Někdy závidím a nemám co

24. srpna 2010 v 10:45 | ANA |  TOP články

Znám pár lidí, kterým závidím upřímně a některým lidem závidím závistivě a pak jsou lidi, kterým závidím upřímně a zlostně, protože se chlubí a užívají věcí, kterých nedosáhli zaslouženě.
Jsou lidi, kteří snad ani nedělají chyby. Kteří ví, kdy se správně usmát, kde se objevit v pravý čas a jak navazovat kontakty. Jsou lidé, kteří umí v životě chodit a získávají, aniž by ztráceli.
Ale... opravdu získávají, aniž by ztráceli?

Neztrácí tak trochu sami sebe? Mají se materiálně velmi dobře. Užívají si dovolených. Kupují nová auta a desítky nemovitostí. Otvírají nová konta a mají své daňové poradce. Dělají i oni chyby? Věřím, že ano, ale dokážou své chyby chytře zamaskovat, nebo přehodit na jiné. Není to statečné ani záviděníhodné... přesto jim někdy závidím tu lehkost, s jakou se zbavují odpovědnosti. Ale chtěla bych s nimi měnit?

No, po pravdě - líbilo by se mi mít pěkný dům. Který by uklízel někdo jiný... Líbilo by se mi mít velkou zahradu (o kterou by se staral někdo jiný). Taky by se mi líbilo cestovat po světě, bez starostí, pořizovat si věci, jaké chci... Ale ne za každou cenu.

Takže - asi ne. Mám svůj život a žiju ho, jak nejlíp dokážu. Dělám svoje chyby a občas se mi něco povede. Některé chyby jsou směšné, jiné už vážnější. Doplácím na své chyby. A někdy se snažím být alibistka, svalovat svou chybu na jiného, na špatné pochopení, špatnou konstelaci hvězd, na náhodu a nedorozumění.

Jsou ale chvilky, kdy musím svou chybu přiznat, přijmout, a pokud možno vyřešit. To je mi pak těžko a závidím právě těm lidem, kteří se netrápí s žádným svědomím a s žádnými výčitkami. A jsem ráda, že existují chyby, které jdou nějak napravit. Nebo nenapáchají tolik škody. Které se dají vyřešit nebo přejít.

A přestože upřímně a zlostně závidím těm, kteří mají majetky a nejsou finančně závislí, rozhodně bych nedokázala být šťastná z věcí, které bych si pořídila za cenu utrpení někoho druhého. Nedokázala bych s klidným svědomím okrást člověka. Nechápu, jak někdo může fingovat silniční nehodu a potom ujet s autem, když řidič auta jde na pomoc zraněnému. Nedokázala bych zaměstnávat lidi za minimální mzdu, pokud by podnik dobře prosperoval. Nedokázala bych zneužít informací o někom blízkém (i neblízkém). A dokonce ani největšímu nepříteli bych nedokázala skutečně a trvale ublížit. (Doprkýnka, ale zas taková světice nejsem... tak jo. Svému nepříteli bych trošku ublížit dokázala. Trošku dost. Ale ne trvale.)

 
2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beatricia beatricia | Web | 24. srpna 2010 v 11:00

Kombinuji oba první způsoby, ale preferuji ten první. Co můžeš udělati dnes...atd.
Jinak upřímně ze srdce závidím a toužím umět krásnou grafiku i bez studia. :-)

2 Berry Berry | Web | 24. srpna 2010 v 11:24

Na anktetu jsme neodpověděla, protože nevím. Pokaždé je to jinak. Někdy si tu chybu uvědomím až později a pak nevím, jak to řešit. Vzpomněla jsem si na závěr filmu Vyvolávač deště - chtějí po vás pořád to nejlepší, že jednou překročíte hranici. Pak podruhé, potřetí a pak ta hranice vlastně neexistuje. A ono to tak opravdu je. taky jsem slyšela, že ti lidé, co mají všechno, nemají lásku. Taky jsem slyšela odvážný názor, že láska lze koupit. No tak možná láska k penězům.
Nevím, jestli znáš spisovatelku Hanu Pinkenorvou. O víkendu, teda v neděli, jsem si od ní přečetla knihu Schválně jsem zaspala. Taky tam popisuje v jedné kapitole, jak ji to někdy štve. Pohnojený život ale přináší úprodu ;-). Popisuje, jak ji tonaučilo být kreativní, když enní dostatek peněz a stmelilo rodinu. Něco, co bohatým trošku chybí. Samozřejmě, mohou existovat vyjímky.

3 Tomáš Tomáš | Web | 24. srpna 2010 v 12:12

To je hodně zajímavé, ale taky hodně složité téma. Dost si mne tím článkem zaskočila, protože ani nevím co mám psát. Určitě bych taky nemněl radost z peněz které bych získal podvodem nebo tím, že bych k jejich získání musel někomu ublížit. Jenže peníze jsou nejdůležitější. I zdraví se dá částečně koupit. Když budu chudý a onemocním, tak mne budou doktoři léčit jen nejlevnějšíma lékama na případnou operaci budu čekat dlouho. Když budu bohatý, budu mít nejlepší léky a když někoho podplatím půjdu na operaci hned. Korupce je dneska běžná věc a dokonce si myslím, že elita a výkvět našeho národa (politici) udělali z korupce záležitost která je úplně v souladu z morálkou člověka.
Bez peněz nebude ani láska. Která ženská by si mne vzala když budu chudý?
Že peníze nejsou důležité může říct jen člověk který jich má dost.

4 Ponořená Ponořená | Web | 24. srpna 2010 v 17:03

Jednoduše jsi prostě obyčejný a zatraceně dobrý člověk. Samozřejmě že občas také zapadám do představ o tom, jaké by to bylo fajn bez krize, kolik bych si mohla koupit objektivů, jak bych si bez váhání vzala to krásné drahé tričko z regálu, nemačkala se v malém bytečku.. ale někdy to prostě nevyjde. A pokud člověk svého majetku nedosáhne zrovna poctivě a maskuje své chyby nejpřesvědčivěji, co to jenom jde, svědomí si ho stejně najde. A pokud ne, tak je to největší hajzl a půjde do pekla (věta tupá a pravdivá). Závist, ačkoli známé a předhazované zlo ve všech pohádkách, je pořád jenom vlastnost hodna obyčejných lidí, jako jsme my. Važme si toho, co máme, neboť může být vždy hůř. A při tom, jak si toho vážíme, si občas zazávisťme. Je to přeci jenom zdravé.

5 Vendy Vendy | Web | 24. srpna 2010 v 17:42

Tohle je zdravá závist, která ti pomůže v cestě za zlepšením. Protože vidíš nedostatky a chceš se zdokonalit. Tato závist je vlastně tvůrčí.
[2]:: Jo. Není to opravdu jednoduché. Taky ten názor, že si za peníze můžeš koupit lásku, znám. A víš, že tomu i věřím. Láska má přece tolik podob... takže věřím i tomu, že se dá koupit. V určité podobě....A tu spisovatelku neznám, určitě se po ní podívám. Můj seznam nepřečtených knížek se nafukuje jak balonek...
[3]::Tome, velmi zajímavý a zralý názor na mladého kluka. A souhlasila bych s tím, že peníze jsou důležité, kdo tvrdí, že ne, ten jich má dost. Na penězích v dnešní době hodně záleží. Ale pořád si myslím, že záleží na tom, jakým způsobem se k penězům přijde. Kdo si je vydělá vlastním úsilím a začíná tzv.od píky, tomu je přeju. Kdo si je vydělá nějakým podvodem, nebo šizením lidí, tomu ty peníze nepřeju. (A co se těch podvodů týká, naši politici by mohli psát memoáry. Jak asi získal Staník Grossů, bývalý mašinfíra, majetek v hodnotě 70 milionů? - sumu jsem hodila odhadem, myslím že někde byla uvedena, když se jednalo o jeho realitním podnikání. A pak, podnikat s tím, že mám známosti, výhody a dobré tipy, to taky není tak těžké.)
S tím mě trochu znepokojila jedna věta, kterou jsi uvedl: "že elita a výkvět našeho národa (politici) udělali z korupce záležitost která je úplně v souladu z morálkou člověka. " To je hodně nebezpečná věc. Právě že korupce není morální. Pravda je, že naši politici jsou schopni přesvědčit sami sebe, že je. Ale zbytek národa jim to nezbaští. Problém však je, že zbytek národa s tím nemůže nic udělat. Takže ano, politikům to prochází. A pak se stane toto krédo automatický správným.
[4]:: Děkuji, ale asi tak dobrý člověk nebudu. Mám taky svoje negativní vlastnosti, jsem docela popudlivá, vzteklá, dá se říct, většinou ale když mě někdo tlačí dělat věci, které nechci, nebo když někdo rozhoduje za mě. Na druhé straně, když do mě někdo neryje a nenutí mě do věcí, které mi jdou proti srsti, jsem milá, příjemná a usměvavá. :-D A  fakt je, že bych lidem přála jen to lepší.
Mně asi štve hodně jedna věc - pokud někdo špatně mluví o bohatém člověku, hned je automaticky házen do kategorie "závistivce". A když mi vadí, že se spousta našich politiků nabalila na nevýhodných zakázkách a protunelovaných podnicích, když jim zazlívám takto nabytý majetek, jsem prostě člověk, který závidí. Tohle zjednodušování mě štve.
Všem zatím děkuji za komentáře, vidím, že článek zaujal i k přemýšlení...

6 Lucerna Lucerna | Web | 24. srpna 2010 v 19:12

zaujmava uvaha veru.. nj kazdy nekdy zavidel, ja ako mala sestre medvitka adt :D
nj musim sa priznat ze tym dobre situavanym co maju dom auto a dovolenku za nic cez trochu zavidi kazdy ale nemenila by som. tym co mam a co som si prezila som tym cim som a naco by mi to bolo keby som neni to uz ja? :)
jedine co uprimne asi naozaj zavidim i ked tak zdravo je laska a zamilovanost.. ktoru maju moje sestry, vedsinu ludi naokolo a ja ju nikdy nemala a mat nebudem :-D :-|

7 Lucerna Lucerna | Web | 24. srpna 2010 v 19:14

[4]: suhlasim stebu 8-)

8 Janinka Janinka | Web | 25. srpna 2010 v 9:23

Raději nezávidím a nechybuji :-D. Je to plýtvání drahocenné energie, už dávno jsem zjistila, že spoléhat se na to, že mi zemře vzdálený, hodně bohatý, příbuzný, o kterém jsem dosud neměla tušení, je bláhovost. Co si sama nevydřu a neudělám, to prostě nemám. Čím dříve se s tím člověk smíří, tím lépe... A pokud se s tím nesmíří a snaží se nabýt majetku nekalými způsoby, budiž pro nás útěchou, že na každou svini někdě čeká řezník :D.

[3]: Tomáši, nezoufej. Já se vdávala také za muže, který bohatý rozhodně nebyl. A jsme spolu už 12 let a šťastní... ;-) Peníze nejsou důležité, ale je pravda, že bez nich to také nejde, jen všeho s mírou...

9 Tomáš Tomáš | Web | 25. srpna 2010 v 16:25

Tak jsem to myslel. Pro slušného člověka nebude korupce nikdy morální. Pro politiky morálka neexistuje, mají ten život jednoduší než my ostatní.

8)
3. Kdepak já si nezoufám :D věřím, že peníze jednou mít budu. Alespoň pro to dělám vše co je v mých silách. Naši jsou spolu 22 let :D a v penězích se taky netopíme. Myslím si, že jednou budu nejbohatší člen rodiny. :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 28. srpna 2010 v 11:12

Je to zajímavý článek, o to víc, že je to zase něco ze života a člověk něco takového většinou bere jako něco všedního, čím se normálně do hloubky nezabývá. Ale rovněž si myslím, že takové to malé závidění není úplně na škodu, protože se může proměnit v sen, za kterým si člověk jde. Samozřejmě ale zase musíme uvažovat o těch lidech, kteří znají a žijí morálkou. Protože nikdo nemůže říct, že je závidění špatné nebo dobré, každý toho využije nebo pořěší podle svého a není tu žádný manuál, podle kterého bychom se měli řídit.

Komentáře jsou uzavřeny.

Aktuální články

Reklama