Hudba je má droga

30. května 2010 v 12:22 | ANA |  Téma týdne
Už odmala se mnou šili všichni čerti a při hudbě jsem tancovala se sukýnkou v hrstích... Zpívala všechny možný písničky, včetně lidovek... Po pobytech na táborech jsem zařazovala táborové cajdáky typu Na břehu Niagary, Bělouš, Hoho watanay, Povodeň...


Písničky jsem si psala do sešitů a učila se je zpaměti. Bez not a podle toho, jak jsem je slyšela.

S postupem času jsem objevovala nové styly a nové písničky.
Neznala jsem a poznávala jsem: Karla Kryla, Dášu Voňkovou-Andrtovou, Nezmary a Plíhala, Jarka Nohavicu.
Folkové písničkáře a skupiny, country a trampský styl. Nerez a Zuzanu Navarrovou. Brontosaury a Spirituál Kvintet. Hořkosmutného Wabiho Daňka. Rozverného Samsona Lenka, hravé Hop Trop i lehce ironického Pavla Dobeše.
Znovuobjevovala jsem skupinu Zelenáči a Plavci (dříve Greenhorns a Rangers). Nahrávala jsem si písničky z desek a z rádia, zpívali jsme je u ohně.
Markytánku, Jarní tání, Dál šíny zvoní, Jdem zpátky do lesů. Jesseho Jamese, Fordku, Babičku Mary. Zlaté údolí nebo Velrybářskou výpravu od Pacifiku. Sentimentální i nesentimentální skladby bratří Ryvolů.

Neznala jsem a poznávala: Ofru Hazzu, Vangelise a jeho úžasné skladby, elektronické variace Jarreho a zajímavé hudební variace Mika Oldfielda.
Neznala jsem a poznávala: něžnou Enyu, mystické Clannad, legendární Loreenu McKennitt.

Znala jsem z doslechu a dosazovala jenom jména k písničkám. Roling Stones, Led Zeppelin, Black Sabbath, Beatles.

A když jsem si myslela, že už mě nic nového nepřekvapí, našla jsem nové objevy. Hans Zimmer, James Horner, John Barry. Angel Voices, Sarah Brightman, Josh Groban, Andre Rieu.
Spirituál Kvintet, Hradišťan, Asonance.

Hudba mě překvapuje celý život a neustále objevuji nové kousky. Hudbu pouštím, když jsem naštvaná. Když jsem smutná. Když uklízím. S hučením vysavače vyzpěvuji Nejdelší vlak nebo Dva havrany... při vánočním pečení cukroví zpívám Harfu, Čas rozchodů, Něco o lásce.
V létě, v největších vedrech, Sním o vánocích bílých a vidím Hvězdu na vrbě. Stín katedrál mi zní v posledních dnech... spojeno s odchodem Petra Muka.

Vidím hudbu v barvách a obrazech. Čtu knihu a představuji si ji zfilmovanou. Slova převádím do obrazů a doprovázím hudbou, jedno s druhým propojené. Hudba má barvu. Hlas má barvu a světlo a vůni. Některé písně mi zní letně, jiné deštivě, některé mají barvu bahna, některé srší granátovou barvou energie. Jiné jsou obaleny sférou zelně, s mlžným nádechem...

A mezi tím žiju v realitě. Hnusné, beznadějné, upachtěné, plné korupčních skandálů, zoufalých prognóz a slibů, že bude hůř. Žiju v realitě, kde nevím jestli zítra budu mít práci a za tři měsíce můžu řešit mezi volbou zaplatit inkaso nebo zaplatit jídlo...

Hudba je má droga. Zlepšuje život, dělá ho snesitelnějším, přináší klid, nebo radost, nebo energii. Přináší i nostalgii, vzpomínky - nebo kouzlo nově objeveného.











Romanticky krásná a baladická - Dobrodružství s Bohem Panem Marty Kubišové...
(Krásně udělaný klip)


Jedna z mých nejoblíbenějších - Stín katedrál Petra Muka.


Nostalgická ryvolovka, písnička do chvíle smutku - Co zbejvá, zpívá Miky Ryvola

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Knoflajs :P Knoflajs :P | Web | 30. května 2010 v 13:16

hoja, spřáteluješ? ráda bych si tě přidala do svých sb. napiš na mů blog, zatím pa a dík :P!...

2 matanov matanov | Web | 30. května 2010 v 13:38

Krásný článek. Nádherně napsáno :-) Ani já se bez hudby neobejdu, i když poslouchám něco jiného. Miluju rytmus a když jsem nervózní, tak mě hudba uklidňuje.

3 Caddy Caddy | Web | 30. května 2010 v 14:05

Krásný článek a úvaha na téma hudba... Přinutila jsi ě se trochu zamyslet... Ano, hudba vystihuje víc než slova, tam kde není co říct... Dokáže vystihnout nepopsatelné štěstí a radost, nebo naopak zoufalství a strach... Nohavica je úžasnej a u písniček Asonance dokonce občas brečím... A s pomocí hudby se dá přežít ta těžká a tvrdá realita... Jo a už strašně dlouho jsem hledala jednu píseň od Asonance a nevěděla jsem její jméno... Hrozně se mi líbila a já jí toužila slyšet znovu... A teď mě to tu praštilo do očí!!! Harfa!!! To je ona!!! Díky za připomenutí a oživení :-)

4 aník aník | 30. května 2010 v 14:08

teda teda O_O  ;-)  8-O

5 Tomáš Tomáš | Web | 30. května 2010 v 14:19

Moc zajímavá pohled na hudbu. Já beru písničky jen jako takovou kulisu. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel jako ty.Když se nad tím zamyslím, tak je pravda, že si pouštím hudbu podle nálady. Když jsem třeba naštvanej, tak si určitě nepustím metal. :-D
Hodně zajímavý článek.

6 Tomáš Tomáš | 30. května 2010 v 14:19

[5]:zajímavý pohled

7 beatricia beatricia | Web | 30. května 2010 v 23:05

Krásný článek...jsme na stejné vlně. Hudba je také moje droga. :-)

8 Berry Berry | Web | 1. června 2010 v 21:04

Pěkný pohled na hudbu. Prvních několik odstavců je úplně totožné s mým myšlením, miluju country a trampskou hudbu, Nezmary. Ještě mám ráda z folku Ivo Cicvárka (má skvělé slova, ale ze začátku se mi ten styl hudby vůbec nelíbil, až na druhý nebo třetí poslech), Mošny, Svítání. ho ho watanay je též moje oblíbená, moc. Ještě ukolíbavka, ale nevím teď název. "Už se končí den, už je čas k spánku, zdi se barví do červánků... Princeznu si Honza bdue brát..." Hudbou žiju. Doslova a do písmene.
V poslední době čím dál tím víc objevuju, jak je česká hudba super. Z těch nových mám třeba ráda Tomáše Kluse a Aneta Langerová taky není špatná.
A z těch zahraničních miluju Real group - vokální hudba, Rascall Flatts - country/pop. No a jinak od každého trochu.
Omlouvám se za reklamy ;-).

9 Vendy Vendy | 1. června 2010 v 21:49

[8]: Ivo Cicvárka neznám - vidíš, takdy je to pro mě tip. Těch písničkářů, folkařů, zpěváků a brnkálistů je děsná spousta, mám třeba nahraných 7 kazet (audio) z rádia, z jedné stanice kde hráli samé country folk a trampské písničky - žel, neznám interprety. Jinak spoustu cédéček a ještě stará elpíčka, jo, gramofonová. jenže gramofon už je "pamětníkový" a pouštím ho málokdy, dnes je těžké sehnat novou jehlu na výměnu...
Ta písnička je mi povědomá (princeznu si Honza bude brát),ale taky si nevzpomenu na název.

10 š š | Web | 2. června 2010 v 9:07

máš krásný pohled na hudbu. pro mě to je prostě jen relax, nidky jsem v tom nehledala víc, tak třeba po tomto článku se něco změní :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama