Svazuje ruce, podkopává nohy.

21. srpna 2010 v 23:23 | ANA |  Téma týdne

Bojíme se od malička. Strašidel v pohádkách, strašidel ve filmech, strašidel a bubáků ve stínech večerního pokoje.
Strach je snad tak starý jako lidstvo samo. Kdy vznikaly první strašidelné povídačky? Odkud přišly fantaskní povídky a horory?
Potřebuje se člověk bát? A proč?


Je to emoční únik, způsob, jak se vypořádat s nelítostným reálným světem?
Děsíme se rádi. Pohádky, ve kterých vystupují krutí králové, posílající své služebníky na cesty bez návratu. Čarodějnice, pojídající děti. Baba Jaga, která má kolem svého obydlí plot s napíchlými lidskými hlavami se svítícíma očima. Draci, kteří jsou ochotní poskytnout službu smrtelníkovi, ale ten musí zaplati - v krajním případě vlastním masem. Zlé macechy, které končí smrtí v ohnivých střevících. Cesty bez návratu...
Jenže... jenže v pohádkách je jistota. Všechny zlé a strašlivé překážky jsou překonány. Zlí králové, proradní rádcové, nenasytní draci jsou odstranění. Strach mizí a zkoušenému pohádkovému hrdinovi se dostává odměny. Dobrý a šťastný konec, dobrou noc, můžete spát...

Jenže strach se nedá jen tak zahnat. Rosteme a strach se stává reálnějším. Bojíme se tmy a toho, co tma skrývá. Bojíme se vlastní představivosti.
Za každým krokem se bojíme otočit, tmu za zády a ve tmě se skrývá něco příšerného, něco co nás může každým krokem dostihnout, sevřít pařátky kolem krku, zakousnout se do ramene....

92
To jsou pořád iracionální strachy. Strachy, které burcují naši představivost a fantazii. Strachy mimo svět reality.
Vedle iracionálních strachů může existovat strach racionální.
Strach ze smrti.
Strach z budoucnosti.
Strach z ohrožení.
Strach o dítě, o své nejbližší.
Taky strach existenční. Strach, když ztratíme práci. Strach, že nenajdeme novou. Strach, že nebudem moct platit účty a přijdeme o střechu nad hlavou.
Strach ze situací, kdy můžeme přijít o střechu nad hlavou. Strach z přírodního běsnění, dravých povodní, ničivých vichřicí. Strach z blesků, které mohou zabít.


Strach je jako chobotnice. Jako nezmar. Jako tisícihlavá saň. Sápe se nám po krku a zakusuje se dravými zuby. Má tisíc tváří, tisíc podob. Strach z hadů, pavouků, výšek, stísněných prostor, strach o otevřených prostor, strach z vody, z temnot, z hrozby teroristů, z pádů letadel, strach který je ve vodě, ve vzduchu, v zemi, v nás.
Oslepuje, ochromuje, podkopává nohy. Někteří z nás s ním bojujeme denně. Někteří strach vyzývají. Každý reagujeme tak, jak umíme. Tančíme tak rychle, jak dokážeme.

88
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | Web | 21. srpna 2010 v 23:40

Pěkný článek! Na zamyšlení... a pěkný blog! Žádna Hannah Montana, Bieber, Twilight a podobně.

2 matanov matanov | Web | 21. srpna 2010 v 23:44

Myslím, že se neděsíme rádi, že jenom rádi strach překonáváme. Protože čistý strach, to je...

3 Romi Romi | Web | 22. srpna 2010 v 7:55

Moc pěkně si to napsala. Já zažila strach o dítě...Mám to snad zakodované v sobě.. Ale však víš proč.( Stéle zažívám strach o všechny co mám ráda! A  mám strach z budoucnosti, že brzy umřu a že už nic hezkého nezažiju..

4 beatricia beatricia | Web | 22. srpna 2010 v 11:10

Strach je atavismus, kdy se pračlověk bál jiných predátorů, bál se ohně, bouřky a pod. Já se moc ráda bojím při horrorech a thrillerech v bezpečí domova. ;-)

5 ALÍK ALÍK | Web | 22. srpna 2010 v 11:47

Strach,to já dobře znám,
strach má tolik různejch podob,
je jenom na nás nakolik si budeme
strach připouštět,a jak moc mu dovolíme
nás ovládnout.

6 Marťula Marťula | Web | 22. srpna 2010 v 11:59

I tvůj článek na mě zapůsobil. O strachu by bylo pořád co psát. Je to nekonečné téma a i když si člověk myslí, že strach překonal, objeví se nový. :-)

7 Mandoska Mandoska | Web | 22. srpna 2010 v 12:23

Inu, můj nejvetěí strach je - být potmě sám v lese. Inu, v tom lese stačí být sám i vedne ale - s tou tmou to zní děsivěji a také je *otřese se*

Deprese z dětských táborů....

8 Tomáš Tomáš | Web | 22. srpna 2010 v 14:58

Ty jo, to jsi napsala mistrovsky, jak profík. Dal jsem to FB.
Další věc která mne nadchla.
Strach trošku mívám, když koukám večer na horor a pak jdu spát, tak to se trošku bojím, ale nikomu to neříkej :D  :D  :D
Myslím si, že se každý něčeho bojí, jen to většina lidí nepřizná.
Někde jsem četl, že existuje i fobie z knoflíků. Fobie je asi strach?

9 poetiza poetiza | Web | 22. srpna 2010 v 15:43

Já ti dám oblbovák! He-he.

10 beatricia beatricia | Web | 22. srpna 2010 v 19:53

Prosím, podívej se do rubriky Máte slovo. Děkuji.

11 Vendy Vendy | Web | 22. srpna 2010 v 21:41

[3]:Romi, vím to. A strach z budoucnosti mám taky. Většinou je nejlepší to pustit z hlavy a nemyslet na to, bo by se člověk mohl zbláznit. Ale někdy se ty myšlenky prostě vecpou a vrtají v hlavě jak krtci.
[8]: Díky za pochvalu - a ano, fobie je strach. Takový zaměřený na jednu věc a abnormálně veliký. Takový, že člověk šílí a má skoro hysterický záchvat, když se před tu věc postaví.
[7]: Z dětských táborů depky nemám, protože jsme se tam bavili (a taky báli, byly noční stezky a noční hlídky), ale asi to probíhalo v pohodě.
V lese bych se dnes bála spíš možné divoké zvěře.

12 beatricia beatricia | Web | 22. srpna 2010 v 22:14

Děkuji za odpověď. Já to teď flikuju z Dokumentů a zbytky znovu ukládám do nové podsložky Galerie. Je mi z toho špatně, protože tam byly ty složité animace, blendy, vektorky a jíné mé dobré kusy. :-!  O_O  :-!  [:tired:]

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. srpna 2010 v 8:39

Děsuplné.
A to si představ, že planeta Mars (starobyle Smrtonoš) má dva satelity, any se zovou Strach a Hrůza (Phobos a Deimos).
Článku tleskám.

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. srpna 2010 v 8:40

[13]: + jen mám hrůzu, až sem zabrousí Fredy Kruger, noční můra z Blog street.

15 Miky Miky | Web | 23. srpna 2010 v 9:41

opravdu bych řekla, že se bojíme rádi - proč bychom jinak tak ochotně koukali na horory? a nebo na ně koukáme jen tak, je to přece v televizi a nic se mi nemůže stát, takové to ujištění, že vše je jenom jako...

16 Vendy Vendy | Web | 23. srpna 2010 v 10:48

[13]:Trio k sobě ladící, máš pravdu. Navíc, Mars je bůh války a Strach a Hrůza jdou s ním.
[14]: Tohohle Fredyho Krugera beru, jen se vždycky ptám, kam na ty nápady chodí. (Asi po Blog street) 8-)

17 MirekČ MirekČ | Web | 23. srpna 2010 v 11:13

Také velmi hezký článek na "Téma týdne"!!!
A velmi vtipné a trefné komentáře!!! ;-)

18 Lucerna Lucerna | Web | 23. srpna 2010 v 12:39

pekne si to zhrnula 8-) kazdy ma asi daku fobii.. a tuzba ludi sa bat je fakt desivo pravdiva :-D
ako mala a dospevajuca som videla snad kazdy horor, potom ked sa iny bali a nemohli spat ja som zaspala ako batole stym ze to bolo slabe.. necha to vsak odraz na psychyke ked uz skoro kazdy horor je slaby :-( clovek chce zabudnut na realitu utlmit svoj mozeg, aspon u mna to ak bolo
a teraz uz vravim ze som stoho vyrastla.. ved ak chcem vydet horor staci si zapmut spravy :-D tie uz tiez nepozeram, len vynimocne :D
mam rada svoj klud, nestresujem, kto ma chce vytocit musi sa bud strasne snazit alebo nast to citlive miesto a setrim hlavne cas co mam 8-)

19 Awali Awali | Web | 23. srpna 2010 v 22:54

ano .. vystizny clanok :) mas pravdu a vies ju aj podat.. to by som ja nevedela.
Strach je zalozeny na neistote skoro vzdy ;-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama