Únor 2010

Irena Sendler

28. února 2010 v 15:39 Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
Dnes jsem otevřela v mailu jeden pozoruhodný dopis, z řady tzv.řetězových dopisů, které už většinou mažu.
Tento je trochu jiný... možné je, že s tímto mailem se většina z vás setkala, ale pro ty, kteří nečetli, tento text přikládám...

Domluv si schůzku a pak ji zruš. Domluv si novou a zruš ji též...

26. února 2010 v 21:33 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta

Praha - Pondělní stávka kvůli zdanění benefitů se přesouvá na čtvrtek 4. března. Dnes se na tom dohodly odborové svazy.

American native - nejen fantasy

25. února 2010 v 23:31 | neznámý |  Youtube videa
Pro hezký páteční den (pátky prostě miluju, před námi celý víkend!) jsem vybrala tři zajímavé klipečky. Tentokráte téma amerických indiánů, něco tak trochu fantasy, něco tak trochu realita, něco tak trochu fantastická realita. Doufám že se klipečky zalíbí i návštěvníkům stálým i nestálým...

Všude se říká - jaro je tady!

25. února 2010 v 10:43 | ANA |  TOP články
Všude se říká: jaro je tady!
A vážně - slunce svítí a dokonce mu narůstají zuby. Je teplo! Někde už jsem viděla i fotku, jak rostlinky vystrkují růžky...

Interwiew s Bohem

25. února 2010 v 9:58 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...

Interview s Bohem

"Pojď dál," řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl dělat interview?!"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíc překvapuje?"


Někdy zapomínáme, že tu nejsme sami

23. února 2010 v 11:07 | ANA |  Youtube videa

Někdy zapomínáme, že se máme vlastně dobře.
Někdy zapomínáme, že nejsme jediní v celém vesmíru.
Někdy zapomínáme, že tu nejsme sami.

The Saddest Song I´ve Got


Desiderato

22. února 2010 v 23:02 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
...modlitba, se kterou jsem se setkala před lety a pak se mi ztratila. Znovu se objevila!

Černá duše

21. února 2010 v 17:34 | ANA |  Poetický koutek
Černá duše bílá duše
povedeš mne z kostela?
Černý havran tluče křídly
(Spadl chudák přímo do povidlí)
zahrajem si Anděla

Po moři i po pevnině
nesem svoje těžké břímě
sto let života
Oči pálí, víčka tíží
cesta propletená mříží
Slunce blikotá.

Nejsem malíř nejsem básník
nejsem blázen co se zbláznil
nejsem poeta.
Škrábu svoje slátaniny
probírám se z kocoviny
a jdu do světa.


Můžeš změnit svůj osud?

19. února 2010 v 10:42 | ANA |  TOP články


Nakolik, nakolik máme svůj osud vepsáno tam někde, v nějaké tajemné knize? Tak stará a omšelá je to otázka a přitom na ni není odpovědi. Nakolik máme svůj osud v dlaních? Je to známka slabošství, když svůj osud neovládáme? Proč někdy máme pocit, že se tolik tolik tolik snažíme a pak stačí málo, a všechna snaha je pryč... Proč někdy děláme vše pro to, abychom něco změnili a pak stačí málo a kýžená změna se nekoná.

Citát dne 2

18. února 2010 v 10:31 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
Na mnoha pomnících by mělo stát: zemřel ve třiceti, pohřben v šedesáti letech.

To, co způsobuje stárnutí, není věk, ale opuštění ideálů.
K.Světlá

Ničím nestárne člověk rychleji než neustálou myšlenkou na to, že stárne.

Člověk není k stáru moudřejší, je jen opatrnější.
Hemingway


Jana Eyrová

15. února 2010 v 19:19 | ANA |  Filmotéka rozličná
Jana Eyrová - minisérie BBC

Dnes, pod vlivem nepříjemného nachlazení, jsem ukázkově trávila čas v posteli s hrnkem horkého čaje, Paralenem a kazetou, kde jsem měla nahranou verzi z roku 2006 - Janu Eyrovou.

Příběh je notoricky známý, spíš by mě zajímalo, jestli se najde někdo, kdo neví o čem je řeč... Ale možná ano, takže zkusím stručné shrnutí.

Carribean blue

14. února 2010 v 17:53 | Enya |  Youtube videa
Na nedělní odpoledne - nebo spíš podvečer - pro trochu relaxace - pro krásu.

Balantinka - nádherná

14. února 2010 v 16:39 | n |  Youtube videa

Malý odskok k reklamám. Reklamy vážně nesnáším, ale najde se jich několik, které stojí za podívání... Abych to nepřehnala, dávám jen dvě. Zcela určitě je každý zná, ale kvůli krásné melodii stojí za to...


Ještě jedna zajímavá ...


Létání miminek

13. února 2010 v 22:44 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Odkaz na létání mimin jsem viděla poprvé na webu Hančin blog (původně jsem napsala Natty, ale spletla jsem se v adrese), později jsem se dozvěděla, že to šlo i ve zprávách. Odkaz na článek a video jsem si hned pustila, spíš ze zvědavosti - a byla jsem docela zděšena.

Tukožroutská polévka

11. února 2010 v 19:44 | ANA |  Malé nauky o zdraví
Tento jídelníček jsem objevila před několika lety v jednom časopisu. Jde o způsob, jak rychle zhubnout o několik kil v krátké době. Doporučovala se zejména pacientům, kteří měli zhubnout před operací. Předpokládaný úbytek po sedmi dnech je 5 až 9 kilo.

Pro úsměv

9. února 2010 v 9:14 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...

Když Kristus opouštěl svět, pověděl cikánům:
"Nic nedělejte, dokud se nevrátím"
... a oni ho dodnes poslouchaj.

Neměl jsem štěstí ani s jednou z mých žen:
ta první mě opustila a ta druhá ne.

Včera jsme byli u Ferdy na oslavě.
Chvíli panovala pochmurná nálada, ale potom Ferda dostal telegram, že
mu zemřela tchýně.

Neexistuje nic, čím by se nedalo otevřít pivo.

Alkohol je tekutý psychiatr.

Zajímavé, že chybné telefonní číslo nikdy není obsazené

Bible učí miluj bližního svého. Kámasutra zase vysvětluje, jak

Kdo se ožení, zjistí, co je štěstí, ale tehdy už je příliš pozdě.

Eskymácká moudrost: nikdy nejez žlutý sníh

Co dostane horník po smrti?
Tři dny volna a šup šup zase pod zem

Piješ?
Pokud to je otázka, tak ne. Pokud to je návrh, tak ano!

Absolutně nevítaná návštěva:
Jehovista s Herbalifem v ruce...

Lidstvo odjakživa zajímají dvě zásadní otázky:
1) Kdo vymyslel práci?
2) Jak to, že ho ostatní nezabili?
. . .

Zdrobněliny zdrobnělé. Jak se mluví.

8. února 2010 v 21:06 | ANA |  TOP články
Včera jsem psala miničláneček o Veronikách a v komentářích se objevila zmínka o zdrobnělinách jako téma... Dnes mi to ještě znovu kolovalo v myšlenkách. Proč jsou vlastně zdrobněliny hlavně v našich zemích. A kde všude se používají zdrobněliny?

Hliněné nádoby

8. února 2010 v 17:53 Přišlo mi e-mailem - posílám dál...

Prasklé hliněné nádoby

V Číně měl jeden nosič vody 2 velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu, měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky.

Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den už jen jeden na půl nádoby vody. Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť to dělala dokonale. Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu.

Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka:
- Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů.

Nosič jí takto odpověděl:
- Všimla sis, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To Ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov.

Všichni máme své chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život velmi zajímavým a vzácným. Jen každého musíme přijmout takového, jaký je, a uvidět v něm to dobré.
To nejlepší přeji všem svým prasklým hliněným nádobám - přátelům.


Neděle, 6.února...

7. února 2010 v 10:47 O nesmrtelnosti chrousta
Nevím co je za svátek. Vlastně vím. Svátek má Veronika. Veronika, prostě Nika. Mám dojem, že tohle byl i film... Nevím. Veronika je ale pěkné jméno, dá se různě obracet a formovat. Verunka. Vera, Věra, Verka, Věrka, Veverka. Roni. Slzy roní. Ronka, Ronda, Ronika. Nika. Lehce se to říká. Niky, Nikča. Venika.

Zimní nadělení

5. února 2010 v 20:52 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta

Letos máme zimu nějakou drsnější, místy se může říkat "zima jak na Sibiři", a sněhu je víc než dost...