Všichni se občas chováme jako idioti

25. července 2010 v 22:28 | ANA |  TOP články

Všichni se občas chováme jako idioti - trik je pouze v tom, si to uvědomit.

(Citace z knihy Síla meče, autor Wilbur Smith - věta, kterou říká Blane Šasovi, synovi své přítelkyně, když ho najde v nejhorším možném stavu, opilého, ve špíně a v beznaději.)

V životě prostě dostáváme po hubě. Někdo často, někdo občas, někdo tak vyjímečně, že ho to položí.
Nic nemáme zadarmo, aspoň většina z nás. Vzdělání, postavení, ba i na vzhledu, tomu povrchnímu a přitom tak důležitému ukazateli, musíme zapracovat.


Každý z nás zápasí s nepřízní osudu a snaží se ji překonat, někomu je přáno, někdo musí být tvrdší, někdo je houževnatější a někdo prostě slabý.
A každý z nás reaguje jinak. Někdo bere nesnáze jako výzvu, někoho nesnáze ubíjejí, někdo se dočasně zhroutí, ale znovu se postaví na nohy a jde dál.
Kolik z nás mělo ten pocit, že už nemůžou dál?
Takový ten pocit, že ať děláme co chceme, nic se nedaří?
Ten pocit, že je všechno marné a nic nového nás nečeká, jen to nekonečné pachtění se pořád dokola?
A někdo zapadá stále hlouběji a jedná pod tlakem tak, jak by v normálním rozpoložení nejednal. Někdo udělá nebo řekne cosi, čeho později lituje.
Já sama dělám kraviny. Ano, kraviny, blbosti, hlouposti, nesmyslné věci, nepřiměřené reakce, pouštím z huby slova, kterých potom lituju. Ne, lituju toho už ve chvíli, kdy ta slova říkám. Ale nedokážu to zastavit.
A připadám si jako beznadějný případ. A tiše si pro sebe trpím a fňukám, jak jsem to zase nezvládla.
A druhý den vstanu a jdu dál. Jak by řekl jeden klasik, vstříc dalším zítřkům. A dalším chybám...

Občas každý z nás dělá chyby. Zapřísaháme se, že už nikdy podobnou chybu neuděláme a občas se to i podaří splnit. A uděláme chybu jinou. A chyby se opakují... kopance, které dostáváme od života a které si občas přivodíme sami, paradoxně pracují pro nás. Protože díky chybě, kterou uděláme, si můžeme uvědomit, jak špatné to je a kolik bolesti nebo problémů může přinést. A snažíme se této chyby vyvarovat... A pokud se nám to povede, jsme lepší.

Chybami se učíme, říká jedno přísloví. Přišel čas dělat chyby a průšvihy a učit se z nich, říká Jessica ve svém maturitním proslovu ve filmu Eclipse. Co tě nezabije, to tě posílí, říkala moje bývalá kolegyně v práci. Občas se chováme jak idioti - trik je pouze v tom, si to uvědomit, říká citace z jedné knihy, kterou jsem právě dnes dočetla.















Text: ANA
Fotka: autor neznámý. Tedy, je uveden na fotce, ale není k rozeznání. Foto staženo z netu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Opakujete stejnou chybu znovu a znovu?

Ano, neustále 21.4% (3)
Ano, ale snažím se chybu neudělat 50% (7)
Ne, ale dá to práci 14.3% (2)
Ne, nikdy 14.3% (2)

Komentáře

1 Vendy Vendy | 25. července 2010 v 22:29

Dovolila jsem si přidat malou anketu, chcete-li si zahlasovat, máte prostor! :-D

2 Ponořená Ponořená | Web | 25. července 2010 v 23:32

Neznám celé znění citátu, ale to, že vlastními chybami se učí jenom hlupák, je pravda pravdoucí. A jak já říkám s oblibou: "Po začátku přijde konec stejně tak, jako po zlu dobro". A v životě je přeci jenom trochu prostoru pro to být na chvíli idiot. Občas si to však vybereme v nepravou chvíli. Teď jsem si všimla ankety, pěkně se nad ní zasmála a mou odpovědí jde celý komentář do kelu :D
P.S.: Sepíšu to sem. Osmákům se daří dost bídně, ale díky za optání. Starší Pípa se snaží mladší přírůstky zabít. Okousal Hugovi ocas do krve, takže se z něj asi brzy stane totální osmáčí melancholik. A děkuji za pochvalu kabátku, to zahřeje a potěší!:-))

3 Labanda © Labanda © | Web | 26. července 2010 v 2:09

jasně že jo to je ale hloupá otázka, srý jsem byla u maminky a dělala diplomek a ted jdu přednastavit články bo jdu do práce, jaksi nestíhám :-D je tvůj a pokud ho budeš dávat na blog, pls bez zdroje ;-) mno je to na tobě, ale já ho nevyžaduju aspon budu stíhat odpovídat na komenty, je tvůj ;-) daruji ti ho ;-) tak aspon vím jakým tématem tě potěším, cokoliv mýho co se ti bude líbit klído stahuj a kido i publikuj, vždyt mé sbénka to mají aj v menu dovolený zlato ;-) :-)

4 Labanda © Labanda © | Web | 26. července 2010 v 2:15

jo to je fakt já si to pokaždé uvědomim když je už po :-D :-(  :-?  :-x  O_O  :D  [:tired:]

5 Labanda © Labanda © | Web | 26. července 2010 v 3:40

v 15h ;-) special pro tebe, jaj musím jít na ty dvě hodky už hají ;-) :-) [:tired:]  O_O  :-x  :-D

6 Natty Natty | Web | 26. července 2010 v 8:27

Ahojky Vendy, jééé chyb jsem už v životě udělala, ale jedno vím jistě - poučila jsem se a příště byla opatrná - takže přísloví "chybami se člověk učí" jen potvrzuji - naštěstí žádné zásadní, jen ty běžné, které patří k životu - tak pěkný a bezchybný den :-)

7 beatricia beatricia | Web | 26. července 2010 v 11:09

Skvělý článek skvělé čtenářky. Důležité je chybu přiznat, napravit a vyvarovat se příště.
P.S. Můj pejsek i motýlek ti děkují za milou pochvalu. Velice je potěšila. Trvalo to dlouho, než se "dali dohromady". :-D  :-D

8 Awali Awali | Web | 26. července 2010 v 12:39

chyby a zase len chyby .. ano pekne povedane .. stale nas prenasleduju :D alebo mi prenasledujeme ich? no neviem kto koho vyhladava obcas  :-?  :-?

to co som sa ja snazila pochopit v clanku si krasne vyjasnila v komentari a musim pochvalit ako nadherne si to vysvtlila.. rastlinky boli v celkom malinkom potociku ;-)

9 Jarka Jarka | Web | 26. července 2010 v 12:58

No jo, nikdo není dokonalý a chybovat je lidské. Dobrý předpoklad k neopakování chyby je, uvědomit si ji. Nejhorší jsou "mistři světa", kteří nikdy chybu neudělali, všechno znají, všechno umí a od všeho mají klíče. :D Ale i když u svých chybách víme, je to s nimi celoživotní boj. Vím své. ;-)  :-D

10 Tomáš Tomáš | Web | 26. července 2010 v 16:53

Je to super článek, líbí se mi hodně.
Já jsem asi ten typ, který se z chyb moc nepoučí a dělá je znova a zase znova. I kydž, nemůžu ríct, že bych dělal nějaké zásadní chyby. Je to spíš, že neustále musím mít poslední slovo, jsem drzý ve škole, když bych mohl dát gól a vidím, že před brankou stojí ještě spoluhráč tak mu přihraji a tím se o gól připravím a on ten gól třeba nedá. Přitom pokaždé mi taťka říká"do pr..." tak to tam kopni a nekoukej na druhé, přesto to udělám zase. To je asi moje největší chyba jakou dělám.
Další chyba je, že se s taťkou pohádám, pak mne to mrzí, ale trvá mi dlouho než se jdu udobřit. Jsem prý strašně tvrdohlavý, atd, atd, atd. :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D

11 pavel pavel | Web | 26. července 2010 v 19:56

bez chyb by byl život nudnej :-D

12 Labanda © Labanda © | Web | 26. července 2010 v 21:00

;-) to jsou přímo slova jednoho týpka víš přesně opísané ;-) :-)

13 Růženka Růženka | Web | 27. července 2010 v 19:22

To je tak pravdivý článek, mluvíš mi z duše. Já si pořád říkám - tohle už nikdy, ale pak se neuhlídám a bum ho... A někdy naopak udělám nějakou blbost, která se mnou tak zamává, že jí mám pořád na paměti a dávám si fakt bacha.
Ach jo, omlouvám se za totálně zmatený komentář :-)

14 Vendy Vendy | Web | 27. července 2010 v 20:19

Každý chybujeme, a jak říká Pavel, bez chyb by byl život nudnej. Jenom když se chyba opakuje, to už není nudné, ale otravné a hlavně - ubližující.
Fakt je, že já jednu chybu dělám znovu a znovu. A to přesto že si slibuji, že ji znovu neudělám... takže jsem asi nenapravitelná. :-D

15 Lucerna Lucerna | Web | 28. července 2010 v 17:27

co ma nezabije to mne posili.. to som si opakovala minuly tyzden od pondelka ked som chtla sobotu vecer anginu :-D
nj prezila som to, nemusela som ist na penku ale hrdlo boli do teraz :D

nj neco nas dokaze polozit na lopatky.. ale zivot je len jeden a nas, to si treba pametat 8-)

16 Lucerna Lucerna | Web | 28. července 2010 v 18:55

este k tomu filmu.. aky ma rok natocenia ta Eclipse? :-)

17 GVKB GVKB | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 0:04

Učit se z vlastních chyb je strategie idiotů. Učit se z chyb mrtvých idiotů, je výsadou géniů. Představte si idiotskou kulturu, kde by se každý učil jen z vlastních chyb. Ke všemu se musí každý dopracovat sám, odřít si nos pěkně do červena také sám, vždy znovu a znovu, bez sdílení informací a programů. Nikdo se tam nesníží k tomu, aby se učil od druhých, převládá tam „uděláme si to po svém“ anebo „malé, ale naše“, zatímco pokladnice evoluční moudrosti zůstává idioty zapečetěná, neužívaná a často i panensky nedotčená. Uvědomil jsem si to nejsilněji v Praze, kde jsou politici a podnikatelé, kteří nadělali chyb hned na několik svatých knih, a zase jiní, jejichž chybování je tak masivní a trvalé, že se již jaksi „vžilo“ a považuje se za normální proces dlouhodobě udržitelného přežívání krize a blbé nálady. Nedá se to logicky vysvětlit. Pak se lze jen i nadále mýlit a poučovat se z přemíry vlastních pomýlení. Tak argumentuje, ten věčně se mýlící Pražák. Pražská mocenská scéna je plná podobných „idiotů“. Tento zoufalý stav bude přetrvávat, dokud to někdo neřekne naplno: učit se z vlastních chyb je selháním, nesmyslem a arogancí. Chyby již byly Pražskými idioty udělány a mnohé jsou nezvratné a tak životy nás všech jsou o to chudší hmotně i duševně. Moudrý člověk se učí z chyb druhých lidí, ne z chyb vlastních. Jen hlupák odmítá a nechce se učit z chyb druhých, raději si naseká celé pole chyb svých vlastních, a pak se z nich radostně učí. Potom o tom píše ubohé ekonomické knížky, anebo vydává další státní směrnice, zákony a nařízení, případně novelizace jejich novelizací. Vše, o čem rozhodujeme, vše, co vážíme, volíme, posuzujeme a zkoušíme, to vše již někdo v minulosti zkusil, zvolil, zavedl či rozhodl. Svět je dostatečně velký na to, aby se měl každý z čeho učit, až do skonání světa. Je výrazem svaté arogance, když uznáváme jen chyby vlastní a ignorujeme chyby druhých. Neučte se z vlastních chyb! Proč jsme se museli vracet k ústavě a legislativě z První republiky, do dvacátých let minulého století, a tak se vyhnout modernímu zákonodárství, přímé demokracii a regionální autonomii? Zamítnout přímou demokracii a důstojnou volbu prezidenta? Abychom se pak ještě dlouho mohli učit z vlastních chyb? Proč jsme odmítli rozlišit čisté a špinavé peníze a ignorovali dlouholeté zkušenosti z celého světa? Abychom si ve společnosti zakotvili organizovaný zločin a pak se dlouho mohli učit z vlastních chyb? Proč jsme systematicky zničili zemědělství, i když jsme mohli všude ve světě sledovat trendy opačné a úspěchy automatizace? Učíme se sami na sobě. Proč stále novelizovat? Proč to neudělat správně a napoprvé? Idioti podléhají tendenci dělat vše tak, jak je dělali včera, dělali to tak vždycky, jde o jakási svatá zaklínadla, která nám umožňují sekat chyby jednu za druhou, ale o to více se z nich lze učit! Z jedné vlastní chyby jsme se však nepoučili: že bychom se již měli začít učit z chyb druhých, ne jen z chyb vlastních. Vezměte monumentální chybu tzv. kupónové privatizace. Šlo o ekonomický experiment, který mohl proběhnout jen jednou a nedá se již napravit.  Jeho průběh ovlivnil jedince, rodiny i celou společnost. Hodnoty byly geniálně převedeny do rukou současné elity, duchovní otcové tohoto vytunelování ekonomiky, bohužel kandidují na prezidenta! V politice, obzvláště té vrcholové, tj. v experimentování s lidskými bytostmi, se chyby dělají jen jednou, a proto se z nich nelze učit. Experiment s lidmi je nezvratný, lidské životy jsou trvale ovlivněny, často i zničeny. Co si kdo vezme z toho, že se diktátor poučil z vlastních chyb? Když si idiot zpacká svůj vlastní život špatnou volbou kariéry, partnera v manželství, výběrem přátel nebo místa bydliště, tak je to sice smutné, ale ovlivní to jen malou skupinku lidí, a tak se lze z vlastních chyb učit celý život. Když ale mocní političtí idioti, zpackají životy miliard lidí, tak jde již o vážnou věc. Lidé v politice by se nikdy neměli učit z vlastních chyb, ale chyby nedělat a chybám předcházet! Učení se z vlastních chyb, jde proti všem základním principům řízení kvality. Cokoliv je třeba v politice udělat, se musí udělat profesionálně a optimálně již napoprvé, ne napodruhé, napotřetí, atd. Jaké to ubohé mozky, jaké to ubohé charaktery, se proboha asi musejí skrývat za takovým politickým a ekonomickým amatérským chybováním? Kolik způsobili bolesti, utrpení a zničených životů jen proto, že se chtěli „učit“ z vlastních chyb, z amatérských experimentů s ekonomikou a lidmi. Žijeme v globální elektronické společnosti, bez ohledu na naše staré politiky. Máme všichni k dispozici; internet, televizi, rádio, mobily, knihy, časopisy, atd. Máme vždy a všude příležitost učit se z chyb druhých, učit se z chyb vzdálených v čase i prostoru. Takové příležitosti žádná předchozí společnost neměla: byli jsme vlastně odsouzeni učit se pouze z chyb vlastních. Doufám, že i náš národ pozná nabízené výhody a naučí se učit se z chyb druhých. A ty staré strejce, kteří se učit nechtějí a nemohou, ty nechte v klidu dožít na Vysočině, kde mohou sázet jabloně, nebo je nechte, ať se starají svoje feudální sídla. Udělá-li politik chybu, a ta je v politice vždy monumentální, pak nemá už v politice co pohledávat, nikdy by se neměl vracet, a už vůbec ne uboze v televizi klábosit o tom, jak by to tentokráte správně udělal, jako zvolený prezident?

18 Vendy Vendy | Web | 20. ledna 2013 v 15:48

[17]: Fantastický komentář! Děkuji!
Jistě, lze se učit i z chyb ostatních.
Asi nebudu zvát do domu neznámé lidi. Nebudu podepisovat úvěrové smlouvy od neznámých společností. Dokonce ani se společnostmi známými. Nebudu chodit na takzvaně zájezdové prezentace.
Ale obecně se učíme z vlaastních chyb, protože některé chyby jsou nepřenosné. Nikdo neuvěří tomu, že oheń pálí, dokud se sám nespálí. Nikdo neuvěří tomu, že křeč v lýtku může zapříčinit utopení. Nikdo neuvěří tomu, jak může bolet srdce z lítosti, dokud to sám neprožije.¨Jsou zkušenosti nepřenosné i přenosné.
K přenosným zkušenostem bych řadila právě ty, které opomíjí naše vládní garnitůra. Jako bychom všechno, co si zažili v Americe, všechny chyby, bankroty a propady, museli zažít znova, bez toho, aby se tato etapa přeskočila. Otázka je, jestli tyto chyby nejsou způsobeny schválně, protože někdo z toho něco má, co si budeme namlouvat.
(O nějakém poučení z první a druhé světové války ani nemluvím, už jsme dospěli do stádia, kdy jsou popírány koncentrační tábory, a jednou možná budeme ve stádiu, kdy bude popírána sama druhá světová.) :-x

19 Guru Vit Kouba Bhagavan Guru Vit Kouba Bhagavan | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 14:41

Bezpochyby nikdo z lidí neví vše, ale ten kdo je pyšný na to, co jistě ví, se naivně často i domnívá, že ví už vše, kdežto já, jistě vím, že nic nevím. Mnohdy se mě zdá, že jsme všichni idioti, a jediný rozdíl mezi námi idioty, je jenom v tom, jak velikými jsme idioty, někdo vyroste ve velikého idiota, jako Sekvojovec obrovský, a jiný idiot zakrní, a je jako miniaturní Bonsaj. Na velikosti ale nezáleží, i malý idiot, dokáže zahrát veliké divadlo, což nám minulost často ráda dokazuje.

Useknutá hlava idiota, která je na míse přinesená před krále, ukřižování idiota který po ukřižování, vstane z hrobu a jde kázat pravdu, upálení na hranici idiota, který věřil na svatá slova ukřižovaného idiota, a nechtěl odvolat, svoje kacířské bludy, zastřelení idiota, který dlouho hladověl, aby se lidi kvůli sporům nezabíjeli, sebevražda idiota, který prohrál druhou světovou válku, házení vajíček po idiotovi, co místo objímání stromů, začal klást věnce na hroby mrtvých hrdinů. atd. :-x

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama