Kill me

8. března 2015 v 21:20 | Van Vendy |  Téma týdne
O hlasech v hlavě vím jenom málo, nejčastěji je slyším, když jsem hodně, hodně unavená a mám hlasové halucinace. Útržky rozhovorů různých lidí, ani nevím, jestli je znám nebo ne, jestli to jsou útržky rozhovorů, kterých jsem se účastnila nebo které jsem jenom zaslechla. Nebo jestli je to přenos rozhovorů z alternativního světa, propojený jakýmsi kanálem, o kterém nevím.


Jediný další hlas v mé hlavě je ten můj. Ten, co mi říká, jak jsem pitomá. Co jsem zase zvorala. Co se mi nepovedlo. Jak jsem neschopná a k ničemu. Je to zákeřný, zlý hlas a nepatří nikomu jinému, než mně. Nemůžu ho umlčet, jen občas se snažím před ním přibouchnout dveře. Někdy ho zabavím myšlenkami na budoucnost, jenže ten neřád se nenechá dlouho rozptýlit a radostně hlásá, že bude hůř. Zmiz, hlase, zmiz z mé hlavy!

Je tam dobře usazen, zachycen v pavučinách, kterými opředl mou mysl. Jsou neviditelné, jen občas sžíravě pálí, aby se připomněly, že dosud nezmizely. A on, můj hlas, můj stín, můj nejvěrnější přítel, mi vždycky řekne, když se cítím dobře, řekne mi, neboj, to dlouho trvat nebude.

A já křičím, křičím na svůj hlas, křičím dej mi pokoj, zmizni, zmizni!
Anebo, rovnou mě zabij.
Zabij mě.

Ó ano. Cítím ten patos a ironii, ten sžíravý skepticismus, tu marnou touhu dostat se dál, cítím, jak se propadám. Hlasy kolem a hlas ve mně. Ten hlas nepromlouvá vlídně, musím ho ukřičet. Abych slyšela tlukot srdce. Abych cítila něhu peří. Abych mohla znovu ochutnat svěžest jarního větru. Abych mohla létat a bloudit po hvězdách.
Abych mohla žít.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. března 2015 v 21:46 | Reagovat

Uf, zcela neznámá Vendy. Jsem poněkud zmaten z toho, jestli se jedná o jakousi fikci, nebo o skutečnost.
Pokud je to fikce, tak je to dobře napsané. Jestli se však jedná o skutečnost, tak se mi to zdá býti trochu povážlivé.

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. března 2015 v 22:20 | Reagovat

[1]: Tohle psaní bylo k tématu týdne, které jsem ale nezveřejnila. Takže, až dnes. A víceméně jde o skutečnost, ale neboj, s tím už se peru tak dlouho, že jsem si na to zvykla. Jen je to někdy ubíjející a poslední dobou jako bych ztrácela dech.
Ale ono to zas půjde. Bude to lepší. Nebude to dobré, ale bude to lepší.
A děkuji za tvoje slova, ať už jsi myslel na fikci nebo na skutečnost.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2015 v 22:33 | Reagovat

Vendy, neposlouchej ty hlasy, zkus myslet  a něco pěkného, třeba z dětství, zapoj fantazii a vymýšlej si krásný příběh o tom, kde vše dobře dopadne. Pomáhá to, věř. Kdybych neměla fantazii a nemohla si vymýšlet, možná bych se v životě už párkrát zbláznila. Zvláště od doby, kdy už nemáme doma syny. Fantazie mi vždycky pomáhala. Vzpomínky ani tak ne, ale představy. :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. března 2015 v 22:34 | Reagovat

na něco...

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. března 2015 v 22:40 | Reagovat

[2]: Já si myslím, že se každému z nás občas honí hlavou různé podivnosti. Zřejmě to nějak souvisí s výškou inteligence a duchovní úrovní. Čím více máme obojího, tím více to míváme v té hlavě složitější a někdy až zamotané.
Já vždycky říkám, že jednoduchý blbec takové problémy nemá, protože se mu nemá v hlavě co zamotávat. Blbec má vždycky jasno. :D

Apropó, konec zimy je psychicky vždycky složitější. Zejména pro senzitivní lidi. Kromě jiného proto, že nám dochází vitamín D, který jsme načerpali za jaro a léto předešlého roku. Souvisí to totiž se nedostatkem slunečního svitu, kterého teda zrovna letošní zimu bylo hodně málo.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. března 2015 v 22:59 | Reagovat

Připadá mi to až dost drásavé, asi by ses měla mít více ráda. Máš se dostatečně ráda, nebo se na sebe více zlobíš?

7 Beatricia Beatricia | Web | 8. března 2015 v 23:15 | Reagovat

Jestli je to sci-fi novelka, tak je to bezvadně stylizované. ALE... jestli je na tom stín reality, tak nevím, jak na to reagovat. Vytěsni ten zlý hlas ze svého ega a naslouchej jen tomu dobrému a pozitivnímu. :-)

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. března 2015 v 23:18 | Reagovat

[3]: Tohle mě taky napadlo, Růži, představit si, že v některém paralelním vesmíru žiju lepší život, ale nezabírá to. Na to jsem asi až moc přízemní, a závidím každému, kdo tohle dokáže. Nebo spíš, jinak - čím jsem starší, tím víc mi připadá, že se ty mé sny ztrácejí. Takové ty sny, které mě posilovaly. A děkuji, vím asi, jak to myslíš...
[5]: Možná to je opravdu tím divným obdobím. Tyto měsíce jsou pro mě vždycky nejvíc deprimující, zima už není a jaro ještě taky ne, všude kolem jen hnědá a šedá a když ještě prší, je to na zabití. Na druhou stranu, cítím se hůř než loni a předloni. O tom, že se cítím hůř než třeba před pěti lety, ani nemluvě...
Uvidím, co bude dál.
[6]:Zlobit se na sebe? Nezlobím se na sebe, na to nemám sil. Mít se ráda? Nemám se ráda, na to nemám sil. Jsem asi ve stádiu přežívání a přežívání mi vadí. Ale dostat se z něho, na to nemám sil.

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. března 2015 v 23:22 | Reagovat

[7]: Děkuji i tobě, Beuško. Momentálně mám asi nějakou špatnou konstelaci hvězd. Ono to půjde, zítra je taky den. Jen to dnes bylo moc silné...

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. března 2015 v 23:40 | Reagovat

[8]: Jestli tě to uklidní, tak já se letos taky cítím hůře než loni, předloni a před pěti lety. Možná to bude tím, že jsem o rok, dva či pět let starší. ;-)
Jinak podle meteorologů byla letošní zima opravdu extrémně chudá na sluneční svit. Tak asi opravdu nebudeš sama, kdo se v tyto dny cítí hůře.
Uvidíš, že se přehoupne pár týdnů, jaro nabyde na síle a zase bude dobře. ;-)

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. března 2015 v 23:54 | Reagovat

[10]: Ono to možná souvisí i s lidmi, kteří postupně mizí ze života. Nenávratně. Prostě, to odřezávání od života, který jsem znala, může být buď osvobozující, nebo ubíjející.

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. března 2015 v 23:55 | Reagovat

[10]: P.S. a s tím slunečním svitem, máš asi také pravdu. Chtě nechtě, slunce je životodárné a když je schované za mraky, chybí.

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. března 2015 v 0:07 | Reagovat

[11]: Jo, to má asi taky hodně velký vliv. Z mého okolí v poslední době zmizelo taky spousta lidí. Před třemi roky to začalo mojí mámou, ale v posledních letech už jsou to samí moji vrstevníci.
Takže mám občas taky někdy pohřební myšlenky. Ale rozhodně se mi za těmi odešlými ještě nechce. Tak se tady hodlám ještě nějaký čas udržet, než tam nahoře rozhodnou jinak. Protože i přes různé pochmurnosti a nežádoucí změny stále shledávám život neobyčejně krásným. ;-)
P.S. Dnes bylo u nás sluníčko a já celé odpoledne lítal venku. I přes upajdané nohy se však cítím po dnešku báječně. ;-)

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. března 2015 v 7:55 | Reagovat

Vendy, takovou tě neznám. Snad je v tom článku víc fikce. Je ale pravda, že neslyším hlasy v hlavě, ale dějou se mi taky věci. Rok co rok je nevlídněji. Něco je asi stárnutí, něco laxnost druha a podobně. Jen si to tolik (zatím) nepřipouštím. Z krize nejhorší jsem vyšla, ale rýsují se fatální rodinné nemoci. Sluníčka a pohybu jsme si užily se sousedkou, ale přežily jsme to a je dobře. Začínám se spolíhat nejvíc na sebe a potom hned na sousedku, ta je taky sama. Ale neboj, jaro bude
Máš dar výpovědi, dar kreativnosti ve focení, tak piš a hrej si a utěš se uznáním ostatních. Asi si musíme pomoct samy. Ale - nauč se soustředit se na sebe, opečovávej se, buď ráda za každou radost od ostatních. Od vlastních moc nečekej a hlavně když jsou to muži. Starší a starší muži. Nenech se ukřičet zlým hlasem, nauč se se chválit i za maličkosti. Z tohoto článku mi není veselo

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. března 2015 v 7:57 | Reagovat

Tohle taky moc dobře znám. Taky si nadávám do blbců a někdy hodně fest. Někdy se přidá takový malinkatý zvoneček který zvoní a nabádá Bacha, dej si pozor, určitě to krásný nebude dlouho trvat, určitě za tím je něco divnýho! Nesnáším ho protože občas má i pravdu. :-)

16 Helena Helena | E-mail | Web | 9. března 2015 v 10:58 | Reagovat

A jéje Vendy, ještě že už začíná jaro. :-)

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. března 2015 v 11:18 | Reagovat

[13]: To jsi napsal moc pěkně. Já si taky říkám, že je ten život krásnej. Jen je mi občas hodně těžko a některý věci mi hrozně moc schází. Někdy mám opravdu hodně tíživé myšlenky, ale vím, že když už tady člověk je, tak má být. Jít ven? Dobrý nápad a nakonec se ti vyplatil, cejtil ses dobře. Taky mě to napadlo, ale pak jsem to vzdala. Momentálně stav beztíže, nebo co... Čekám jen, až se to změní. Možná bych si měla koupit ostropestřec.
Ještě k těm hlasům v úvodu... tohle se mi opravdu stává, když jsem hodně nevyspalá a vyčerpaná. Nevím proč, je to zvláštní jev. Jako bych žila v polohalucinogenním stavu. Naštěstí doby, kdy jsem ponocovala, už jsou pryč, takže takový stav přichází už jen málokdy.
[14]: To je moje druhá tvář, Kitty. Ta, kterou většinou nechávám v zákrytu, ale která někdy prostě vypluje na povrch. Snažím se být pozitivní a většinou taková jsem. Ale někdy mě to prostě přepadne a sešněruje.
[15]: Přesně. Dokonce mi někdy připadá, jako když se topím, pak se můžu trochu nadechnout a zas mi něco narve hlavu pod vodu. I když tyhle stavy už se prodlužují, nejsou tak časté. Přesto, dny, kdy jsem se cítila absolutně skvěle, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky.
[16]: Ještě měsíc, tohle ještě není jaro.Chjo.

18 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. března 2015 v 16:59 | Reagovat

Myslím, že tohle občas potká každého, ale je fakt, že mně tyhle hlasy zdárně pomáhá přebíjet řev z pokojíčku :-D.
Přeji ti, ať je lépe a těchto hlasů co nejméně!

19 Sugr Sugr | E-mail | Web | 9. března 2015 v 18:29 | Reagovat

Vendy bude to tím jarem! Jinak to nevidím! ;-) Zase bude jen tvůj hlas - co nevidět, neboj! :-)

20 Amálka Amálka | Web | 9. března 2015 v 19:24 | Reagovat

Takové hlasy je nejlépe ignorovat, a když se ozvou, hned mozek zabavit myšlenkami nebo vzpomínkami na něco pěkného.. Přeju Ti, ať toto nepříjemné období brzy překonáš..

21 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. března 2015 v 22:47 | Reagovat

[18]: Já se takové hlasy vždycky snažím překecat a tím je nepustit ke slovu. :D

22 Melissa Melissa | Web | 10. března 2015 v 0:21 | Reagovat

Co k tomuhle dodat...?Nechci strašit tím,co by to mohlo být a doufám,že to tak nebude,ale měla by sis na to dávat fakt pozor.Slyšet našeptávací hlasy,to opravdu není dobré. :-?

23 Bev Bev | E-mail | Web | 10. března 2015 v 7:32 | Reagovat

Napsala jsi to krásně, byl by to parádní úvod k nějaké sci-fi povídce, jako skutečnost je to poněkud mrazivější a určitě náročné na psychiku. Věřím, že s jarem zvlídní i ten vnitřní hlas a poví ti po pravdě jak moc jsi šikovná, nápaditá, oblíbená a milá. :-)

24 Ježurka Ježurka | Web | 10. března 2015 v 13:21 | Reagovat

Vendy, já bych taky neřekla, že máš i tyhle hlasy v sobě, tedy v hlavě, já marně přemýšlím, ale tyto zkušenosti nemám. Pokud něco skoním nebo se mi něco fakt nepovede, tak si hned nahlas vynadám a tím je to hotovo. Ty jsi šikovná žena, tak tyto hlasy fakt nemusíš poslouchat, opravdu. :-)

25 Karamelka Karamelka | Web | 10. března 2015 v 17:38 | Reagovat

zavřít ten hlas někam do krabice, zalepit a schovat pod pomyslnou postel :-) nebo jen zamknout za dveře a klíč ztratit... mít od něj klid :-)

26 annapos annapos | Web | 10. března 2015 v 19:54 | Reagovat

Vím? Nebo si myslím, že je to taková tvá, umělecká invence. Máš mnoho energie a nápadů a jestli je vložíš sem, nebo jinam, je kladné a na mě působíš dobře a mile. Když si občas vyliješ srdce, je to úlevné ale nepřikládej tomu velký význam proto, že ráno je vždy moudřejší večera, i když to tedy bylo včera a dnes je líp, ne?

27 Robka Robka | E-mail | Web | 10. března 2015 v 21:27 | Reagovat

Ten hlas, který mi nadává, mám v hlavě taky. Myslím, že hodně lidí z naší generace se s ním potýká a beru to částečně jako důsledek výchovy. Mně například doma často říkali, že jsem k ničemu, nic neumím, vypadám blbě a jsem neschopná a ono se tomu pak snadno věří. Tak jsem se rozhodla, že se to pokusím změnit a semotamo se pochválím. Nebo si aspoň nebudu říkat, že jsem pitomá. Hlava si to přebere a uvěří tomu. Zkus si někdy říct, že ti to sluší, že se ti něco povedlo, že jsi šikovná. Druzí to za tebe málokdy udělají.

28 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. března 2015 v 21:39 | Reagovat

[18]: Řev z pokojíčku někdy uspokojivě vrátí člověka na zem. Tady občas vládne příliš velké ticho. Většinou mi to nevadí, ale někdy je tak nějak ze všech stran.
[19]: Snad máš pravdu, Sugr... doufám. 8-)
[20]: Těch vzpomínek na něco pěkného ubývá. Možná i v tom bude problém...
[21]: :-)
[22]: Popravdě, tenhle pocit už sebou vláčím tak dlouho, že je skoro normální. Jen občas zintenzivní natolik, že až ubíjí. Ale pak zase povolí. A když to jednou nepůjde, tak to prostě nepůjde...
[23]: Bevi. Ty dovedeš taky slovíčkem pohladit. Děkuji! A doufám, že budu zas dál.
[24]: Jak kdy, Ježurko. Taky si někdy řeknu, že jsem pitomá. Pak si řeknu, že se to stává i v lepších rodinách. A častokrát si řeknu, že nejsem o nic horší než ti ostatní. A taky si občas řeknu, že jsem sakra dobrá, ale nedoceněná. A z toho pak najednou sedím a mám pocit, že se topím... A že kdybych tu nebyla, tak bych nikomu nechyběla.
[25]: To se snažím. Zabouchnout to do šuplíku, do skříně, do krabice, do komory. A zamknout. Jenže někdy zámek povolí a dveře se otvírají...

[26]: Možná je to "umělecky"napsané, na tom jsem si dala záležet, aby to mělo formu. Ale obsah je skutečný, takové to je. A ta tíživost je ubíjející s postupem času víc a víc.
Ale taky je pravda, že ten den vzal čert a dnes už je to lepší. Ne nadarmo se říká ráno moudřejší večera. I Scarlett O´Harová říkala, že zítra je taky den.

[27]: Ó ano. Máš pravdu, a podobně jsem to měla taky. Celou dobu mi bylo vytýkáno, že jsem sobecká, že bych se měla ohlížet na druhé, že nesmím nic chtít. Pak mi bylo paradoxně naznačováno, že bych se měla víc snažit a být víc cílevědomá a něco chtít. Pak z toho nemá být jeden blázen.
Dnes na to kašlu, jsem taková jaká jsem a nejsem vůbec špatná, mám své nápady, i když jsou lidé, kteří mají nápady úžasnější, tak ty mé nápady taky nejsou k zahození a taky se mi leccos povede.
Jen ty staré návyky jsou jako železná košile. Drží a drží, i když reziví, pořád drží.

29 Pavla M. Pavla M. | Web | 11. března 2015 v 20:15 | Reagovat

Překrásně napsané :*
Zlý hlas neposlouchat, naopak, předělat na hezký :)
Mě tedy ten můj vesměs už říká hezké věci, protože ty ošklivé jsem přestala poslouchat :)
Možná párkrát, když zblajznu čokoládu na posezení a projdu kolem váhy ... To pak chvíli nepěkně křičí... Ale dva dny baštím měně a hlavně zdravě a zase sklapne :))

30 bludickka bludickka | E-mail | Web | 13. března 2015 v 16:33 | Reagovat

To je smutný článek. Ale je tu spousta těch veselých, takže se to pokrátí a ještě zůstaneš v plusu :) Někdy si říkám, že člověk by měl cítit podporu alespoň sám ze sebe, když už z nikoho jiného, ale není to vždy snadné... Taky se mi zdá rok od roku horší. Ale i přesto je v něčem lepší. (Nerada bych to zakřikla.) Ale mám poslední měsíce větší chuť do života. Jen ty okolnosti kolem mě ve mně vzbuzují smutek... Lidi odcházejí a nikdo je nestřídá.. jen samota, a to člověka vždycky rozesmutní... Když jsem vyčerpaná, přetažená a hodně nevyspalá, tak takové divné stavy mám taky. Proto mě třeba tolik děsí představa mateřství. Mám pocit, že po nocích beze spánku by ze mě byla lidská troska plná halucinací..

31 Van Vendy Van Vendy | Web | 13. března 2015 v 19:55 | Reagovat

[29]: Jenže ten zlý hlas je moc silný... snad se mi někdy podaří ho úplně vytěsnit. Ale moc tomu nevěřím. Čokoládu? Tu si také dávám, občas mám na ni děsnou chuť. 8-)
[30]: Taky to máš podobné, když jsi hodně nevyspaná a unavená? Tak to jsem ráda, že nejsem sama, i když to možná blbě vyznělo. Asi jsi uhodila hřebíček na hlavičku s tím, že lidé odcházejí a nikdo je nestřídá. To je ono, jenom ztráty a ztráty. Někdy mám pocit, že už tady nemám co dělat. Že jsem svou úlohu splnila a už bych měla odejít.
Ale ty, Bludičko, ještě můžeš leccos zvrátit. Pořád máš víc života před sebou než za sebou... a mateřství? Já ti nevím, to bys asi poznala, až bys byla mámou. Možná by to tvoje malé nemuselo proplakat noci, některé děti spí úplně ukázkově. Uvidíš, co ti život přinese, myslím,že se blýská na lepší časy. Aspoň u tebe ano. 8-)

32 Em Age Em Age | Web | 14. března 2015 v 15:25 | Reagovat

Ty bys měla napsat knihu, máš tak velký talent, až mě to někdy překvapuje. :-? Tento článek je... musím říct, že s některými úryvky se ztotožňuju. Hlasové halucinace jsem měla také.

"Jsou neviditelné, jen občas sžíravě pálí, aby se připomněly, že dosud nezmizely."

Tohle fakt moc dobře znám.

33 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:07 | Reagovat

Mám tvůj článek už kolik dnů nesmazaný a dnes jsem se zase vrátila. A čtu podpůrný komentáře. Znám už stav beznaděje, ale bez hlasů. Ve skutečnosti. Přesto jsem se z něho vybresala. Tebe sleduju už dávno a vážím si tě za to, jak různorodé a podnětné máš psaní. A najednou taková sžíravě negativní výpověď? Doufám, že už je zase líp a bude víc sluníčka, hlásí to. Mě v beznaději poradil psycholog. Potřebuješ povzbudit, ukázat od někoho jinýho, že jsi kvalitní a schopná ženská, jen je stále míň věcí, které tě nadnáší. Ale dost je i těch, které zůstaly, inspirují tě, baví tě. Už jenom tvoje fotkování, knížkování, zámysly nad životem. Nemuč se tím, co by kdyby. Zvu tě na můj scuk na konci dubna v Brně, zajímáš mě i z toho, co jsi dala do tohoto článku. Už se neděsím, něco vymyslíme. Přála bych ti léčbu "Máří Kosáčkem", to je gejzír dobré nálady, bezprostřednosti  a"nesebepozorování". I k ní letos pojedu, tak bych tě tam ráda viděla a hned bys přišla na jiné myšlenky. Nakonec jsi mě v jisté době taky vytahovala z nelásky a nenálady. A - nachystej mi nějaké pěkné šálky a šátky, ať máš radost, že se tvoje malování líbí. Na Moravě je dám svým milým lidem, ať šíří tvoje nápady a barvy zase dál. Hlavu vzhůru, začne jaro a všechno bude potřebovat tvoje pracovitý ruky. I jen proto, abys viděla, jak z tvých rukou roste krása a život. Přeju ti zatím hodně radosti - život nemáme vždycky jen peříčkový, ale i takový, jaký si vytvoříme pro svoji radost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama