Královská dcera z Erinu

17. února 2011 v 22:48 | Barbara Bartosová Höppnerová |  Knihovnička
Příběh lásky, která přesahovala osudy obyčejných lidí. Lásky, která bojovala s překážkami, která neměla na růžích ustláno, která přinášela oběti, a která vysvobodila zakleté děti krále Lira.
Legendární láska královské dcery Grainne a lovce Diarmaida, fenniera krále Finna.


10 - obálka knihy
Tento neznámý příběh vypráví život Grainne, dcery krále Cormaca a královny Eitche. Už její zrození bylo spojeno se zlou věštbou. Královská dcera má způsobit mnoho zla a nesvárů a prolití mnoha krve, narodí - li se jisté noci. Narodila se.
S narozením Grainne do královského hradu přichází její nová chůva - Finnguala. Záhadná žena, která se objevila odnikud a znenadání... v době, kdy se tento příběh odehrává, se mísí legendy s realitou tak pevně, že je možné, že Finnguala je z hradu víl na Boyně.

Grainne je jako sluníčko. Zatím roste k radosti svých rodičů. A už od dětství se začíná modelovat její charakter, cit pro spravedlnost, soucit i pevná vůle. Jako dítě dostane darem krásné hříbě se jménem Labuťkráska. Grainne je přesvědčena, že i Labuťkráska pochází z hradu víl Brughu na Boyně.

Grainne dospívá a vidí život kolem sebe. Vidí lásky i nevěry a její srdce pobuřuje nestálost a lehkověrné střídání partnerů... ona chce žít jinak, chce milovat věrně a stejně tak být milována. Poprvé se dozvídá legendu o lovci Diarmaidovi, kterého označila znamením lásky sama bohyně mládí. S Diarmaidem se setkává tváří v tvář v době, kdy je zaslíbena králi Finnovi. O svých zásnubách se dozvídá až v den králova příjezdu - a v jeho družině potkává i pověstného Diarmaida.
Přeskočí mezi nimi jiskra - a když se Grainee dozví, kdo je určen jejím ženichem, rozhodne se rychle. S pomocí Finngualy omámí všechny lidi a s Diarmaidem uteče.

9 - obraz labutí
Od toho dne začíná jejich strastiplná pouť. Prchají před hněvem Grainnina otce, který je postaven v roli lehkověrníka a muže, který neplní slovo. Prchají před zlobou Finna, pyšného vládce, jehož pýcha byla pokořena útěkem své snoubenky. Prchají před houfy fennierů, vojáků, kteří mají za úkol je chytit a přivést zpátky.
Volba Grainne i Diarmaida byla jasná. Neměnili by, i kdyby mohli. Ale čas, který strávili na útěku, byl příliš dlouhý. Jejich láska se nezměnila, jen starosti jim změnily tváře, vyryly vrásky a ukradly mládí. Přesto zůstávají spolu. Vyhýbají se lidem, od kterých se nejednou dočkali zrady...

Až po dlouhých deseti letech se poprvé setkají se zprávou, že už nemusí prchat. Že hněv krále Cormaca zeslábl a díky Grainnině matce  jim nechatl vybudovat domov. Že uražený Finn musel ustoupit a vzdát se své pomsty.

Grainne se tedy vrací, i s Diarmaidem. Zažívají znovu už nečekané chvíle klidu, pohodlí, chvíle, kdy mohli být sami se sebou beze strachu. Ano, staré křivdy zůstaly v srdci, ale přesto chce Grainne pokračovat dál - odpustila tedy i svému otci. Nedlouho po návratu se Grainne narodí dvě děti - stejně jako dávné děti krále Lira, které byly proměněny v labutě. Byla to Grainne, kdo je vysvobodil? Ani Finnguala tuto myšlenku nepopírá...Jen láska, která přinese oběti, a která je stálá, může vysvobodit zakleté děti krále Lira. Láska mezi Grainne a Diarmaidem může zlomit pouto kletby.

Příběh královské dcery z Erinu se mi líbil. Jednoduché vyprávění mi kouzlilo před očima obrazy starých králů, hradů, zelených luk a stád koní. Grainne nebyla jen rozmazlená královská dcerka, ale žena se silnou vůlí, charakterem, žena, která vydržela i strádání (a často zlé a těžké chvíle), přesto necouvla a nevzdala se své představy o lásce. Nevím, nakolik jsou jeho prameny pravdivé, jestli skrývají zrnko pravdy, nebo jsou opravdu jen smyšlenkou. Ale líbí se mi myšlenka, že kdesi, kdysi dávno, se odehrál příběh, ze kterého se později stala legenda.

Několik úryvků z knihy...
1 - Věštba


2 - Fiannguala a labutě


3 - útěk se stal jejich životem


5 - konec útěku3


6 - děti krále Lira


7 - děti krále Lira2


7 - konec










































































































Můj osobní dojem - příběh se mi prostě líbil. Dojemný. Přesto ne kýčovitý. Trochu jako báje, trochu jako legenda. Knihu jsem jednou koupila v antikvariátě, namátkou. Něco mi říkalo, že by se m mohla líbit. Instinkty většinou nelžou...
Přesto, kdo čeká rafinovaný příběh, bude asi zklamán.

Osobní hodnocení: 80%

Kdo se podílel na knize: uvidíte zde:

8

Královská dcera z Erinu - zadní obal knížky
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 18. února 2011 v 8:16 | Reagovat

Vypadá to moc nádherně, milá, zamilovaná, něžná legenda. Ale ten konec, chápu to dobře, že jí manžela někdo zabil?

2 Beatricia Beatricia | Web | 18. února 2011 v 11:36 | Reagovat

Tady se vždycky dovím něco nového a zajímavého, co by mě jinak minulo. Měla jsi hodně práce s psaním a já velice hodnotím pracnost. :-)

3 Vendy Vendy | Web | 18. února 2011 v 11:48 | Reagovat

[1]: Ano, bylo to tak. Zabil ho Finn, její bývalý snoubenec. Vlastně ho nezabil přímo, jen ho uvedl do smrtelného nebezpečí.

4 Lucerna Lucerna | Web | 18. února 2011 v 17:51 | Reagovat

to vypada zaujmavo i ked akosi nemam rada tragicke konce a ma aj krasnu ilustraciu :)

5 ALÍK ALÍK | Web | 19. února 2011 v 12:42 | Reagovat

takovéhle knihy já zbožňuju,
to já vždycky vobrečím. :-(

6 annapos annapos | E-mail | Web | 21. února 2011 v 9:06 | Reagovat

Čtení, to je také jedna z věcí,které jsou dnes považovány za nutné zlo, obchází se různými kličkamy, ptám se vnučky co hledáš takovou dobu na tom počítači, ale nějaké výcucy, říkám tak si ty knížky přečti, vždyť jsou krásné, to je ztráta času, musím se učit k matuře, říkám, ale nejlépe se to naučíš tím že si to přečteš, nemám čas. Slabá slovní zásoba,jedno či dvouslovné rozhovory na četu, neschopnost dát dohromady kloudnou větu, to je důsledek malého zájmu o čtení, oceňuji, jak propaguješ knihu kterou jsi četla a lákáš tím k tomuto bohulibému i ostatní. Anna

7 Vendy Vendy | Web | 21. února 2011 v 21:29 | Reagovat

[6]: A přitom knížky jsou tolik zábavné, krásné, romantické, napínavé i poučné.

8 Lenka Lenka | Web | 23. února 2011 v 20:00 | Reagovat

Přiznám se, že článek jsem jen rychle proběhla. Co mě ale moc zaujalo byl poslední řádek na poslední fotce... :-)
Jenže nás bohužel čeká doba, kdy knihy budou ještě dražší! :-?

9 Ænag Ænag | E-mail | Web | 9. října 2012 v 19:18 | Reagovat

Je to moje nejoblíbenější knížka, tuším, že jsem ji našla asi v jedenácti letech u matky v knihovně, sama mi říkal, že jí ještě nikdy nečetla (protože si myslela, že to je něco tuctového), když jsem ji ale potom, co jsem ji dočetla já, donutila si ji přečíst, velmi se jí líbila.
Příběh této knihy mi připadá krásný, pokaždé ho čtu jedním dechem. Líbí se mi prvky 'fantasy', mýtické prvky - kniha není přeplácaná vílami a kouzly. Ale to, co mám nejraději na této knize jsou její myšlenky, možná jsem na některé ještě mladá a až dospěji, tak změním názor...
Jsem ráda, že je někdo, kdo tuto knihu zná a dokonce se mu líbí, doporučila jsem ji kamarádce a tu nezaujala (nezdál se jí hlavně konec)

Děkuji Ti ještě jednou za Tvé rady k povídce, opravdu si zkusím přečíst po sobě dopsanou kapitolu. Ale sama jsem názoru, že nejsem ten pravý člověk na psaní povídek a budu se věnovat básním (myslím, že ty mi jdou lépe):)

10 Amálka Amálka | Web | 12. června 2015 v 16:59 | Reagovat

Příběh se mi moc líbí, děkuji za recenzi a doporučení :) Po knížce se podívám v antikvariátu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama