Zdrobněliny zdrobnělé. Jak se mluví.

8. února 2010 v 21:06 | ANA |  TOP články
Včera jsem psala miničláneček o Veronikách a v komentářích se objevila zmínka o zdrobnělinách jako téma... Dnes mi to ještě znovu kolovalo v myšlenkách. Proč jsou vlastně zdrobněliny hlavně v našich zemích. A kde všude se používají zdrobněliny?

Začnu tam, kde to znám, tedy u nás doma... v našich lužinách a hájích.

Nebudu tady vypisovat a pitvat všechny zdrobněliny, co se dají odvodit. To by mi nestačilo ani deset blogů.... Ale proč se vlastně zdrobněliny dávají, jaký mají význam, když vše má svoje pravé jméno? Myslím že zdrobněliny se hodí k věcem, které jsou nám drahé, ke kterým máme vztah. Stejně tak i k lidem. Vlastně ke všemu, k čemu máme pozitivní vztah.

Začnu třeba u jídla. Neboli papáníčka, jak říkala svého času Stelinka Zázvorková. Dobré kuřátko grilované na rožni chutná daleko lépe než dobré kuře. Stejně tak i pečínka se jeví jako krmě, při které se znalcům a jedlíkům sbíhají sliny... Zeleninka do polévky zní jinak než zelenina v polévce. Okurčičku jako přílohu si dáme rádi... stejně tak úlisně nabízejí maminky svým ratolestem mrkvičkový salátek. Kafíčko se šlehačkou a k tomu dortíček vyzařují chvíli pohody. Klípky mezi děvčaty (je jedno jestli děvčatům je po padesátce) a posezení v kavárničce.
Pivečko je jako křen - při tomto rčení se každému vybaví horké léto a lehce nahořklý nápoj s barvou tmavého zlata...
A dalo by se pokračovat do nekonečna - rohlíčky, chlebíček, párečky, trubičky.

Můžu pokračovat přes vztahy ke zvířatům, zejména domácím... pes, kočka, králík, vepř. Pejsek, čokl, čoklík, lumpík, mazlík. Kočka - kočička, micinka, zlatíčko, mazlík. Králík - tady už je to trochu chudší, řekněme králíček, mazlíček. (Je zvláštní, že to slovo mazlík se hodí téměř na všechny.)
Vepř! Mimo obecný výraz prase známe také čuníka, prasátko, čuňátko a chrochtíka. V některých případech mazlíka. Ovšem když má jít mazlík na zabijačku, nastává drama bez zdrobnělin...

A lidi versus lidi? Nebo lidičky versus lidičky? Jen rodiče mají několik zdrobnělých názvů, z matky se stává mamka, mamča, maminka, maměnka, mamička. Ze strohého názvu otec se doma stává táta, tatínek, taťka, tatíček (to už ale zní víc starobyle), ležérní otecko, tatík - nebo Hurvínkovský taťulda.

U dětí - tam bych to neřešila obecnými názvy. Synáček se mění v synátora, maminčina holčička v mladou dámu. Ale jména svým dětem zdrobňujeme. Alena se mění v Alenku, Alíčka, Leničku... a v případě, že je máma naštvána, zaječí: Aleno! A Alenka, ač se oficiálně jmenuja Alena, cítí v tomto oslovení degradaci z máminy hodné holčičky na momentálně protivnou a nesvědomitou holku. Takto máme mezi sebou Pepíčky, Petříčky, Lojzíčky, Martínky. Nebo Adélky, Verunky, Mončičky a Janičky...

Paradoxní je, že nezdrobňujeme třeba výplatičku, i když ji máme velmi rádi!
Rozhodně nezdrobňujeme počítač, i když ho rádi a často užíváme! (Ale někteří i počítači dovedou dát názvy nebo jména a tím si tu technickou bedničku trochu polidští. V některých případech se z kompu stává Karel, v jiných případech Ta zasraná mrcha, zase nejede. )
Zdrobňuje se chatička, domeček, autíčko.
Ale nezdrobňuje se dovolená, prázdniny nebo svátek...

A už vůbec se nezdrobňuje zprávička nebo politíček... nebo politická stranička.
Raději zůstanu u kávičky a u dortíčku, případně dobrého papáníčka, dovršené skleničkou pivečka...






















Jako bonus bych přidala úryvek z jedné knihy. Připadal mi nádherný... Z povídky Karla Čapka - Případ s dítětem, kde hledá paní Landová za pomoci drsných policistů své ztracené robátko.

"Na jaké jméno slyší to vaše dítě?" vzpomněl si komisař Bartošek. "My jí říkáme Růženka," vzlykala ta maminka. "Dudenka, Dydydy, bobeček, cácorka, košiláček, andílek, tátova, mámina, bekaná, pusinka, lulánek, brouček, ptáček, zlato- "
"A na to všechno ona slyší?" ptal se komisař užasle.
"Ona všemu rozumí," ujišťovala maminka v pláči. "A tak se vám směje, když jí říkáme hafhaf, bububu, tydlimydli nebo tititi-"

V této souvislosti si vzpomínám ještě na jeden výrok v jedné pohádce o jakémsi mírumilovném draku.
"Krásná je ta naše řeč."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 8. února 2010 v 21:44

Zdrobněliny jsem používala hlavně když jsem měla malinké děti. Čeština má opravdu krásnou slovní zásobu:)

2 poetiza poetiza | 8. února 2010 v 22:24

Některé zdrobněliny by se měly nacpat do záchodu.

3 pavel pavel | Web | 8. února 2010 v 23:10

že máme k věcem, které takto nazveme převážně blízký vztah, máš pravdu, ale proč zrovna my v Česku? to by mne zajímalo  :-) teď mi napadá, že na naši vlast, kterou máme rádi, taky nemáme zdrobnělinu :-D
budu ještě o tom nějaký čas uvažovat  :-)

4 Vendy Vendy | Web | 9. února 2010 v 9:09

Pavel: No, píšu o zdrobnělinách u nás, protože nevím, jak to probíhá u našich sousedů. Na podrobné výzkumy nemám čas a na cestování peníze. Bohužel. Netvrdím, že jsme jediná země, která tímto oplývá, ale že má čeština bohatou slovní zásobu, to si myslím že je pravda. Takže to neber, prosímtě, jako patriotismus a nehlásám ani, že nad nás není. Mám češtinu prostě ráda.
Ad Poetiza: do záchodu bych nacpala rovněž některé lidi.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. února 2010 v 9:20

ano, vlastně se s tím setkáváme pořád a všude.
Hezký  BLOŽULÍNEK!

6 Vendy Vendy | 9. února 2010 v 9:27

[5]:  :-D Bložulínek mě dostal.  :-D Teď neusnu.  :-D

7 pavel pavel | Web | 9. února 2010 v 10:12

[4]: to jsem si nemyslel, jen mne vrtá hlavou proč čeština a na to sám hledám odpověď...
český jazyk mám taky moc rád a často se mi v Německu stane, že nemohu něco přesně říct, protože tam nenajdu ten správný ekvivalent  :-)
jo a právě jsi prošvihla můj nový článek, tam hraje roli taky řeč   :-)

8 Aailyyn Aailyyn | Web | 9. února 2010 v 11:04

Čeština je opravdu bohatá. Němčina si třeba stačí jenom s koncovkou - chen (s Haus -> s Häuschen). Tam nevím, jak je to u jmen, ale zas třeba angličtina používá takovouhle univerzální šablonku na zdrobněliny i u těch jmen. Mají little (apple -> a little apple a nebo Anne -> little Anne). Oproti tomu je ČJ úžasně rozmanitá.

9 Berry Berry | Web | 9. února 2010 v 11:46

Zdrobněliny jsou zajímavá věc a toto je ještě zajímavější článek. Ćeský jazyk je kouzelný, a proto mě tak mrzí, jak už někteří Češi česky pomalu neumí... Ale zpět k zdrobnělinám. Není co dodat, článek je opravdu úžasný a já jen a jen souhlasím. Ještě ke Karlovi Čapkovi - to je Pan spisovatel, teď jeho povídky začínám číst a opravdu "borec". :-)

10 Vendy Vendy | Web | 9. února 2010 v 20:42

[8]: Angličtina je opravdu jednodušší, němčinu neumím - snad jen pět slov, bída, že. S češtinou se dá ohromně vyhrát. Snad na každou situaci, na každý moment i trapas, máme odpovídajíc slovíčko. Včetně momentů, kdy nás adrenalin rozžhaví doběla... tam už jsou slovíčka peprnější...
:-D

11 Růženka Růženka | Web | 10. února 2010 v 14:07

Skvělý článek :)
Je pravda, že angličtina, němčina a mnohé jiné jazyky se s bohatostí češtiny nedají srovnávat, ale i v nich existují nepřeložitelné věci.
Jinak, když mi někdo říká Růženo, taky pěním :)

12 beatricia beatricia | Web | 11. února 2010 v 16:48

Skvělý jazykovědný rozbor...čeština je košatý, bohatý jazyk. "Zdrobnělinka" mého PC je Beruška. A není to notebook, ale stolní komp. Ale běda, když mám s  ním problém...to nemohu zde publikovat. [:tired:]  O_O

13 Vendy Vendy | 11. února 2010 v 21:14

[12]:  :-D Nemusíš publikovat, dokážu si to živě představit a ostatní taky!  :-D

14 Monika Monika | E-mail | 13. února 2010 v 16:50

Zajímavý článek. Už proto, že lidí, kteří mají rádi češtinu v dnešním světě mobilů není moc.  U těch zdrobnělin je dobré zmínit i ty, které běžně v životě používáme pouze ve zdrobnělém tvaru, protože jen ten přetrval:
stopka, vařečka, krtek, spánek, sodík, cívka, verpánek, rohlík, houska.... Dokonce i slunce a srdce jsou tvary zdrobnělými. Podobně jsou schované zdrobněliny i v cizích jazycích. Ale to jsem si už vyčetla v knize pana Eisnera Chrám i tvrz. Výborná je také Brána jazykem otvíraná od Jiřího Marvana. Ať Vám čeština přináší jen radost  :-)

15 Vendy Vendy | Web | 13. února 2010 v 18:04

Vidím, že zdrobněliny přece jen chytly a jsem ráda, že i dnes se najdou lidi, kterým se hraní se slovy líbí. I skutečnost, že v záplavě blogů se "zprzněnou češtinou" se najde poměrně dost blogů, které se dají číst, bez hrubek a různých pokroucených patvarů.
Díky všem, kdož jste měli co říci, i za případné srovnání češtiny s cizími jazyky, a dalšími zajímavými odkazy... :-)

16 Alisa Alisa | Web | 13. června 2011 v 19:33

Ja fičím na angličtine a tam tých zdrobnelín naozaj nie je také množstvo . Ale popravde, neznášam, keď ma niekto známy osloví Alisa . Vždy som bola zvyknutá na Allie . Potom prekvapivo môj brat zaviedol Lisie a nejako mi to zostalo . Ale mala som kamarátku, čo ma volala Aliska a to mi liezlo na nervy . Ona bola taký anglický Slovák . Nikdy sa nenaučila jazyk, pretože myslela slovensky . Ale poznám chlapa, ktorému tieto zdrobneniny vyslovene vadia a už som si zvykla, že ma volá Alisa (prešiel na to z priezviska, takže vždy lepšie ako nič a mal obdobie, keď ma na truc oslovoval Alinka) . Nemám nič proti svojmu menu, ale tie zdrobneniny na neho sú niekedy neskutočné . Brat má také skvelé meno, že sa nedá nijako zhovadiť a má pokoj .
Ostatne, ja všeobecne názvy nijako neupravujem . Hlavne nie pri malých deťoch . To by na mňa brat kukal ako puk, keby som mu povedala, či si tá nejaké papaníčko . :-D Iba si pamätám, že sme mali guli namiesto cumla, pretože mi to slovo prišlo vyslovene tvrdé . Väčšinou, čo sa mi nepáči, poviem v inom jazyku . žiadne mačiatka, psíčkov a kravičky nemám . Nachádzam sa v spoločnosti ľudí, ktorí takýto slovní nepoužívajú a mne to asi ostalo . Okrem toho, slovensky aj tak nerozprávam takmer s nikým . :-D

17 Vendy Vendy | Web | 13. června 2011 v 19:39

No vidíš, a já na ty moje kočky volám jenom zdobnělinama. Lumpíci, mazlátka, všiváčci, méďánci, bobánci a tak...
Zato když mě vytočí, tak jsou to hajzlové a svině nenažraný... :-D Naštěstí těchto situací není moc.
Já nevím, zdrobnělina prostě znamená určitou něžnost, aspoň pro mě, a myslím, že pro spoustu lidí taky.
Přitom je paradox, že mám třeba Česko jako zemi ráda (nemyslím tím českou vládu) a neříkám - moje česká zemička. Nebo moje drahá vlastička. To jsou zase věci, které asi zdrobňovat nejdou.
Včetně výplatičky. :-D
Je fakt, že v mnohém uvažuješ a cítíš jinak, každý jsme prostě jinačí.

18 Vendy Vendy | Web | 13. června 2011 v 19:40

P.S. Allie i Lisie zní hezky.

19 annapos annapos | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 21:57

Moje milá Vendičko, to bylo pošušňáníčko, tvé hračičky se slovíčky, jsou jak pusa na tvářičky, odpouštíš mi mé chybičky, moje kecy, i řečičky, proto to tu ráda mám, Vendičce za pravdu dám.

20 Vendy Vendy | 16. dubna 2013 v 22:34

Jsem ráda, že sis početla, Aničko! Snad ti tento článek s trochou slovíčkaření vyloudil úsměv na tváři a pohladil dušičku. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama