochu léčí. Nebo aspoň uklidňují. Sem tam neškodí v nich zalistovat...hodí nás i trochu zpátky do dětství, taková malá cesta časem. :-)

17 Robka Robka | Web | 26. března 2017 v 19:21 | Reagovat

To je moje oblíbená kniha z dětství :-) Moc ráda jsem ji četla a i teď se k ní v myšlenkách ráda vracím, protože poselství v ní obsažené je pravdivé stále. Kdysi jsem ji taky zmínila v jednom článku na téma čas: http://plant.blog.cz/1204/kam-mizi-nas-cas

18 Polly Polly | Web | 26. března 2017 v 21:19 | Reagovat

On napísal Nekonečný príbeh??? ooo bože, som barbar, to som netušila! A pritom Momo som čítala asi ako 12ročná a doteraz si pamätám aký čarovný príbeh to bol :)

19 Joina Joina | Web | 27. března 2017 v 5:44 | Reagovat

Je pravda, že jsem tuhle knížku ještě nečetla...
Ale co si čtu ukázky z knížky, nevypadá to špatně :)
A ty obrázky do knížky jsou moc pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama