Srpen 2010

Diskutujem o počasí...

31. srpna 2010 v 21:02 | ANA |  TOP články
V minulém článku jsem objevila jeden zajímavý komentář od blogerky Lenky. V podstatě šlo o to, že můj článek o počasí je tak trochu článek o ničem. Že o počasí mluví lidé, kteří nemají co říct. Že mrhám časem. (Chci ještě říct, že komentář nebyl nijak útočný, prostě vyjádřila svůj názor a pokračovala i o jiných věcech.)
Když jsem se na článek podívala, uznala jsem, že zčásti má pravdu - a zčásti nemá.

Konec léta, konec prázdnin

31. srpna 2010 v 11:24 | ANA |  TOP články
Končí léto (sice ne oficiálně, ale pro mnohé ano). Končí prázdniny - pro děcka a študenty. Končí dovolené pro dospělé (mimo podzimních lást minitů.)
A končí krásné počasí.

Babička dráždí psa

30. srpna 2010 v 17:41 | ANA |  Youtube videa
Nemusím Talentmanii, Superstary, X factory ani Česko Slovensko hledá talent.
Přesto, v těchto soutěžích občas vypadnou dobré perly.
A tak, chtě nechtě, při poslechu zvukové kulisy včera večer, mě zaujalo vystoupení malé Jany Kepkové.
Nejen že má celkem vtipný text (pravda, trochu morbidní), ale i dobrý a chytlavý projev.
Dá se říct - Jana Kepková je skvělá!

Žel, mě zase dráždí blog a nelze načíst video v oficiálním vidění.

Takže, zkusím dát aspoň odkaz na ten senzační klip:

Babička dráždí psa



Vampire song - aneb Stmívání stojí za prd?

30. srpna 2010 v 14:20 | ANA |  Youtube videa
Při mém dnešním courání po ZB na Galerianě (pro vysvětlení - ZB jsou zajímavé blogy a Galeriana je můj další web, kde mám tyto blogy umístěné, vlastně takový malý archív) - takže, při mém dnešním courání na Galerianě jsem narazila na jednom z blogů - zdroj zde: Oroniel15  - na klip o Stmívání.

Praženice, boty a maličkosti

29. srpna 2010 v 11:36 | ANA |  TOP články
Baštím chleba s praženicí, trošku osolenou a opepřenou, s rajčátkem jako bonusem - a říkám si, kdo asi první objevil houbu? Kdo první zjistil, že houba se dá jíst? A kolik muselo zemřít lidí, aby se zjistilo, které houby jsou jedné a které jedovaté?
Vždycky jsou nějaká proč - a většinou to jsou otázky možná zajímavé, ale bezpředmětné. Na některé otázky totiž není možné odpovědět.

Můžeš být se mnou

28. srpna 2010 v 14:32 | ANA |  Poetický koutek
Můžeš být se mnou, jestli chceš.
Podívej, ptáci padaj mrtví k zemi.
Utrápili se pro něhu.
Cesty jsou zaváty závějemi.

Je tu i pravda
a je tu i lež.

Z šedýho nebe smutky prší.
To na nás padá zlatej déšť
a zlatý pláště na nás vrší.

Můžeš být se mnou, jestli chceš.


























Báseň: šuplíková
Foto: moje prolínačka upravená
Psáno kdysi pod vlivem divadelní hry Panna a netvor. Husa na provázku.

Fotky z Exakty upravené

28. srpna 2010 v 0:06 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Před časem jsem skenovala starší fotky, které jsem pořizovala klasickým foťáčkem Exaktou, s bleskem i bez blesku - a ještě jedním úplně obyčejným papundekláčem, který jsem získala už ani nevím kde. Ten papundekláč byl bez blesku, ale měl jednu maličkost - panorama efekt.

Koketování s růžovou skončilo

27. srpna 2010 v 23:18 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Koketování s růžovou skončilo, vracím se k normálu.
A přestože proti růžové nic nemám, bylo to opravdu přeslazené.
I ten Sonet 66 jakoby ztratil na účinnosti.
Tady je vidět, že vizuální dojem je důležitý a šaty dělají člověka. Pardon, dizajn dělá blog.

Klepněte slídily přes prsty!

27. srpna 2010 v 23:01 | doktorka.cz |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...

Klepněte slídily přes prsty - aneb Ceny velkého bratra 2010.

Koketuji s růžovou

26. srpna 2010 v 17:40 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Někteří si už všimli, že jsem změnila vzhled stránky z melounového opojení na vážky poletuchy a baběletní ladění. A budou překvapení, protože je tu další změna...

Sonet 66

25. srpna 2010 v 21:26 | W.Shakespeare |  Poetický koutek
Sonet 66 není moje vlastní. Sonet 66 je dílo Wiliama Shakespeara.
Má několik různých druhů překladů, nevím kdo překládal tento. Zdá se mi výstižný.  A zdá se, že bude platit v  každé době...
Sonet 66 uvádím pod vlivem článku na Tomově blogu -  Česká spravedlnost je slepá.

k52












Sonet 66 
W.Shakespeare

Mám všeho dost, chci umřít, ať mám  klid,
když zásluhy jdou o žebrácké holi.
A holý zadek smí se honosit
a pravá víra sebe zapřít svolí.
A zářící čest zpupně pokořují
a dívčí ctnost zprzní bez pomoci.
A ryzí dokonalost pranýřují
a sílu chromí starci zlomí mocí.
A úřad umlčí hlas umění
a blbost schopné drze poučuje.
A sprostí prostou pravdu podcení
a dobrý v poutech zlému posluhuje.
Mám všeho dost, chci všemu sbohem dát.
Ale když umřu, zradím, co mám rád.

Mjúzik is maj laif.

25. srpna 2010 v 12:12 | ANA |  Téma týdne
O hudbě jsem psala v květnovém článku - Hudba je má droga.
Psala jsem o písničkách, které jsem nacházela, poznávala, které šly se mnou, zpívala jsem si je pro sebe i nahlas...
Přesto, hudba je tak vděčná, že si zaslouží další povídání...

Momentálně poslouchám ve sluchátkách Beautiful day od U2 a chce se mi tančit. Ta písnička má chytlavou melodii a Bono Vox má zajímavý, lehce chraptivý sexy hlas.
Přemýšlím, kdo první začal zpívat. Kdo složil první text a melodii. První písně byly asi oslavné... oslavovaly nějaký odvážný čin, vítězství nad nepřítelem nebo vznikla píseň o životě krále a královny...

Taková jsem byla

24. srpna 2010 v 12:49 Filmotéka rozličná

Anotace:
Taková jsem byla
Originální název: Capturing Mary
Krátký popis: Mary Gilbertová kdysi bývala slavnou spisovatelkou a ve svém paláci hostila londýnskou smetánku. Jako stará žena se vrací do míst, kde prožila krásné i bolestné chvíle, a vypráví svůj příběh mladičkému Joeovi. V hlavní roli britského dramatu Maggie Smithová. Rok výroby: 2007 Hodnocení návštěvníků: 6.8 z 10 bodů (hlasovalo 14). Typ filmu: drama Země: Velká Británie Režie: Stephen Poliakoff Scenář: Stephen Poliakoff Hrají: Maggie Smithová (Mary Gilbert), Ruth Wilson (mladý Mary), David Walliams (Greville White), Danny Lee Wynter (Joe), Gemma Artertonová (číšnice Líza), Michael Byers (Zach), Max Dowler (Mr Graham), Jack Berkeley (muzikant)

Někdy závidím a nemám co

24. srpna 2010 v 10:45 | ANA |  TOP články

Znám pár lidí, kterým závidím upřímně a některým lidem závidím závistivě a pak jsou lidi, kterým závidím upřímně a zlostně, protože se chlubí a užívají věcí, kterých nedosáhli zaslouženě.
Jsou lidi, kteří snad ani nedělají chyby. Kteří ví, kdy se správně usmát, kde se objevit v pravý čas a jak navazovat kontakty. Jsou lidé, kteří umí v životě chodit a získávají, aniž by ztráceli.
Ale... opravdu získávají, aniž by ztráceli?

VV art a její video

23. srpna 2010 v 9:55 | ANA |  Youtube videa
Mezi mými oblíbenými blogy se nachází několik velmi tvořivých. Tedy takové, kde píšou povídky, básně, nebo fotí, kreslí, malují.
Na jednom z těch blogů působí mladá holka jménem Vendulka, která je úžasně talentovaná - maluje, kreslí, fotí všechno co vidí kolem sebe - svou kočku, psa Simba, obyčejné boty, tenisky, pantofle svého dědečka, zásuvku ve zdi, hrnečky, kytky, žebříky a okna, zebru, skleničky, hrad Křivoklát a Salvatora Dalího...  A maluje dobře!
Webovky, na kterých najdete její obrázky (a budou přibývat) -  VV art

A protože 7.7. měla narozeniny (nevím jen kolikáté, ale určitě krásných -náct), vytvořila jsem pro ni video z jejích obrázků - obrázky jsem použila s jejím souhlasem.
Vendulko, všechno nejlepší!


Svazuje ruce, podkopává nohy.

21. srpna 2010 v 23:23 | ANA |  Téma týdne

Bojíme se od malička. Strašidel v pohádkách, strašidel ve filmech, strašidel a bubáků ve stínech večerního pokoje.
Strach je snad tak starý jako lidstvo samo. Kdy vznikaly první strašidelné povídačky? Odkud přišly fantaskní povídky a horory?
Potřebuje se člověk bát? A proč?

Cibule - malý zázrak

20. srpna 2010 v 22:56 Malé nauky o zdraví
A protože jsem dnes měla to štěstí a zakoupila v pojízdné prodejně 30 kilo cibule napytlíkované po desítce, tak jsem dala dohromady cibulové zkušenosti, rady a prorady. Protože si myslím, že cibule je brána jako samozřejmá surovina v kuchyni a jinak naprosto opomíjená...

Čtete komentáře ostatních?

20. srpna 2010 v 18:21 | ANA |  TOP články
Před několika dny jsem napsala komentář, ve kterém jsem se ptala na jistou věc.
Bylo mi zodpovězeno s poznámkou, že odpověď už zazněla v předchozích komentářích... Přiznám se, že tentokrát jsem je nečetla. Přelítla jsem očima článek, viděla nějaké fotky a pak jsem švihala rovnou dolů na textovku...

Někdy jsem jak malá holka.

19. srpna 2010 v 17:34 | ANA |  TOP články
Je to trochu praštěný, ale někdy se raduju z blbostí a z nových objevů jako malé děcko.
A vím, že reaguju jako naivka.
A jsem už holka dospělá a měla bych se krotit a chovat dospěle, což mi většinou jde, jsem natolik vážná a odpovědná, že si sama sobě připadám nudná.
Ale neztratila jsem dodnes schopnost nadchnout se - a jsem tomu ráda.

Heuréka! Objevila jsem perex!

18. srpna 2010 v 22:53 | ANA |  TOP články
Páni, perex.
Takové zajímavé slovíčko.
Vypadá to jako něco s praním.
Nebo něco s perem? Tedy s propiskou?
Jen elegantně zakončeno písmenkem "s"?