Smrtící blesk

18. července 2010 v 18:26 | Marcel Vanžura |  O nesmrtelnosti chrousta
Před časem jsem dostala emailem odkaz na opravdu zajímavý článek. V článku byly velmi dobře a srozumitelně popsané možnosti blesku - účinky, zásahy, věci a situace, které blesk přitahují. Asi si nezapamatuji všechno, ale něco se může hodit.

Teď jsem četla v jednom komentáři, že autor komentáře chtěl fotit při bouřce blesky... Je to atraktivní téma na focení, to přiznávám a fotky blesků vypadají velkolepě... přesto bych chtěla říct: bez dobré výbavy se tomuto vyhněte!

Chtěla jsem dát znovu odkaz na onen text, ale adresa byla nenalezena. Našla jsem článek jinde - a rozhodla se ho zkopírovat. Protože za půl roku může být adresa znovu nenalezena...


POZN. - v komentáři přibyl odkaz od autora článku s novou adresou - na této adrese můžete najít i další zajímavé informace.

ODKAZ ZDE:








Upozornění pro netrpělivé: článek je opravdu dlouhý, ale zajímavý.
Text i více podobných informací můžete najít zde: www.bourky.com

11. 7. 2006
Autor: Marcel Vanžura
Blesk je jednoznačně nejnebezpečnějším doprovodným jevem bouřek u nás. Silnější bouřka takových blesků produkuje tisíce a každý jeden z nich je potencionálním zabijákem. Pohybovat se v bouřce venku je jako být vojákem na frontové linii, schytat to můžete odkudkoliv, kdykoliv a bez varování. A jako na frontě by se měl chovat úplně každý, kdo se v bouřce ocitne. Všimli jste si někdy, kolik lidí se za bouřky pohybuje venku a jak se chovají ? Na louce se mezi prvními blesky ohánějí vidlemi a v  sevřeném hloučku pěchují seno na káru či stavějí kupky. Často vídám stopaře, kteří promočeni na kost rezignovaně kráčí silnicí ke svému cíli, či rodinku cyklistů spěchajících vstříc bouřce pod ochranný přístřešek nejbližší autobusové zastávky. Všichni mají jedno společné, snaží se uniknout do bezpečí před … zmoknutím. Mnohem smrtelnější riziko zásahu bleskem si vůbec neuvědomují a nehorázně tak hazardují se svými životy. Ti šťastnější ovšem stojí v důvěrném bezpečí domova a opřeni o  radiátor pod oknem počítají blesky či na poslední chvíli vytahují anténu z televize. Manželky myjí nádobí nebo telefonují pevnou linkou mamince. Někteří naštvaně kouří na verandě, protože jim v půlce fotbalového zápasu vypadl proud. Ruku na srdce, průměrný člověk netuší o ochraně před bleskem víc, než posvátné "neschovávej se pod osamělý strom" a naprosto nesmyslné "blesk neuhodí dvakrát do stejného místa".
Takoví běžní lidé možná navštěvují tyto stránky a říkají si: "To je ale bezva zábava, do toho jdu taky" a při první bouřce nazují gumáky a vyběhnou na blízký kopec za dobrodružstvím. Čím více lidí se věnuje této činnosti, tím více ve mně sílí znepokojení. Opravdu se všichni aktivně zajímají o svou bezpečnost ? Opravdu se všichni vzdělávají v  meteorologii ? Nezůstalo něco nevyřčeno ? Nejsme právě svědky lavinového efektu, na jehož konci bude zbytečná smrt? Nedávno za mnou přišel kamarád, že by chtěl také fotit bouřky. Snažil jsem se ho odradit a varovat před nebezpečím, kterému se vystavuje. Vysvětlil jsem mu, že pokud to opravdu myslí vážně, musí se především hodně naučit, protože zatím téměř nic o počasí a hlavně bouřkách neví. Jistě, každý nějak začínal a jsme všichni dospělí a svéprávní lidé, ale mě prostě děsí, že dnes bouřky může fotit kdokoliv bez sebemenších základních znalostí. A  co když právě já svým konáním pomáhám vytvářet mylný dojem, že v bouřce vlastně o nic nejde? Ale ono jde - a o nic menšího, než o život!
Začnu trochu zeširoka, protože by se slušelo stručně popsat jak takový blesk vzniká. Budete se divit, ale to nikdo s jistotou neví. Zdá se, že vznik blesků je přímo podmíněn přítomností ledu v bouřkovém oblaku. Stoupavý proud na čele bouřky vynáší do velkých výšek kapičky zkondenzované podchlazené vody, které postupně namrzají dle velikosti v  ledové krystalky či kroupy. V silně turbulentním prostředí se tyto částečky ledu sráží a produkují tím statický náboj. Z nějakého důvodu se lehké krystalky ledu vynášené až do kovadliny nabíjejí kladně, zatímco těžší hrudky nesou záporný náboj do nižších partií mraku, kde často opět roztají. Vzniká tak vlastně obrovský akumulátor, který se těmito přirozenými procesy uvnitř bouřkového mraku neustále nabíjí a jehož jednotlivé póly jsou oddělené vzduchovým dielektrikem o tloušťce několika kilometrů.

Tři základní druhy blesků; autor: Marcel Vanžura

Každý ví, že opačně nabité póly se navzájem přitahují. Co se tedy stane, když rozdíl potenciálů dosáhne takových hodnot, že dielektrikum již nedokáže zajistit jejich dostatečnou vzájemnou izolaci? Dojde ke zkratu. Mezi oběma póly přeskočí jiskra, která část nashromážděné energie přemění bezúčelně na světlo a teplo. Tomuto jevu říkáme blesk a pokud vznikne mezi dvěma částmi oblaku, či mezi mraky navzájem, označujeme jej jako CC (Cloud to Cloud). Tento druh blesků pro člověka na zemi nepředstavuje téměř žádné nebezpečí a nebudeme se jím už dále zabývat.
Jak se bouřka pohybuje nad krajinou, vytváří na zemi pod sebou pomocí elektrostatické indukce náboj opačné polarity. Pod záporně nabitou základnou vzniká kladný náboj, zatímco pod kovadlinou je tomu naopak. A  opět, pokud energetický potenciál mezi zemí a bouřkovým mrakem dosáhne hodnot, při kterých se vzduch stává vodivým, udeří blesk. Pokud blesk sjede do země přibližně z oblasti srážek pod základnou mraku, jedná se o  CG- (Cloud to Ground). Mínus označuje záporný náboj, který si blesk s  sebou nese ze základny. Napětí v takovém blesku dosahuje hodnot až 100 miliónů voltů, zatímco proud se pohybuje okolo 30 tisíc ampér. Teplota uvnitř vodivého kanálu bývá údajně pětkrát vyšší, než je teplota na povrchu Slunce, tedy přibližně 25 000°C.
Posledním, méně častým druhem blesku, který zmíním, je CG+. Ten vzniká vysoko v kovadlině bouřkového mraku a k zemi si nese kladný náboj. Je zřejmé, že k takovému výboji, který překoná desetikilometrovou izolační vrstvu vzduchu, musí být nashromážděná energie mnohem větší, než v  případě CG- ze základny řekněme třista metrů nad zemí. Uvádí se, že CG+ uvolňuje napětí kolem 1 miliardy voltů a proud 300 tisíc ampér, trvá desetkrát déle a teplota uvnitř kanálu je ještě třikrát větší, než u  CG-. Tento druh blesku je velmi nebezpečný pro svou nepředvídatelnost. Kovadlina, ve které vzniká, se totiž rozprostírá do širokého okolí bouřkového mraku a díky tomu může CG+ udeřit až 20 kilometrů před samotnou bouřkou, kdy oběť ani netuší, že jí hrozí nějaké nebezpečí.

Kovadlina bouřkového mraku - Marcel Vanžura

Vznik každého blesku probíhá v několika fázích. Nejprve z mraku zhruba padesátimetrovými přískoky vyrazí tzv. Step Leader (Stupňovitý vůdčí výboj, lídr). Po každém skoku na chvíli zastaví, rozvětví se a hledá si cestu nejmenšího odporu. Když se dostatečně přiblíží k zemi, začne nahoru přitahovat náboj opačné polarity. Ten vystupuje po pevných předmětech vzhůru a z nejbližších (a tedy často také nejvyšších) částí povrchu vyrazí vstříc lídru několik výbojů označovaných jako Streamers (Trsové výboje). Jakmile se některý z nich s lídrem spojí, dojde k  uzavření vodivého kanálu a cesta pro blesk je připravena. Následuje Return Stroke (Hlavní zpětný výboj), který směřuje opačným směrem, tedy vzhůru. Než se potenciály vyrovnají, může těchto výbojů proběhnout až 40, což se projeví zdánlivým blikáním blesku a jeho dlouhým trváním (řádově vteřiny).
Prudkým ohřátím vzduchu v blízkosti vodivého kanálu, jeho expanzí a následným smrštěním při ochlazení vzniká akustická vlna, která se šíří všemi směry rychlostí zvuku (cca 330 m/s) a říká se jí hrom. Protože záblesk je viditelný téměř okamžitě, lze počítáním času mezi bleskem a hromem a následně vydělením třemi odhadnout, v jaké vzdálenosti (v kilometrech) blesk udeřil. To je velmi důležité pro bezpečnost hlavně před přicházející bouřkou. A jak to, že některý hrom zní krátce a intenzivně a jiný dlouze a hrozivě ? Dráha blesku může být velmi klikatá a často se stává, že některé jeho partie se od pozorovatele nacházejí o  celé kilometry dál, než jiné. Zvuk vzniká ve stejném okamžiku po celé dráze blesku, ale ze vzdálenějších částí mu prostě trvá déle, než dorazí k uchu posluchače.
Jak bychom se tedy měli v bouřce chovat ? Na stránkách americké NOAA jsem nalezl zajímavý graf. Ten znázorňuje chování lidí v kontrastu s  jejich reálným ohrožením při příchodu bouřky, během ní a při jejím odchodu. Z grafu jednoznačně vyplývá, že běžný člověk vyhledá úkryt příliš pozdě a opouští ho naopak příliš brzy, což přímo souvisí s  výskytem srážek v daném místě. Opět narážíme na fakt, že lidé na riziko zásahu bleskem téměř vůbec nedbají.

Riziko zásahu bleskem při průchodu bouřky; autor: Marcel Vanžura  Riziko se sníží dodržováním bezpečnostních zásad; autor: Marcel Vanžura

Pro zvýšení bezpečnosti osob v bouřce se doporučuje dodržovat pravidlo 30/30. Co tato čísla znamenají ? Pokud bouře přichází a interval mezi bleskem a hromem je menší, než 30 vteřin, měli byste vyhledat úkryt. Bouřka se v tu chvíli nachází méně než deset kilometrů od vás a jste tedy již v dosahu blesku CG+. Jako bezpečnostní doplněk může posloužit rádio naladěné na AM kolem 300 kHz, kde blesk běžně způsobuje největší elektrostatické rušení. To se projevuje prskáním v příjmu rádia i na vzdálenost mnoha desítek kilometrů. Lze si také dle návodů na internetu vyrobit vlastní detektor blesků s nastavitelnou citlivostí, který vás může před blížící se bouřkou v předstihu varovat. Pokud vám není líto obětovat několik tisíc korun, můžete si takové zařízení i koupit. V  úkrytu setrvejte ještě dalších 30 minut poté, co jste slyšeli poslední hrom a to i v případě, že se bouřka rozpadla a venku již mezi mraky prosvítá slunce. V zemi i v mracích totiž stále mohou přetrvávat zbytky náboje a nebezpečí zásahu bleskem tudíž stále hrozí.

Podomácku vyrobený detektor blesků se světelnou a zvukovou signalizací - Marcel Vanžura

Jaké úkryty jsou tedy vhodné a jaké ne? Za nejlepší úkryt jsou obecně považovány masivní uzavřené budovy se zavedenou elektřinou, vodovodem nebo kanalizací. Tyto prvky totiž zajistí v případě zásahu budovy velmi dobré uzemnění blesku. Hromosvod na střeše samozřejmě také není vůbec na škodu. Díky umístění v nejvyšším bodě budovy a kvalitnímu uzemnění je vhodným lákadlem pro blesk, který by si jinak zvolil ničivější cestu domem, například právě elektroinstalací, či přes krov do okapu a následně do země. Z uvedených mechanismů uzemnění však vyplývá, že ani uvnitř takového domu není člověk v bezpečí, pokud nebude dodržovat jistá pravidla.
Ještě před přiblížením bouřky by měli lidé v domě odpojit od elektrické sítě všechny spotřebiče, které nemusí být nutně v provozu a odpojit anténu z televize, či například telefonní linku z modemu počítače, aby nedošlo k jejich poškození či přímo zničení. Většina lidí však tyto kroky provádí až na poslední chvíli (pokud vůbec) a vystavuje tak svůj majetek i sebe zbytečnému nebezpečí. Bylo by také velmi naivní spoléhat na pojistky či jističe, které nejsou pro blesk žádnou překážku. Velmi vysoké riziko představuje pevná telefonní linka, v jejímž používání za bouřky nevidí většina lidí nic nebezpečného a možná právě proto je nejčastějším prostředkem zásahu člověka uvnitř domu. Do vašeho domu totiž nemusí uhodit přímo, často se stává, že blesk vnikne dovnitř vodivými prostupy, mezi něž telefonní kabel bezesporu patří. Určitě není bezpečné ani používání bezdrátového telefonu s pevnou bází, třebaže riziko je menší (Z vlastní zkušenosti mohu říct, že někdy telefony v  bouřce dokonce samovolně drnčí, či zvoní, a to už snad nikdo nemůže považovat za normální).
Další rizika uvnitř domu jsou spojena s užíváním vody. Mytí nádobí, koupání, sprchování, konání potřeby, či nevinné natočení skleničky vody z  kohoutku se vám může stát osudným. Nesmíte zapomínat, že voda i kov v  potrubí nebo radiátorech jsou elektricky vodivé, potrubí bývá běžně propojeno se zemnícím kabelem elektroinstalace a obojí tak jako tak končí mimo dům v zemi, blesk tedy téměř jistě půjde tudy.
Nemuselo by se vám vyplatit ani stání u okna či v otevřených dveřích. Dalším vodivým prostupem do domu totiž kromě antén, vodovodních, elektrických či telefonních přípojek bývají okenní a hlavně dveřní rámy (tzv. "futra") a také kliky u dveří a to už si uvědomí opravdu málokdo. Pokud vám řeknu, že se nesmíte opírat o betonové zdi a ležet na betonové podlaze (například v garáži) proto, že často obsahují síť ocelových výztuží, po kterých blesk také může putovat, někteří z vás mě možná přestanou brát vážně, ale i takové úrazy se stávají. Zdá se tedy, že nejbezpečněji bouřku přečkáte v posteli, nejlépe s někým, kdo vám pomůže zkrátit si při svíčkách čas.
Co když ale nemáte možnost schovat se ve zděném domě? Otevřená garáž, dřevěná bouda, hangár, stan, altánek, autobusová zastávka, skleník - to všechno jsou velmi nebezpečné skrýše a vyhněte se jim obloukem. Bývají totiž mizerně uzemněny a při zásahu bleskem se jeho energie v mnohem větší míře vyzáří do prostoru, místo aby byla bezpečně svedena do země. Je značně pravděpodobné, že budete zasaženi.
Co tedy dělat, když se nemohu schovat v domě? Jako druhé nejbezpečnější místo (ovšem mnohem horší, než dům!) se jeví automobil s kovovou konstrukcí a pevnou střechou, tedy ne laminátový trabant, ani kabriolet. Každé jiné vozidlo vás kolem dokola obklopuje kovem a funguje jako Faradayova klec. Ta deformuje siločáry elektrického pole a tím zabraňuje jeho proniknutí dovnitř, kde se žádné síly neprojeví, jste tedy teoreticky v bezpečí. Nesmíte se ovšem dotýkat vnějšího pláště vozu, tedy ani skel, protože také podél nich elektrostatický náboj sklouzne. Stejně tak nesahejte na nic kovového ve voze (ani na volant, pedály či řadící páku) a nehrajte si s rádiem ani s ničím jiným, co má anténu vyvedenou mimo vůz. Automobil není dokonalou klecí, obsahuje totiž velká oka v síti - okna. Přesto dokáže ochránit, pokud ale nevíte co s  penězi, pořiďte si speciální skla potažená tenkou vrstvou kovu, která účinnost ještě zvýší. Vůz může být zásahem blesku poškozen a dokonce může začít hořet. To samé platí o elektronické výbavě, ale výbuchu se snad obávat nemusíte. U moderních vozů nebyl totiž údajně zaznamenán žádný takový případ. Často se ovšem stává, že druhý den máte kola prázdná, protože blesk si vypálí cestu k zemi mikroskopickými dírkami v  pneumatikách. Ještě se krátce zmíním o zásahu bleskem za jízdy. Zde vzniká nejen velké riziko oslnění či ohluchnutí, ale hlavně úleku řidiče a tím způsobení autonehody. Před vjetím do bouřky tedy zvažte, zda není rozumnější udělat si pauzu v nějakém motorestu podél cesty.
Motocykl ani kolo neskýtá v bouřce žádnou ochranu, naopak vaše ohrožení ještě zvyšuje. Pokud tedy máte možnost před bouřkou ujet, udělejte to. Nikdy nejezděte do bouřky a pokud se cítíte ohroženi, sesedněte a vyhledejte úkryt nejméně 20, ještě lépe však 50 metrů od vašeho kola či motorky.

Cyklista mířící směrem k bouřce - Marcel Vanžura

Pokud vás bouřka zastihne v přírodě, můžete se schovat v lese, kde se snažte najít skupinu menších stromů, například školku. Zdaleka se vyhněte jakýmkoliv vodním plochám. V otevřené krajině, stejně jako v  lese, se také obloukem vyhněte jakýmkoliv vzrostlým stromům (nejen osamělým) a všem vysokým, nejen kovovým, stožárům a sloupům. Nezapomínejte také, že blesk může cestovat na dlouhou vzdálenost například kovovým plotem nebo dráty elektrického vedení, držte se proto dál také od těchto objektů. Je nebezpečné mít při sobě cokoliv delšího jako je například rybářský prut, stativ, golfová hůl, hrábě, již zmíněné kolo nebo deštník. Na otevřené pláni či holém kopci jste pro blesk lákavým cílem, tato místa v žádném případě nevyhledávejte. Za každou cenu se snažte být co nejníže, v krajní nouzi poslouží i příkop.

Dráty elektrického vedení mohou blesk přivést až k vám i z velké vzdálenosti - Marcel Vanžura

Jakmile je prodleva mezi bleskem a hromem menší, než 6 vteřin, riziko zásahu je již velmi značné a měli byste okamžitě vyhledat skrýš. Jestliže cítíte zápach ozónu, pozorujete jiskření, či vám vstávají vlasy na hlavě, jste v eminentním ohrožení života. Okamžitě zaujměte bezpečnostní polohu a pokud držíte něco kovového, ihned to odhoďte. Bezpečnostní polohu ostatně použijte kdykoliv jste nuceni ukrýt se venku. Nikdy si nesedejte, nestůjte a už vůbec si nelehejte na zem. Správná bezpečnostní poloha je podřep na špičkách s nohama u sebe, s  hlavou mezi koleny, rukama na uších a já osobně bych ještě zavřel oči. Váš kontakt se zemí je tak minimální, příliš nepřevyšujete okolní okrajinu a vaše smysly jsou chráněny před největším poškozením.

Bezpečnostní poloha - Marcel Vanžura

Blesk vás může zasáhnout třemi základními způsoby. Přímý zásah je oproti běžnému mínění spíše vzácný, ovšem následky bývají nejtragičtější. Oběť přežije jen výjimečně a v takovém případě je to spíše za trest. Mnohem častější bývá zásah blízkým postranním úderem, kdy část energie přeskočí na člověka a přes jeho tělo se uzemní. Takto dopadají lidé schovaní pod oním vysokým stromem, v nevhodném přístřešku, či v blízkosti plotu, vozidla nebo elektrického vedení. Třetím způsobem je krokové napětí, o  kterém se mluví také v souvislosti se spadlými dráty vysokého napětí. Blesk udeří do nějakého objektu ve vaší blízkosti a přes něj se uzemní. Půda má vcelku dobré izolační vlastnosti a energii blesku šířící se kruhově zemí od místa úderu rychle zatlumí. Můžeme si tedy kolem místa zásahu představit několik soustředných kružnic, z nichž každá představuje zónu s jiným energetickým potenciálem. Ten je nejvyšší u  místa zásahu a s rostoucí vzdáleností se rapidně snižuje a tlumí. Pokud stojíte tak nešťastně, že každá vaše noha spočívá na jiné kružnici, zkratujete je mezi sebou a rozdílový potenciál proběhne vaším tělem. Z  tohoto důvodu si nesmíte na zem sedat ani lehat a také bezpečnostní poloze mějte nohy u sebe. Uvádí se, že krokové napětí se může vyskytnout až 40 metrů od místa úderu.

Krokové napětí; autor: Marcel Vanžura

Pozorovatelé a lovci bouřek nepatří do běžného vzorku obyvatelstva a graf bezpečnosti NOAA tudíž pro ně neplatí. Míra rizika, které podstupují, je mnohem vyšší a měli by tedy přísněji dbát na zásady bezpečnosti. Pokud vyrážíte na výjezd až v blízkosti bouřky, může být nebezpečné už jen nastupování do auta či otevírání vrat. Také se doporučuje demontovat anténu rádia, ovšem sahat na ni až v bouřce může již být hazardem. Vozidlo je vaším nejlepším úkrytem, proto velmi dbejte, kam jej zaparkujete. Na holém kopci či rozlehlé pláni sice máte výborný rozhled, jste však také snadným cílem. Nestůjte v blízkosti elektrického vedení, obzvlášť, pokud směřuje k jádru bouře. Buďte mimo dosah padajících stromů. Nevyjíždějte sami a ve vaší skupině by měli nejméně dva lidé bezpečně ovládat zásady první pomoci pro případ, že právě jeden z nich bude zasažen. Masáž srdce a umělé dýchání je možno provést okamžitě, oběť totiž nenese žádný zbytkový náboj. Při zásahu více osob se první pomoc poskytuje vždy nejdříve těm zdánlivě mrtvým, šance na oživení je totiž zpočátku značně velká. Resuscitace je velmi fyzicky náročná, proto by ji mělo ovládat co nejvíce lidí, aby se mohli střídat. Pokud fotografujete se stativem či bez něj, zbytek týmu by měl být nejméně 50 metrů od vás ve voze na bezpečném místě. Skupinka lidí motajících se kolem auta a stativu je lákavým cílem a v případě úderu blesku budou nejspíš zasaženi všichni. Nezbude nikdo, kdo by mohl poskytnout první pomoc. Nahrazení kovového stativu plastovým či dřevěným vaši bezpečnost nijak nezvýší, stejně tak boty s vysokou podrážkou či gumové patky na stativu. Centimetr gumy není pro blesk žádnou překážkou.

Otevřená krajina a vyvýšená místa představují nebezpečí - Marcel Vanžura

Zde si dovolím osobní názor: Bedlivě zvažte, zda vaše oblíbená pozorovací místa vyhovují bezpečnostním požadavkům a pokud ne, zapomeňte na ně. Poznejte dobře svůj rajón a vytipujte si stanoviště nová. Fotografování za použití stativu a časté nastupování a vystupování z  vozu považuji za zbytečný hazard. Bezpečnější variantou se mi jeví stativ umístěný na bočním skle vozu, ovšem bez rizika to také není. Pokud se při zásahu vašeho vozu budete stativu dotýkat, koupíte ji také. Proto fotím z ruky kdykoliv je to možné. Často se dočtete, že vozidlo by mělo mít k zajištění ochrany pasažérů všechna okénka zavřená. V tom nevidím opodstatnění, Faradayova klec také žádná skla nemá a funguje naprosto spolehlivě. Samozřejmě nesmíte vystrkovat ruce ven stejně jako se nesmíte dotýkat skla ani jiné vnější části vozu. Pokud máte tónovaná skla, zkuste se dopátrat, zda neobsahují kovové příměsi, které by mohly vaši bezpečnost zvýšit. Na otázku střešního okénka jsem odpověď nikde nenalezl, ale nepovažuji jej za nebezpečné, je to jen další otvor v  kleci. Raději si pořiďte malý hasící přístroj do auta. Ještě se vrátím ke skleníkům označeným za nebezpečné o pár odstavců výše. Ty mívají kovovou kostru a tak by někdo mohl namítnout, že jde vlastně také o  Faradayovu klec, ale pozor : Kdo vám zaručí, že kostra skleníku sahá až pod zem a spojuje se například s ocelovou výztuží betonových základů ? Musíte prostě být uprostřed kovové klece, která vás plně obklopuje a nesmíte se jí také nijak vodivě dotýkat.

Použití bočního okénka vozu místo stativu - Marcel Vanžura

Pokud vás přes všechna varování a bezpečnostní pokyny přecijen blesk zasáhne a vy přežijete, rozhodně neodejdete po svých. Zdá se vám, že si maximálně poležíte pár dní v nemocnici, kde se budete culit do kamer televizních štábů a pak vás pustí do práce či školy? Tak to se šeredně pletete. Pokud vás blesk přímo nezabije, téměř jistě vám způsobí srdeční a dechovou zástavu. Uvádí se, že srdeční činnost se často spontánně obnoví během pár vteřin, ale paralýza respirační soustavy může přetrvávat několik hodin. Pokud vám tedy někdo neposkytne okamžitou první pomoc, udusíte se. Bez kyslíku vám mozek odumře za čtyři až šest minut. I když přežijete, změní tato událost život váš i vašich blízkých k  nepoznání. Každá oběť si totiž nadosmrti nese nějaké následky této události.
Oběť bývá někdy popálená, není to však pravidlem. Mohou se vyskytnout popáleniny I. a II. stupně, v některých případech na rozsáhlých partiích těla. Popáleniny III. stupně však bývají vzácné a většinou jsou způsobeny kovovými šperky na těle oběti. Rudé žíhání na pokožce, které se někdy objeví, mizí bez následků po několika dnech.
Bezprostředně po zásahu polovina obětí ohluchne v důsledku prasklých bubínků a na několik hodin oslepne. Některým pacientům se tyto smysly už nikdy nevrátí, jindy dojde k částečnému obnovení vnímavosti. Dochází ke  krvácení či odchlípnutí sítnice nebo poškození rohovky oka. Bubínky často samovolně po pár měsících srostou, všechny ostatní potíže může někdy vyřešit operace, nikdy však už nebudete vnímat jako dřív. Některé komplikace se mohou projevit až po několika dnech, či dokonce letech. Dochází k degeneraci očního nervu nebo se objeví šedý zákal. Chronické infekce středního ucha, hukot nebo zvonění v uších a závratě pronásledují pacienty do konce života. Nezanedbatelné procento obětí ztratí polykací reflex, nejsou tedy schopni přijímat potravu ústy.
Někteří lidé mívají zpřelámané kosti a potrhané vazy v celém těle v  důsledku prudkých svalových kontrakcí při průchodu proudu tělem, které je často odmrští několik metrů od místa zásahu. Okamžitě, či se zpožděním několika dní dochází k ochrnutí některých či rovnou všech končetin. Ani po dlouholeté fyzioterapii a rehabilitaci již nemusí fungovat jako dřív. Poškození centrálního nervového systému se projeví nezvladatelným třesem v končetinách. Někdy bývá narušena také termoregulační schopnost, kdy oběť trpí vysokými horečkami či urputnou zimnicí.
V mnoha případech bývá poškozen mozek a mícha. Zřetelnými projevy jsou celkové ochrnutí, otoky mozku, krvácení do mozku či subdurální hematomy. Oběti mohou ihned či později opakovaně upadat do komatu a při rozsáhlejších následcích na mozku po několika dnech umírají. Ostatní trpí krátkodobými i dlouhodobými výpadky paměti, insomnií a doživotními nesnesitelnými bolestmi především hlavy, ale i některých částí těla (někdy psychosomatického původu). Častými chronickými následky jsou snížené reflexy, zmatené pohyby, impotence a celková demence. Poškození čelního laloku navíc vyvolá změny osobnosti, pacient je podrážděný, výbušný a agresivní. Nedokáže se soustředit, je těkavý a trpí chronickou únavou, protože činnosti, které dřív mohl vykonávat zcela automaticky, teď vyžadují jeho plnou pozornost a ani to nestačí. Není schopen vykonávat svou dřívější práci, ani se o sebe jakkoliv postarat. Protože si svůj handicap uvědomuje, propadá depresím, uzavírá se do sebe a postupně ztrácí práci, přátele i rodinu, která mnohdy nedokáže pochopit, že nejde o stejného člověka jako dřív. Oběti se hroutí svět, sklouzává k  závislosti na drogách a mívá sklony k sebevraždě.
Teď víte, co vás čeká a rozhodněte se sami. Nebo si myslíte, že zbytečně přeháním ? Navštivte stránky NOAA věnované obětem zásahu blesku a přečtěte si jejich příběhy. Celá problematika je velmi rozsáhlá a komplikovaná, článek ji proto předkládá ve zjednodušené, obecnější formě. Zdrojů, ze kterých jsem čerpal, je velmi mnoho, uvádím proto jen ty nejdůležitější. Některé se v detailech liší, ale obecně se shodují. Všechny informace zde uvedené byly převzaty s vyjímkou mých úvah a postřehů, které jsou zřetelně odlišeny. Pokud v článku objevíte nějaké faktické chyby či nesrovnalosti, kontaktujte mě prosím pomocí e-mailu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 18. července 2010 v 19:53

Článek hodně zajímavý. Dozvěděl jsem se hodně nových věcí.
Já bych ty blesky fotil na balkoně. :D  :D
Já mám bouřky dost rád. Baví mne dívat se na blesky :-D
Tak já budu opatrnější. :-)

2 beatricia beatricia | Web | 18. července 2010 v 20:28

Já mám bouřky i blesky a hromy ráda, ale v bezpečí domova za oknem. Někdy je "program" bouře lepší než TV. :-)  ;-)

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 18. července 2010 v 22:30

Hromové rány, všude se blýská !
... po střeše pobíhá Theodor Tříska;
proboha... muž ten  uklouzl málem !
pytel má obalen alobalem,
anténu na pytli jako bejk !
.... teď opět uklouzl... sebou mejk !
Od pytle lanko ( ukrad ho v Tescu )
vede až dolů, na zemnící desku
zemního odporu... cc  pět  ohmů ....
dál běhá po střeše v rachotu hromů
Pytel již plný je elektriky !
..... dolů do náruče starého  Míky....
ten upadl s ním do trávy....
..líznul si... " silný je ! střídavý"!

... " my pytlovali celou noc,
nikdo nám nepřišel na pomoc" !
Již po bouřce... je čisté ráno
" na zimu máme vystaráno " !

4 Romi Romi | Web | 19. července 2010 v 14:42

Souhlasím s Beatricii. Na bouřku s blesky koukám také ráda v klidu a bezpečí domova. Chtěla bych také vyfotit blesk. Jenže než já to zmačknu, tak
mi zmizí...Článek je bezva. Mnoho věcí jsem ani netušila!

5 beatricia beatricia | Web | 19. července 2010 v 18:40

Bouře způsobily hodně poruch na PC, já jsem se také téměř celý den nemohla dostat na svůj blog. Jsem ráda, že se ti avatárky líbí. Mám v plánu ještě další animované a naučila jsem se všechny druhy rámečků, tak bude nabídka pro každého, komu by se to líbílo. Mě by to potěšilo, kdyby si to zájemci rozebrali. :-)  :-D  :-)

6 Dincie Dincie | Web | 19. července 2010 v 19:04

:-) vždycky jsem měla před bouřkou respekt a strach...i když černé hodinky při výpadu proudu přímo miluju, ale po přečtení tvého článku se teď budu bát ještě víc...člověk by měl odhodit mobil, klíče...a dost daleko od sebe, ale když si to představím je to legrační :D :D  :-P, ale zase záchrana života je jasná priorita... :-? musím si ještě nacvičit tu bezpečnostní polohu... 8-) a v každém případě díky za moc zajímavý a poučný článek!!!

7 Lucie Maroszová Lucie Maroszová | Web | 19. července 2010 v 21:52

Moc užitečný článek...
Taky mám strach,když se blíží bouřka,tak  pro jistotu vypnu všechny spotřebiče ze zásuvky...

8 pavel pavel | Web | 20. července 2010 v 0:39

před lety ve Španělsku u moře mne taky málem zabil, fotil jsem ho v dešti na verandě a zrovna když jsem vešel do domu uhodil tam tak, že nám to vyhodilo všechny pojistky... anděl strážnej při mne stál :-)

9 Jarka Jarka | Web | 20. července 2010 v 11:17

Taky moc ráda pozoruji všechny přírodní živly a jasně, že z bezpečí domova. Pořádná bouřka mě zastihla jednou, když jsem šla z práce. Tenkrát jsem se nazachovala moc moudře. Jediné co jsem udělala bylo, že jsem ztáhla deštník, který mi stejně nebyl k ničemu, vzala nohy na ramena a utíkala domů. Nebylo to daleko, ale jeden blesk stíhal druhý a hrom bil jako blázen a já myslela jen na to, abych už byla doma. Teď už bych se chovala jinak, zalezla bych do vchodu nějakého domu. ???

10 Vendy Vendy | Web | 20. července 2010 v 17:26

[9]: Bouřky se šíleně bojím, nebo spíš blesků - paradoxně zbytečně, protože když praští blesk a já ho vidím, tak praštil jinde. A hromy, které jsou děsivé svým zvukem, jsou jenom ozvěnami.
Ale kdybych měla v bouřce jít venku, nevím nevím. Určitě bych nešla s otevřeným deštníkem (i takové jsem viděla), a nejspíš bych se schovala někde ve vchodu nebo se plížila podél stěn. Je vidět, že ve většině případů má člověk víc štěstí než rozumu... :-?  8-)
Co ale dělat v případě že máš jít do práce a přecházet třeba otevřenou ulici z jedné strany na druhou? To mám úplnou bouřkofóbii. :-|

11 Marcel Vanžura Marcel Vanžura | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 22:00
12 Vendy Vendy | 17. srpna 2010 v 23:40

[11]: Přidala jsem odkaz na tvoje stránky do článku!!!
Doufám že nevadí, že jsem článek okopírovala. Autora - tj.tvoje jméno - jsem uvedla, odkaz na ony webovky taky. Článek je zajímavý, zaslouží si rozšíření.

13 Marcel Vanžura Marcel Vanžura | 19. srpna 2010 v 12:04

[12]: Vůbec to nevadí, právě naopak 8-) Přeji hezký den.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama