Listopad 2015

Něco málo z letošního hodového

30. listopadu 2015 v 20:42 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
Minule jsem zaznamenala stavění máje. Která se nekonala koncem listopadu, jak se možná zdálo, ale začátkem listopadu.
Po stavění máje jsou hody - ty letošní se vyznačovaly neobyčejně krásným počasím, snad v historii zdejších hodů prvním, kdy bylo opravdu slunečno a relativně teplo.

Jak se staví májka

30. listopadu 2015 v 11:42 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
Podrobnosti jsem nezkoumala. Asi se vyhlédne strom, pokácí, zbaví větví a ohobluje. Pak se doveze na místo určení, zasadí do jámy a vztyčí. Jo a mezitím se špička, kterou nechávají, ozdobí různými krepovými mašlemi a květy. To mají na starosti stárky. Stárkové zas dělají všechno kolem.

Mravenci

29. listopadu 2015 v 21:14 | Boris Vian |  Knihovnička
Další kniha v padesátibodové výzvě. Dá se říct, že kniha, kterou bych si normálně nepůjčila a byla by to škoda, kdybych si ji nepůjčila, protože jde o knihu nevšední.
Původně měla patřit do sekce Kniha, ve které nejsou postavy lidé. Ale zmýlil mě název a hlavně, spletla jsem si ji s jinou knihou. Naštěstí je tu padesát škatulek a to by byl čert, aby se do některé nevešla!
A kdyby, vymyslela bych padesátou první.

Naštěstí jsem našla a Mravence mohla přiřadit do sekce Kniha s jednoslovným názvem.

6. - kniha s jednoslovným názvem

Teen Pop

26. listopadu 2015 v 20:16 | Iva Macků |  Knihovnička
Dnešní psaní je pro změnu k padesátibodové knižní výzvě, kterou jsem uváděla před časem.

Dnešní téma je kniha, které autor(ka) má stejné iniciály, jako moje jméno.
Musím říct, že bylo dost pracné vyhledat spisovatele a pisálky, kteří mají stejné iniciály jako moje jméno, ale povedlo se mi udělat celkem slušný seznam a dokonce zajímavý.
Problém byl, že najít je v knihovně bylo téměř nemožné a kupovat je kvůli tomuto se mi zase nechtělo.

Za odrazoffky může turek

20. listopadu 2015 v 2:21 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
A stačilo jedno, aby nejel jeden autobus a já strávila v Židlochovicích o hodinu déle. Pěšky se mi nechtělo a sedět na zastávce taky ne. Takže jsem se courla do cukrárny a zhřešila...
Ze všech lattéček a kapučín mi nejvíc chutná turek. Klasický, spařený, ani nemusí být v džezvě. A tady to byla poctivá porce, pěkný hrnek, žádný pidišáleček na dva prsty. Horší bylo s výběrem pišingru, k tomu turkovi. Ač řezy vypadaly lákavě, dát za jeden třicet korun se mi fakt nechtělo... takže nakonec vyhrály hraběnčiny řezy, které byly nejen cenově sympatické, ale i dobré.

Ne každá cesta na úřad musí být nudná

18. listopadu 2015 v 19:13 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
Kdo sem chodí, ví, že si zpestřuji i celkem otravnou cestu za daněmi, nejlépe focením. Těch zastávek cestou, co jsem podnikla, focení v parku, focení domů, focení detailů, které mě zaujaly... nezapomenu na úžasnou fotku, kterou jsem pořídila v Tyršových sadech.

Citáty a zblitky - pokračování (a snad i zakončení)

17. listopadu 2015 v 19:25 | Van Vendy
V minulém článku jsem začala citáty a zblitky a skončila úplně někde jinde. To jsou ty myšlenkové pochody, které jsou někdy opravdu zajímavé a rozličnými cestičkami se ubírající.
Dnes se vrátím k původnímu tématu a chtěla bych předvést, co tím vlastně myslím.

Citáty a zblitky

14. listopadu 2015 v 7:48 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
Před lety jsem sbírala citáty. Zapisovala jsem si je ze sešitků, z novin, z časopisů, přidávala jsem i různé aforismy a vtipné glosy. Mám celý sešit s různými citáty a taky sem tam přísloví.
S přístupem k internetu jsem získala celou škálu citátů, větší možnosti, spousty odkazů, specializované stránky, které už se nespokojí s pouhými citáty, ale s jejich převedením do obrazu - tedy spojení obrazu a slova.

A s postupujícími roky jsem zjistila, že některé citáty mi začínají vadit, lezou mi na nervy, připadají mi laciné, plytké a na oko krásné, ale podstatou vlastně velmi lživé a nesmyslné.

Vpravo kýč jak noha!

7. listopadu 2015 v 18:08 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
Proč ten název? Jela jsem do Lajhladu na otočku a zpátky pěšky ke klášteru s focením, přistoupila do autobusu a pokračovala domů. A najednou takový namakaný borec na předním sedadle pohlédl do strany a zařval na celý autobus: vpravo kýč jak noha!

A měl pravdu, ten namakaný borec. V zapadající nádheře se skvěl červánkově růžový, v soumračné modři napůl utopený, sluneční kotouč. K dovršení všeho prosvítal za stromy, takže vrcholná romantika na třetí.

Bylo mi trochu blbé fotit v autobuse, ale měla jsem to udělat. I když jsem okamžitě po příjezdu lapla kolo, ten sluneční kotouč už byl pryč. Rozdíl asi čtyř minut. Nestihla jsem to včera, ani dnes - protože dnes už slunce nevykouklo a od rána poprchávalo. Zítra jsou u nás hody, tak aby stárci nevyšli ze cviku (každoroční déšť).

Ale naštěstí mám pár západů slunce z pondělka. Nejsou tak červánkově růžové, spíš ohnivé. Ale stejně krásné.
Zkrátka, kýč jak noha.

Jak to mělo být před pár dny

4. listopadu 2015 v 23:32 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
Sice už je chladněji, ale slunečné dny stále setrvávají. Beru kolo a zkusím ještě zachytit poslední babíletní momenty, dokud je šance. Zkusím směr Blučina, i tam je krásně.
A také to vyšlo. Přecházím přes silnici, kolem jdou lidi z autobusu a mezi nohama se proplétají a poskakují dvě koťata, bíločerné a bílo zrzavé. Připadá mi, že patří k někomu z těch lidiček, že si je někdo přivezl sebou, nebo někomu přišli naproti, ale lidičci se rozcházejí a koťata zůstávají, skáčou v trávě a honí se kolem dokola, je krásný den, sluníčko svítí a svět je nádherný.

Začátek a konec

2. listopadu 2015 v 18:58 | Van Vendy |  O nesmrtelnosti chrousta
Dnes jsem vyjela za focením, protože zřejmě poslední krásné dny.
Cesto jsem minula dvě pobíhající koťata, jedno bíločerné, druhé bílozrzavé. Koťátka tak dva-tři měsíce, rošťačila podél cesty. Jak jsem jela, říkala jsem si - potvůrky malé, vy dlouho nevydržíte.