O nesmrtelnosti chrousta

26. srpna 2011 v 18:09 | ANA |  Téma týdne
Tak nějak jsem poslední dobou bez nálady a elánu. Nemám žádné nápady, žádné myšlenky, jen občas se mihne střípek, zlomek, jako létavice, a rychle zapadne v zapomnění.


Zjistila jsem, že pár věcí, které mi připadaly celkem důležité, najednou důležité nejsou.
Přestala jsem se dívat na zprávy (tedy ne že bych se na ně dívala i předtím, ale přestala jsem je sledovat úplně. I když se neubráním občasným zprávám z internetu, které na mě vybafnou obrovským názvem dřív, než stačím rozkliknout emailovou adresu.
Emaily sleduju spíš ze zvyku a občas na nějaký odpovím, abych nevypadla ze cviku.
Všechno mi připadá nicotné a k ničemu. Zprávy, kachny o životě bohatých? Co je mi po nich? Já řeším existenční krizi a je mi u zadku, jestli má Bartošová deprese nebo Hanychová syna Kryšpína. (Mimochodem, za to jméno by zasloužila vzít něčím po hlavě, myslím, že Kryšpín z toho nebude nadšený, až začne rozum brát.)

Nicota, nic a bezvýznamnost - takové se mi zdají poslední dny. Ano, život jde dál, funguju, chodím do práce a zjišťuji, že mi nepřišlo znovu pár klientů a přišla jsem zase o nějakých pár set příjmu, že už končí měsíc a budu muset platit nájem, a začíná nový měsíc a během pár dní mi přistane do schránky SIPO, a žádná nová jména se mi v diáři neobjevují a těch, které tam mám zaznamenané, je strašlivě málo. A vedle toho mi připadají ostatní věci bezvýznamné a tak si pouštím romantické filmy a komedie a animované filmy. Čtu horory a thrillery a probírám se starými sešity s nalepenými výstřižky. Hledám Švédskou buchtu pro Punerank a bolí mě v krku.
Měla bych si rozplánovat další dny do činností, ale protože se znám, nic neplánuju - prostě chytnu věc a něco udělám, nebo nechytnu a neudělám nic.

A jsou chvilky kdy si připadám bezvýznamná i já. Protože co vlastně jsem proti nekonečnosti vesmíru? Můj život je jen kapka v moři. Nikdo prý není ostrov, ale jako ostrov si zrovna teď připadám. Pozměnila jsem jedno známé motto - nikoliv Dokud dýchám, doufám, ale Dokud dýchám, jsem.
Pozměnila jsem i starou rubriku Ten bláznivý svět na rubriku O nesmrtelnosti chrousta.
Co tím chci říct? Asi je to můj současný postoj. Nic nestojí za nic. Přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta znamená přemýšlet o ničem. Někdy je to dokonalá psychoterapie, jindy je to marnění času.

Momentálně poslouchám písničku Oblak od skupiny Klíč a vybavuje se mi jedna větička od
Beatricie - oblak přesto stříbrný má kraj. Díky, Beo, že jsi tuhle větičku zmínila, znamená to, že se ti snad písnička i líbila, když sis tohle zapamatovala.

Písničky mě ještě drží nad vodou. A kupodivu jsem zaznamenala, že mě oslovují staronové písničky od Karla Kryla, a některé songy od Spirituál Kvintetu. Znamená to, že společnost a naši vládní zkorumpovanci jsou prolezlí nemocí? Znamená to, že jsme tam kde jsme byli, jen s horší perspektivou, obalenou do otevřených hranic a možností cestovat?

Ne, není to důležité. Ale možná mě to probere... stejně jako mě probralo a zaujalo jedno zajímavé video u Krasivije... Na tohle video se podívejte, je tam řada docela pozoruhodných postřehů o nemocech dnešních lidí, životním stylu a hlavně vysvětlení, proč se děje to co se děje - jsme v moci psychopatů.

A že bych chtěla žít normální život, být natolik soběstačná, abych uhradila všechny poplatky a ještě si stačila odložit na horší časy, užívat dne, vidět něco hezkého, jít tančit, projet se lodí a na koni, jít do kina a dát si čokoládovou masáž, to všechno je jen bezvýznamnost.


Tento článek jsem původně chtěla zařadit do tématu týdne, ale nechám to plavat... není to tolik významné.
Přece jen, přemýšlet o slovu floccinaucinihilipilification je totéž, jako přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta.
I když je to neskutečně roztomilé slovo...

Ale víte co? Já to tam nakonec hodím....

* * *

Dodatek: text - pod vlivem mé momentální nálady.
Obrázek - úprava mého původního velmi jednoduchého čmárání barvami.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michi Michi | Web | 26. srpna 2011 v 18:16

zajmavé...:)

2 Vlk Vlk | 26. srpna 2011 v 18:21

.

3 Carmen313 Carmen313 | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 18:28

Pěkný článek. :) Jeden z mála dlouhých článků co jsem dočetla do konce. :D :)

4 Lúthien Lúthien | Web | 26. srpna 2011 v 18:28

Moc ti přeju, aby ti brzy bylo líp! Je pravda, že jsme vlastně všichni bezvýznamní, na druhou stranu je ale důležitý každý z nás. Určitě ovlinuješ životy druhých a ani si neuvědomuješ, že pro ně hodně znamenáš a jak jim pomáháš. Rozhlédni se kolem sebe a začni se zase radovat z maličkostí, udělej si něčím radost, určitě ta špatná nálada přejde! Vždycky je pro co žít a vždy je důvod doufat.

5 Arcana Arcana | Web | 26. srpna 2011 v 18:41

Zvláštní. Nálada, kterou v menší míře obvykle chytne každý na začátku hnusného počasí podzimu. Ale co se děje, když byl podzim v létě a teď k jeho konci a na začátku podzimu začíná léto? Vlastně, já vím. Nebo si myslím, že vím.
Ale sluníčko svítí, já nasávám paprsky jako květina při fotosyntéze, kočka vrnící blahem, nebo jen hlad stočený na vyhřátém kameni. A tak se nemohu ponořit do té studené tmy, nebo alespoň vymlátit díru aby na tebe to slunko taky svitlo, i když bych moc chtěla.
Tak jen poprosím léto, aby ještě chvíli počkalo a zbaběle zdrhnu znovu na svůj vyhřátý kámen

6 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 19:02

Věřím, že bude lépe..chce to čas..Nezapomeň, že tu máš své internetové kamarády, kteří tě rádi vyslechnou, poradí i podpoří..

7 bretislav bretislav | Web | 26. srpna 2011 v 19:06

Rozjímat o nesmrtelnosti chrousta je podobné, jako cvičit tlesknutí jednou rukou. Obojí je dobré a věř, že nás, kteří toto "praktikujeme", "tamti" nepřeválcujou. S něčím se člověk srovná mimoběžkováním s nima, v některých záležitostech je dobré aspoň trochu, podle svých možností, těm blbům a šiřitelům špatností leccos nedarovat, i kdyby to mělo být jen v symbolických maličkostech. A ty jsi šiřitelkou dobrých myšlenek a zajímavých nápadů přímo k pohledání!

8 Beatricia Beatricia | Web | 26. srpna 2011 v 19:08

Bolí mě srdce lítostí. Neumím dobře psát utěšující slova, ale hluboce s tebou soucítím. Bedlivě ze studijních důvodů sleduji naši  politickou situaci a vidím věci také černě. Při nejmenším do příštích voleb.
Už jsme jednou tento problém spolu probíraly. Já navrhuji nechat živnost být, bude to stále horší. Raději bych šla do jistého zaměstnání. Já vím, že ti to nekovenuje, ale jistota je jistota a klidný spánek. Budu přemýšlet. :-|

9 Alisa Alisa | Web | 26. srpna 2011 v 19:38

Keď mi na jeseň zomrel kamarát, podobný stav sa ma držal mesiac . Keď zomrela sestra a ja som pálila od matky, dva týždne som nedokázala opustiť byt . Moje existenčné problémy ale vždy siahali po najhorší scenár, že sa nechám živiť rodičmi . Niekedy mám pocit, že život je strašne nefér . Niekto drie ako kôň a čo z toho má... a niekomu práca proste vychádza . Ale všetko má svoje pre a proti . Každý máme nejako hrozne veľa problémov... To bude dobou . Ale nič nie je iba čierne, že ? Asi ti nijak nepomôžem a neporadím . Život ide ďalej a vždy to môže byť ešte horšie (toť môj bezhraničný optimizmus, ale čo si budeme nahovárať, bolo zle a zle bude, najhoršie je myslieť si, že už človek dopadol na riť) . Uvidíš, že o pár dní už to nebude vyzerať tak biedne . (jediný optimizmus, ktorý uznávam, pretože človek sa nemôže cítiť zle celý život)

10 Archaell Archaell | Web | 26. srpna 2011 v 20:05

Zajímavý článek. Na televizi se nedivám už tak 4 roky, co jsem přišel k anime. Poslední pul roku ji dokonce vůbec nemám. Taky si nic neplánuju, a jen tak se poflakuju. Ale asi to chce nějaký harmonogram, protože jinak člověk nedělá víc než nutně musí. Smysl existence nemá smysl řešit. Ten by měl vyplynout z toho, co dělámě a takhle nás akorát deptá. Podle mě je nejlepší se donutit začít dělat něco nového a přestat poslouchat depresivní písničky od kryla a spol.

11 Beatricia Beatricia | 26. srpna 2011 v 20:09

Prosím, podívej se do "Vaše slovo". :-)

12 Beatricia Beatricia | 26. srpna 2011 v 20:19

O.K. smaž to. Děkuji... to poznáš příští týden. :-)

13 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 26. srpna 2011 v 20:31

Tenhle článek mě víc než nadchnul. Vím, že jsem na tvůj blog dřív chodíval a četl zajímaé články, ale teď mi připadáš o něco blíž. Možná je to tím, že prožíváme podobnou nostalgii po životě, možná ne. Každopádně urychlým zveřejnění mého dalšího článku, protože tuším, že ti mnoho řekne.

14 Vendy Vendy | 26. srpna 2011 v 20:35

[3]: Dík.
[4]: Já vím, to jsou prostě takové chvilky.
[5]: To bylo tak upřímné, že jsem se musela až zasmát... ;-)  :-)
[6]: Já vím, a mám radost z každého vašeho komentáře. (Až na Jiřího Dolejše, ale toho jsem úspěšně zablokovala, zdá se mi)
[7]: Mimoběžkování - to je nějaký nový rozměr, zaujalo mě to!
[8]: Taky o tom přemýšlím. Jenže co dělat? Někde doplńovat zboží v marketu? Nebo tahat několik tun denně jako moje švagrová? Nebo stát dvanáct hodin u pásu?
[9]: No právě. To není jako sfouknout svíčku - plamen pryč a stejně tak pocity. Život jde dál, to máš pravdu, i když perspektiva, že bude hůř, mi přináší další vlny deprese. Ale ono to půjde, jen to chce čas, a asi delší čas, než pár týdnů... A máš pravdu, člověk se nemůže cítit mizerně celý život.
[10]: Depresivní písničky od Kryla mi paradoxně pomáhají. Je to divné, ale je to tak. Stejně jako čtení hororů a thrillerů... každý má asi svůj způsob, jak se srovnat s mizerií.
Děkuji za vaše slova a za vaše názory.

15 Janinka Janinka | Web | 26. srpna 2011 v 20:45

Někdy mě přepadnou černé myšlenky, jak by to vypadalo, kdybych zůstala sama s dětmi, jak bychom se uživili. Bylo by to hodně těžké. Přeji ti, ať je brzy lépe - na těle, na duši...

16 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 21:37

Tyhle stavy mám. Někdy hodinu, jindy několik dní, někdy i týdnů. Poslední dobou je to lepší, protože každý den před spaním čtu Jak si správně přát a tím pádem děkuji za vše, co se mi před den hezkého vyplnilo. A další den je pak hezčí. Máš krásná přání, taková, která lze splnit.

17 Lofn Lofn | Web | 26. srpna 2011 v 23:02

nemám žádné nápady, žádné myšlenky, jen občas se mihne střípek, zlomek, jako létavice, a rychle zapadne v zapomnění...sice velmi smutná,ale krásná slova.zní to jako z nějaké knihy,nějakého příběhu-románu,který kdosi napsal o životě jedné mladé ženy,která prožila něco strašného a je velmi pochopitelně velmi smutná,protože smutek zahalil její duši jako černý závoj a k tomu všemu to,co se v politice a  ve společnosti děje ji nedává moc důvodů k radosti.....
i přes to vše se snaží být nezávislá žena-podniká.
ve článku zminuješ řadu věcí,které by jsi ráda dělala,i když je označuješ za bezvýznamné.ano,pocit bezvýznamnosti také znám-zpravidla ho člověk zažívá,když se snaží a nemůže i když by chtěl něco změnit či ovlivnit,nebo když se jen zadívám na ztemnělou noční oblohu plnou hvězd-nekonečný vesmír ve mně vyvolává pocit,že jsem jen malý človíček,naprosto bezvýznamný,který se jednoho dne rozpadne v prach,ale ty nádherné hvězdy tu třeba budou svítit ještě dál....
život je prostě svině! život se musí přežít! proto bojuj s ním,ale i se špatnou náladou,kterou máš.
a především si pamatuj jedno-nikdy si o sobě nemysli že jsi bezvýznamná,protože i pro jednu jedinnou osobu na světě můžeš být tím nejdůležitějším člověkem.a nemrač se-snaž se usmívat,jelikož nikdy nemůžeš vědět,kdo na tvůj úsměv čeká a koho hladí po duši.
hodně krásných věcí a více klientů přeje Lofn
p.s.obrázek mě zaujal-ten zářivý střed na mě působí "hřejivě" a pozitivně

18 signoraa signoraa | Web | 26. srpna 2011 v 23:09

Rozumím tomu, co cítíš. A navíc ještě existenční problémy, ty na vylepšení nálady nikomu nepřidají.
Já mám sice stálé zaměstnání, ale krize se projevuje všude a už to není od deseti k pěti, ale spíš od pěti k nule. Jediné, co mě trochu utěšuje, je to, že mám už jen rok a čtvrt do důchodu a tiše doufám, že se ještě firma nějakou chvilku udrží.
Hudba, kterou posloucháš, je mojí oblíbenou. Klíč můžu kdykoliv, Kryla miluju (setkala jsem se s ním osobně v roce 1968) a ještě bych přidala Asonanci.
P.S. Obrázek je krásný, je to Slunce a já ti přeju, aby ti dodalo energii. :-)

19 annapos annapos | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 1:12

JAROSLAV VRCHLICKÝ

SEN

Mně zdál se divný, divný sen,
v něm celý byl jsem utopen,
že v šer, kdy pěli kohouti,
jej nemoh jsem si z očí vymnouti.

Kdos umřel mi, kdos nejbližší...
Ach, kdy se srdce utiší?
Kdo byl to jen, zda matka, druh?
Já nerozeznal v moři dojmů, tuch.

Den celý v tomto vědomí
jsem bloudil, pln té pohromy,
den celý čekal zprávy zlé
až z konce světa, z dálky odlehlé.

A tíha zůstala a rmut,
ač celý sen byl pouhý blud;
mně zdálo se, za tento žal
že v budoucnu cos jsem si odpykal.
(Meč Damoklův, 1913)

Utiš se dítě spanilé,
zas pominou ty doby zlé,
a radost zas se dostaví,
zas štěstí přijde bůh to ví.
I květiny zas rozkvetou nad hlavou tvou.

20 Scarlett Flame [Tazi] Scarlett Flame [Tazi] | Web | 27. srpna 2011 v 9:01

Ou, tohle mě potěšilo, vidím, že můj blog sleduješ, jsem za to ráda a je mi i líto, že mě na dalším blogu třeba sledovat nebudeš, ale kdyby jsi měla zájem, najdeš mě na SHIT-IT.blog.cz x)

21 Arcana Arcana | Web | 27. srpna 2011 v 13:42

[14]: Takže to splnilo svůj účel :-D

22 jezura jezura | Web | 27. srpna 2011 v 15:32

Myslím, že vše podstatné už tady v komentářích bylo řečeno, ale jen chci dodat, že každý přece máme tyto "své" dny, kdy přemýšlíme o nesmrtelnosti chrousta, ale vždycky odejdou a přijdou lepší. A že jsi jen kapka v moři? To jsme všichni. Bez těch kapek by to moře nebylo. Tak hlavu vzhůru, po noci vždy přichází den! :-)

23 annapos annapos | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 18:22

Ježurka to napsala moc hezky, nové ráno, život má dvě strany, a obě patří k životu, jako naděje na lepší.

24 Berry Berry | Web | 29. srpna 2011 v 20:25

Doufám, že bude brzy líp. Když mi bylo jednou mizerně a bavila jsem se s kamarádem, říkal, ať udělám radost někomu jinému a taky mi bude líp. Ale ty to máš mnohem komplikovanější. Snad to budeš mít v práci brzy lepší nebo najdeš jiné možnosti...
Držím palce Vendy..

25 Amelie Amelie | Web | 30. srpna 2011 v 11:30

Ach Vendy, snad už je Ti líp. Vidím, že jsme na tom podobně. Poslední 3 týdny mě nebaví nic. První týden to byl boj o holý život, ten jsem zvládla...díky Bohu. Ale teď? Ničí mě ty hrozné bolesti, nechci brát denně x léků na bolest, nechci být odkázána na milost a nemilost druhých. Na to, co mi kdo podá nebo nepodá, na to, co mi kdo koupí nebo nekoupí. Nic mě nebaví - knížky, křížovky, blog... Přeji Ti, aby ten splín opadl a bylo zase líp. ;-)

26 Mia Mia | Web | 30. srpna 2011 v 12:28

Jde z toho na mě deprese, ale nedivím se ti. :( a to já si stěžuju...a přitom žádný starosti nemám. A to důležité: na zprávy taky nekoukám! A proč? Protože to je: krádež, přepadení, znásilnění, týrání, sexuální zneužívání dětí, povodně a znovu to celé dokola. Sice jsemˇvčera koukla, ale jen proto, že mám v NY kamaráda a tak  se starám o ten hurikán co tam řádí, ale jinak ne..

27 punerank punerank | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 12:34

Kromě nějaké občasné depresivní bezvýznamnosti si často připadám prostě jiná...
Nás dva - mě a tygra - izolovat, říká občas moje mamina...
vám se nic nelíbí, nic vás nebaví, nikam nejdete...
spíš nás baví jiné věci, jiná místa, než ostatní... jiné filmy, knížky... nejsme - většinoví:)
nečtu drby o umělcích, nejen proto, abych se měla s ostatníma o čem bavit... stejně oni toho spoustu vidí jinak než já:)
Na těch depresích je zajímavé to, že se nepromyslíš do jiné nálady... nepropracuješ... prostě se buď ve spánku nebo jen tak přes den něco přepne a najednou seš ráda na světě navzdory okolnostem...:)
Jen hledej, broď se receptama, najdeš si i ty nějaký dobrý, dávno zapomenutý. švédská buchta čekala v lednici, až přijdeme z výletu. milé překvápko!

28 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 12:50

Dobře ti rozumím! Tyhle krize přijdou na každého a zvlášť na někoho, kdo prožil něco smutného. Žijeme opravdu ve světě ovládaném psychopaty, v okolnostech, které většině lidí nedovolují žít důstojný život a plnit si své oprávněné potřeby a přání. S živností bych nekončil. Stoprocentně totiž věřím větě: MOZEK JE SVAL, KTERÝ DOKÁŽE POHNOUT SVĚTEM.
To znamená, že až si odžiješ to nejhorší, můžeš začít sama ovlivňovat své myšlení, sama sebe naladit do mnohem pozitivnější nálady. Nikdy o sobě neuvažuj jako o někom bezvýznamném! Jsi unikátní jedinec mezi sedmi miliardami lidí! Na vyplnění svých přání máš nárok! Uvidíš, že to jde! Nejsem odborníkem na pozitivní myšlení, ale Bohu díky už 15 let nemám existenční problémy. A měl jsem je kdysi opravdu až takové, že jsem prodal byt a žil v chatce jednoho rekreačního střediska u kamaráda. Mám sám na sobě vyzkoušené, že když změníš myšlení, změní se všechno ostatní.

29 Vendy Vendy | Web | 30. srpna 2011 v 14:06

[15]: Janinko, mít děti, tak už mi je seberou do děcáku, protože bych je nemohla uživit.
[16]: Ráda bych tomu věřila a každý den se snažím říkat, že budu mít práci. A pak se dozvím, že mi klient nepřijde, protože je mu špatně, je nemocný, má služební výjezd, jede s dcerou do nemocnice, nebo mu do toho vlezl přesčas v práci. No, všechno je možné.
Ale snad se to trochu otočí, nemůžu mít do prčic pořád smůlu.
[17]: Lofn, děkuji ti za pěkný rozsáhlý komentář, napsalas to moc krásně, hlavně ta větička, ve které říkáš - být pro jediného člověka důležitý, znamená nebýt sám.
[18]: Asonanci mám taky ráda, a mimo tyto tři ještě tucet dalších zpěváků, písničkářů a skupin... Doufám, že ti to do toho důchodu vyjde, je to nejlepší řešení. Další generace už to takové mít nebudou...
[19]: Aničko, děkuji ti za předání takové krásné básně...Je vidět, že ztráta svých blízkých je věčná a nekončící, ať jde o dobu minulou, současnou nebo budoucí...
[20]: Díky za odkaz, zkusím se tam podívat.
[21]: Splnilo! ;-)  8-)
[22]: S kapkama v moři - pozoruhodná myšlenka!
[23]: a [24]: - děkuji!
[25]: Fyzická bolest dokáže taky hodně potýrat. Ale ty prášky na utišení bolesti ber, nebude to na pořád. A než se nechat deptat bolestí, to ať je raději noha v klidu. (Bolest totiž nedovolí člověku, aby se léčil). Držím palce.

[26]: V tom výčtu máš pravdu. A nejhorší je, že je to stvořené cíleně - aby se lidi deptali, deptali, deptali a deptali.
A když už nestačí únosy, vraždy, a znásilnňování, tak tam vrazej zdražování. A hezky to rozpitvají, na co všechno to bude mít vliv.
[27]: To s přepnutím depresí do normálního stavu mi zní dobře, tedy ve smyslu, že něco na tom je. Já se z deprese třeba vybrečím, ale stejně to trvá třeba dva dny, a přesně jak píšeš - prostě se probudím a je mi celkem fajn. Neříkám že dobře, ale ani ne zle.

[28]: Davide, i tobě děkuji. Tvá slova jsou povzbudivá. A taky si čas od času říkám - proč by se mi nemohlo něco vyplnit? Vždyť přece nemám snad tak strašlivá přání. Jsou celkem reálná, nechci vzdušné zámky ani vlastnit zeměkouli nebo ostrov (i když taková výhra v loterii by nebyla k zahození, přinejmenším by mi smázla ty existenční starosti a navíc bych měla možnost ledaccos ovlivnit). Ale držím se při zemi, a zatím by mi opravdu stačilo - mít dost lidiček, abych si vydělala, být zdravá a žít trochu slušně a lidsky.

Všem děkuji za vaše komentáře, vaše slova a názory. Jste úžasní!

30 punerank punerank | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 15:13

[29]:
Jasně - já myslím právě ty pocity, které přijdou okolnostem navzdory, samy od sebe...Občas jsem nesmyslně smutná, nešťastná, je mi smutno a vymlouvám si to marně..., jindy bezdůvodně veselá:)
S těma klientama máš bohužel pravdu - stačí někoho pozvat na prezentaci či jinou akci - často někdo nepřijde, ani nezavolá, proč se omlouvat, vysvětlovat, mají svou svobodu.
Pořád se vyptávat, připomínat, kontrolovat, uhánět někoho, prosit, čekat - to je náplň naší práce, děláme to pro sebe, pro prachy, no ne?:(
Spoustě lidí bych nedala občanku ani ve třiceti..
Kéž se brzo daří líp nebo přijde jiný, dobrý nápad:)

31 Elisis Elisis | Web | 31. srpna 2011 v 11:45

Doufám, Vendy, že ti bude brzy lépe. Teď jsem si vzpomněla na básničku od Berry, Přátelství. V takových chvílích jsou hodně důležití.
Nedokážu si představit, jak ti je. Možná to je kvůli maminky, tomu, že končí léto. Nebo od všeho trochu.
Každý nejspíš máme někdy takový pocit, že jsme tady špatně, a nikam nepatříme.  To si prožije každý ... Každopádně doufám, že ti bude brzy dobře :)

32 Lenka Lenka | 1. září 2011 v 12:26

Vendy, moc přeju, ať je brzy zase líp, ať se z ničeho stane všechno a to tě doslova pohltí! Sama si vždycky říkám, že jednou se to otočit musí! ;-)

33 Mniška Mniška | E-mail | Web | 1. září 2011 v 13:37

Nu, život už bývá takový nevyzpitatelný a soucítím s tebou, s tím, co tu píšeš, ale člověk prostě žije. A proč? Já nevím, když si to tak vezmeš, člověk existuje, ale jeho význam je vcelku nulový vůči nekonečně velkému vesmíru, pro nebo proti kterému nic neuděláme. A vůči planetě? Ta pod námi stejně nejspíše lehne popelem a ani šlechetní jednotlivci s tím nic neudělají, třebaže by moc chtěli. Takže člověk existuje a nejspíš to asi ani význam nemá. Tak proč žije? Možná, aby zažil a okusil...ve skutečnosti takové "nicotné" věci, zábava a někdy i malichernosti nás dokážou udělat šťastnými. Tak proč si tu čokoládovou masáž nakonec nedopřát? Neprojet se na koni, když o to člověk stojí? Třeba je náš život bezvýznamný vůči vyšším a větším věcem, tak se alespoň nemusíme cítit bezvýznamní sami před sebou...Nu, doufám, že jsem to vysvětlila srozumitelně, protože jsem zjistila, že se mi stává, že niterné věci neumím moc dobře podat a spíš než jádro pudla, vystihnu ten jeho kudrnatý účes...Jen jsem chtěla říct "žij", i když sis najednou uvěomila, že jsou věci bezvýznamné. Jenže tak už to prostě je. Z vyššího hlediska jsme taky bezvýznamní, ale i přesto existujeme a tak to taky prostě je.

34 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. září 2011 v 17:58

Celé je to o životě. Každý ho žijeme jinak, s jinou historií a plány do budoucna. Článek mi mluví ze srdce. Taky teď nemám náladu a ani nápady na články. Nějak se mi poslední týden hůř stárne. Ale ono zase bude líp a i ve Tvém článku zajiskří naděje, nápad a radost. Už aby to bylo. Přeji to Tobě a nám všem. Aby už přestala naše blbá nálada... :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama