Interwiew s Bohem

25. února 2010 v 9:58 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...

Interview s Bohem

"Pojď dál," řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl dělat interview?!"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíc překvapuje?"



Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli umřít a že umírají, jako by nikdy nežili."
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: "Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví. Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem. Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno, kromě štěstí... Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."
Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá. A Bůh odpověděl:
"Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej, a já ti odpovím."
Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.


(Otištěno z Týdeníku Rozhlas č. 6.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 25. února 2010 v 10:00

I tento článek mi došel emailem od kamarádky. Vybrala jsem si ho, protože je vhodný pro zamyšlení - ukázkou jedna věta:
"Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli umřít a že umírají, jako by nikdy nežili."

2 Veva Veva | Web | 25. února 2010 v 15:15

kráásnééé :) a ten ptáček kreslený v záhlaví taky kráása :)

3 Berry Berry | Web | 25. února 2010 v 16:19

Toto mi už jednou přišlo mejl a je to víc než na zamyšlení. Musím s tím jen a jen souhlasit.
P.S. ten nový design je přímo jaro volající ;-)

4 Angie Angie | Web | 25. února 2010 v 17:47

tohle znám asi nazpamět. Psala jsem o tom i na blogu :-) asi před rokem

5 Růženka Růženka | Web | 25. února 2010 v 19:22

Tohle je fakt moc pěkné. Už jsem to četla, kdysi dávno, ale pořád s tím musím souhlasit.

6 Eumenidas Eumenidas | Web | 25. února 2010 v 20:45

[4]: Angie, to je možný, když jsem brouzdala po webovkách, objevila jsem některé texty, které mám umístěny na druhém blogu. Ty texty jsou třeba z roku 2005. Takže už pěkně staré... a člověk si myslí, že je to něco nového! :-D

7 wily wily | Web | 26. února 2010 v 17:05

Tohle má vážně hloubku.

8 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 27. února 2010 v 9:19

Řetězové maily nečtu, ale jsem opravdu rád, že jsem teď udělal výjimku. Těch jednoduchých vět, které vydají na hodiny přemýšlení je tam mnohem víc, ale nejvíc mě zaujala právě ta poslední, protože přesně takhle to platí o lásce.

9 Mniška Mniška | E-mail | Web | 28. února 2010 v 10:44

Tohle je hezký text. Myslím, že Bůh by si to asi tak přál, hlavně umět odpouštět. Ale upřímne vím, jak je někdy těžké odpustit. Docela často nad tím přemýšlím a někdy paličatě dojdu k názoru, že mi to prostě nejde někomu určitému odpustit, protože ta rána je tak hluboká.

10 barchettka barchettka | Web | 16. dubna 2010 v 11:35

Perfektní... Jednoduše dokonalé

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama