Našla jsem v šuplíku staré hlášky a citace, které jsem kdysi kdesi odkudsi opsala, prostě proto, že se mi líbily. Myslím, že stojí za zveřejnění...
Utrhla jsem květinu
a zvadla.
Chytila jsem motýla
a zemřel mi v dlani.
Pochopila jsem,
že krásy
se mohu dotknout pouze
srdcem.
OPTIMISMUS:
Vedle cholery, lepry a hemeroidů je optimismus nejnebezpečnější duševní chorobou. Lékaři jej často nazývají tzv.předsmrtným stavem, nebo lidově poslední nemocí. Optimista, odvozeno od slova optika, čili opti-místa, tj. člověk vidící jen místy, se časem díky své chorobě stává zcela bezelstným, až tupým tvorem,který rychle hyne s úsměvem na rtech.
V tomto tak nízce smýšlejícím světě je člověk buď něčí manželkou nebo něčí kurvou - anebo na nejrychlejší cestě stát se jedním či druhým. Jestliže člověk do jedné z těchto kategorií nezapadne, pak se mu snaží všichni namluvit, že s ním není něco v pořádku.
(Svět podle Garpa, John Irving)
Když pán vstoupil do domu tohoto
a spatřil mzdu služebníků svých,
dal hlavu do dlaní a hořce zaplakal.
(Pozn. - tento citát jsme pověsili jednou na dveře kanclu a šéfovi se to zle nelíbilo...)
Za všechno může nedostatečná obrana Zimního paláce.
(Výrok jednoho z mých bývalých kamarádů, zvaného Inťa.)
Štve mě, jak nás - především ze strany komerčních televizí - válcuje názor, že to, co se líbí většně, je apriorně dobré. Ale podle téhle logiky by byl v pořádku i Adolf Hitler, protože i jeho přece volila většina...
(Štefan Uhríl, Lidové Noviny)
kálinka | 
ALÍK | 
(Nechci opomíjet roli mužů v rodině, ale v tom citátu se mluvilo o ženách...)
Lintu | 
Tyjo, jsou zajímavé!!! A ani jsem je neznala... Nevím proč, ale hrozně se mi líbí ten citát s pánem a mzdou služebníků...