Prosinec 2009

PF 2010

31. prosince 2009 v 1:01 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta

Do desítkového roku, který nás čeká, přeji všem hlavně zdraví, kapku štěstí

a pohodu nejen doma, ale i mezi přáteli.


Proč muži milují potvory

30. prosince 2009 v 18:15 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
PROČ MUŽI MILUJÍ POTVORY A HODNÉ HOLKY MAJÍ ČERVENOU

(OBŠLEHNUTO ZE SEZNAM.CZ)
Čím víc se snaží, tím víc se jí mnohdy partner vzdaluje. Bohužel se nezřídka
vzdálí k jiné a ta hodná jen žasne: "Jak mě mohl vyměnit za čúzu, která neumí
vařit, neuklízí a ani není tak štíhlá jako já?"

To je případ pětačtyřicetileté Věry. O poměrech v partnerově nové domácnosti se
dozvídá od syna, kterého táta nezapudil tak jako mámu.

Ve vzhledu to není
Své náhradnici neřekne jinak než mrcha, obzvlášť když po návratu od otce syn
žaloval, že k tátovi chodí na úklid nějaká paní.

"Neuklízí, a jemu to nevadí? Tak co ta ženská dělá, když má tolik času? A kdo to
platí? Když jsem chtěla výpomoc já, řekl, že na to nemáme," běželo jí hlavou.
Rozhodla se zjistit, v čem je ta druhá lepší. Za čas měla jasno, ačkoli nad
výsledky pátrání stále jen kroutila hlavou.

Zjistila, že její konkurentka je dost sebevědomá. Podle Věry až moc na to, že má
pár kil navíc. Zatímco Věra je stále perfektně upravená, ta druhá vypadá, jako
by neznala nic jiného než kostým ve všední den a džíny o víkendu.

Mnohem horší však bylo zjištění, že syn chtěl u táty trávit všechny víkendy.
Věřin lenošný exmanžel se totiž dal na sport. Najednou. Dřív neměl zájem s
rodinou kamkoli jezdit a nejraději seděl u televize. A teď? Věra slýchá od
potomka, že byli na výletě, pojedou na běžky, protože táta by si na sjezdovku
netroufl. Taky zažili víkend v aquaparku, to se klukovi líbilo.

A pak se prý nacpou někde na večeři a ona jí i zákusky... Ale pro Věru je slabá
útěcha, že je štíhlejší. Ta druhá má prostě něco, co ona postrádá.

Všechno je jinak
Tereza je zkrátka pěkná potvora, ale v dobrém slova smyslu. A vůbec nemá
výčitky, že Věře manžela přebrala. Nadbíhal jí už dlouho, vlastně kdykoli byl na
školení v hotelu, kde má Tereza na starost kongresovou část. Sympatický
pětačtyřicátník ji sice přitahoval, ale byl ženatý a ona mu jasně dala najevo,
že to není nic pro ni.

Pak oznámil, že podal žádost o rozvod a od ženy se odstěhoval. Protože se jí
líbil, vzala ho na hory, kam jezdí už léta s přáteli. Příště si vyrazili na
víkend do lázní, pak vzali i jeho syna do zoo, později do vodního světa.
Zjistila, že je jí s ním fajn a že ji nijak neomezuje, takže mu nabídla, ať
bydlí u ní.
















Věřin muž je u Terezy šťastný. Je pořád taková, jaká byla, když ji poznal. Na
nic si nehraje, do ničeho se nenutí, dělá, co ji baví, a je stále přítulná. To
chlap potřebuje. Ne všechny ženy vědí, že když muži poskytnou svou náruč i na
úkor domácích povinností, mají ho tzv. v hrsti.

Věřiny chyby
Na rozdíl od Terezy měla Věra život složený jen z povinností a na něžnosti a
hezké chvilky jí už moc času nezbylo.

Dělala to, co jí po léta vtloukala do hlavy matka:
V bytě musíš mít pořád uklizeno, jako bys čekala návštěvu.
Není nad domácí stravu.
Neutrácej za zbytečnosti.

Věra se snažila. Žehlila i manželovy slipy, každou čtvrtou sobotu myla okna,
prala záclony a čistila koberce. Pekla, vařila, nakládala, sušila, zkrátka
plnila spíž a lednici. Večer se zavřela v koupelně, kde zase pracovala na sobě.
Pedikúra, manikúra, pleťová maska, zábaly. Do toho se starala o osmiletého synka
a chodila do zaměstnání.

Často muži vyčítala, že jí s ničím nepomůže, rýpala do něj, že by jen seděl u
televize, místo aby udělal s klukem úkoly. A protože chtěla, aby všechno bylo,
jak má být, zvládla to sama a večer byla tak unavená, že se stále častěji
vyhýbala posteli s manželem.
Terezino kouzlo
Přitom se Věřina a Terezina domácnost na první pohled moc neliší. Tereza ji
ovšem lépe zvládá a má víc volného času. Že čas jsou peníze, platí v každé době
a rozdíl mezi pracně vyšlehanou bábovkou a skvělým koláčem ze soukromé pekárny
na rohu mužský stejně nerozezná. Většina chlapů si nevšímá věcí pro ženy životně
důležitých.

Věřin bývalý nezaregistroval, že si lakovala nehty a co tři týdny seděla u
kadeřnice. Uniká mu i to, že si jeho nová láska vystačí s pilníkem a změkčovačem
kůžičky a že si vlasy stříhá jednou za dva měsíce, protože je nejraději svazuje
do uzlu. Pleť má hezkou, dobře spí a často je na vzduchu.

Tereza vede proto, že je stále dobře naložená. Sice často pracuje o víkendech,
ale o to víc si umí užít volné dny, a to tak, že strhne i ostatní. Není s ní
nuda, takže se jí každý rád přizpůsobí. A to je celé její kouzlo. Spočívá v tom,
že se umí prosadit, takže nemá důvod si něco vynucovat a vyčítat. Dělá stále, co
ji baví, a přitom kroutí krkem, jehož hlava patří partnerovi. Ona mu ten pocit s
radostí přenechá.

Jednoduché a geniální. Mnohem více slovy to popisuje spousta knih a nejedna žena
něco podobného pochopí po létech terapie.
















Bez výčitek a vydírání
Na terapie chodí spíš hodné holky než potvory. Být hodná je vážně zničující.
Potvrzuje to i knížka Sherry Argovové: Proč muži milují potvory. Jen co vyšla,
stala se bestsellerem.

"Já jsem si ji poprvé přečetla po rozchodu, který mě moc bolel," přiznává
osmadvacetiletá Zuzka a dodává: "Vracím se k ní často. Mám nový vztah a nechci
ho pokazit tím, že budu příteli odečítat ze rtů jeho přání. Na ta moje by opět
nikdy nedošlo. Teď se umím prosadit. Když se mi něco nechce, tak to nedělám, ale
pokud mám náladu, jsem ta nejbáječnější ženuška."

Zuzka ještě s úsměvem prozrazuje, že tentokrát nepřiznala, jak umí vařit, takže
ji partner občas pozve na večeři do restaurace. "To miluju, jsem pak přítulná
jako liána v džungli," směje se.

Sherry Argovová by souhlasně přikývla. I ona doporučuje každé ženě, aby si našla
způsob, jak dosáhnout svého chytrostí, bez výčitek a vydírání. Chce to trochu
přemýšlení, diplomacie, snahy, ale vyplatí se. Muži výčitky a stížnosti
nenávidí, ale nevadí jim, když je partnerka přinutí k činům svou chytrostí.

Její spokojenost je i jeho spokojenost
Pro ženy je tedy ze všeho nejdůležitější jejich vlastní spokojenost, protože pak
bude spokojený i muž. A tohle dokáže spíše potvora než hodná holka, která se
přizpůsobuje, vnucuje a následně zprotiví. Marně pak vyžaduje projevy lásky ve
stavu, kdy má partner chuť od ní spíše utéct.

Potvora říká věci na rovinu, i nepříjemné. Od samého začátku se nechová
pokrytecky. V souladu s tím, co píše i Sherra Argovová -nedělá ani v té největší
zamilovanosti nic z toho, co nechce dělat později. Tím dává najevo nezávislost a
stává se vzácnou.

Potvora jako by si byla vědoma citátu, který říká: "Když jde stín za tebou,
utíkáš před ním, když jde před tebou, utíkáš za ním."

Chlap je lovec, chce svoji kořist občas uhánět. A potvora mu tu možnost na
rozdíl od hodné holky, která je stále po ruce, poskytne. Ze vztahu s potvorou se
nevytrácí kouzlo počáteční nejistoty. Potvora se nechá obletovat a velmi šetří s
vyjadřováním projevů lásky. Ví, že by tím partnerovi zevšedněla. Do vztahu by
vlezla nuda, která je zabiják vášně, a bez ní to mezi partnery moc nefunguje.

"Velkými projevy velké lásky se označuji jako závislý partner, a tím ho
utvrzuji, že si mnou může být jistý, což pochopitelně lásku oslabuje," napsal
Miroslav Plzák v knížce Manželské judo. Takže holky, muž není věšák, abychom se
na něj věšely. Nemusíme mu být stále k dispozici, dejme prostor vzájemnému
překvapení. A vůbec, ať má šanci se předvést.


Trocha poezie nikoho...

27. prosince 2009 v 16:01 | Machar |  Poetický koutek
První dvě jsou netradiční, autorem je Machar, ale autorstvím si nejsem jista. Básně mám v sešitku už pěkně dlouho... ale přesto si myslím, že za přečtení stojí...

Svatá panno, poroduj za nás!

Neposkvrněná panna Maria,
když hodina jí odbila,
z lůna neporušeného
dítě porodila.

Dnešní panny jsou v tom trochu jiné,
k Panně Marii se modlívají řádně:
Dej, Panno Marie, ať lůno porušeno,
jenom dítě potom, Svatá Panno, žádné!

V bezmyšlenkovitém hovoru

Počestné dámy tři parkem jdou,
rozmluva líně se vlekla.
- Vše, co jsem zažila před svatbou,
já prosím mužovi řekla.

- Já bych té kuráže neměla -
mínila druhá z těch paní.
Třetí se lehounce zachvěla:
- A já té paměti ani.


****************************

Jsem Alfréd Dóno. Ztracený student
a tanečník v baru.
před sebou strkám svůj stín,
šedivou káru.

Přicházím z márnice.
Bláznivá Kamila,
moje tanečnice,
v noci se zabila.


Atlantida

27. prosince 2009 v 14:55 | Miro, nebo také Miky Žbirka |  Youtube videa

Atlantida ... jedna z nejkrásnějších písní od Miroslava Žbirky, písnička, která se mi ani po letech neomrzela a která na mne působí znovu stejně kouzelně jako poprvé... Ne každému songu se toto podaří.

Poslechněte si sami... Enjoy!



Zem pradávnych sĺnk v chladnom tieni tajomstiev
na mapách jej dávno niet
Zem pradávnych sĺnk nepoznáš jej žalospev
a more nevydá viac ten svet
Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky
v nehybnom tieni rias
a milenci sú si v tej hĺbke vzdialený
s rukou sa míňa vlas

Len more cez brány čias ženie na brehy stĺpy vĺn
more cez brány čias von vynáša stĺpy vĺn

Zem stratených sĺnk v oknách blúdia oči rýb
tam hlboko niet kam ujsť
zem stratených sĺnk v oknách blúdia oči rýb
hľadajú klúč od úst
Pod hladinou spí kameň tvár a testament
v nehybnom tieni rias
čas ostal tam stáť očami hviezd sa díva svet
v tej hĺbke je niečo z nás

Nepovie nám však viac kde mŕtvi v ňom bývajú
nepovie nám však viac čo mestá v ňom skrývajú











Střechy - před a po

27. prosince 2009 v 14:53 | ANA |  TOP články
Se sněhovou nadílkou z minulého týdne jsem stačila zachytit několik pohledů na střechy v okolí...
Druhé fotky jsou o týden později. Sníh už odtál a nebe se mračí...





Naše potřeby

27. prosince 2009 v 14:44
Není na tom špetka pravdy, milé dámy? J

Nikdy jsem tomu nerozuměl, proč jsou sexuální potřeby muže a ženy tak rozdílné. Všechny tyhle povídačky o Marsu a Venuši .... A taky jsem nikdy nerozuměl tomu, proč muži myslí hlavou a ženy srdcem.
Minulý týden jsme šli s manželkou do postele. Začali jsme se pod dekou navzájem dotýkat a hladit se ... Už jsem byl pěkně nadrženej a myslel jsem si, že je to oboustranný a že je to jednoznačně nasměrovaný na sex. Ale přesně v tu chvíli mi manželka povídá: "Poslouchej, já teď nemám žádnou chuť na sex, mám chuť jenom na to, abys mě pořádně objal, jasný?"
Odpověděl jsem: "Coooooo?".
Na to mi odpověděla kouzelnými slovíčky: "Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s emocionálními požadavky ženy". Tak jsem to vzdal: tuhle noc jsem musel usnout bez sexu.

Následující den jsme šli s manželkou do nákupního střediska chodit po krámech. Díval jsem se na ni, jak si zkouší troje nádherný, ale drahý šaty. Protože se nemohla rozhodnout, řekl jsem jí, ať si vezme všechny. Nevěřila vlastním uším a motivována mým plným porozuměním hned kula železo, dokud bylo žhavé. "Miláčku, k takovým šatům ale potřebuji nutně nové boty, už vím, jaké by se mi hodily, ale stojí dva a půl tisíce. Řekl jsem jí na to, že má absolutní pravdu a ať si je samozřejmě vezme. Pak jsme šli kolem klenot. Vrazila mi šaty a boty do ruky a zmizela vevnitř. Vyšla s nádherným náramkem posázeným diamanty. Souhlasil jsem a pochválil jí její vytříbený vkus. Kdybyste ji viděli... Byla nadšená, na vrcholu blaha. Nejspíš si myslela, že jsem se zbláznil, ale v tom momentě jí to bylo v podstatě jedno. Myslím, že jsem svým souhlasem totálně naboural její filozofické schéma.
Byla už jak v extázi a snad i sexuálně vzrušená. Lidičky, výraz jejího obličeje byl neuvěřitelný, to byste museli vidět. A v tom okamžiku mi svým nejmilejším úsměvem povídá: "Už jsem spokojená, teď můžeme jít k pokladně!"
Byla to makačka nezačít se smát, když jsem ji odpověděl: "Ne ne, drahoušku, myslím, že momentálně nemám žádnou chuť na to, abych tyhlety všechny věci kupoval".
Zbledla jako stěna a snad ještě trochu víc, když jsem dodal: "Mám chuť jenom na to, abys mě pořádně objala". A když začala prskat vzteky, přišel poslední mistrovský kousek: "Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s finančními požadavky muže".

Myslím, že tak do roku 2013 nebudu mít žádnej sex...


Vánoce fantazie a realita

27. prosince 2009 v 14:36 | ANA |  TOP články
Každý rok si dávám předsevzetí. Myslím že teoreticky docela reálné. Předsevzetí, že příští vánoce budou líp naplánované a líp si je užiju.

Fantazie:
Každý rok mám jednu představu. Vánoce budou svátky klidu, hergot! To bych se na to podívala!
Vánoční úklid zahájím 10.prosince, abych měla nejhorší část brzy z krku. Vánoční cukroví si nechám napéct. Raději budu zdobit dům - adventní věnce nebo jakékoliv jiné, každý den aromalampa a několik svíčiček pro atmosféru. Hudba. Jedno jaká, na vánočních koledách nelpím. Dárky budu mít nakoupené a zabalené nejpozději do 14.prosince. Týden před vánoci se vypravím na vánoční trhy. Ne nakupovat, ale koukat. Ochutnávat svařák, nebo grog, dát si nějakou mňamku, trdelníky, langoše, gyros... pozorovat cvrkot okolo a vstřebávat atmosféru. Podle nálady se rozhodnout a zajít si do kina na nějaký pěkný film. Stromeček vyzdobit třeba týden před Štědrým dnem a den před vánoci mít připravený salát a cukroví a ovoce v mísách a upečenou vánočku. V domě čisto a voňavě...

A na Štědrý den si ráno uvařit dobrý čajík, dát si k němu třeba vánočku, koukat na pohádky nebo pustit si nějaký srdcový film... kdyby bylo krásné počasí (sluníčko, sníh), vyrazit na procházku a udělat několik fotek... odpoledne jen obalit a nasmažit kapříka a v pohodě zasednout k večeři.


Realita:
Předvánoční úklid sice stihnu, ale do vánoc je ještě několik dlouhých dní a tak vše, co jsem vyčistila a omyla, se stačí znovu zanést, řekla bych to peprněji.
Nákup dárků se posouvá až na kritickou dobu po dvacátém prosinci, letos jsem to stihla sice před dvacátým, ale jen zpola. (Tedy ne všechny, jasně.) Předvánoční pečení cukroví letos odpadlo pro naprostý nedostatek chuti. Nicméně, napekla moje šikovná a aktivní maminka, která ve svém vyšším věku je ještě dost čilá - a rozhodla, že vánoce bez vanilkových rohlíčků teda neexistují. A že napeče z jedné dávky. Kolik těch dávek nakonec bylo, můžete hádat...
Takže moje dosavadní činnost se omezuje na úklid úklid úklid. Do toho náš postarší ťapající hafan, který musí občas na dvůr a ze dvora přinese marast... do toho naše rozmazlené kočky, které též občas musí na dvůr a jinak se drží doma... Do toho také práce, která zabírá většinu dne.
Původní plán nekupovat kapra, ale pangase, je realizován jen napůl.
Pangas sice zakoupen, ale kapr nakonec též.
Do toho několik nákupů potravin, neb je třeba se trochu zásobit. (Bude zavřeno celé čtyři dny, čili konec světa!)
Na Štědrý den se nekonají pohádky, ale opět úklid, balení řízků a úklid, příprava salátu a úklid. Do toho znovu pes, kočky, několik telefonů s přáním hezkých svátků a adrenalin sublimuje...
Asi to má hektický každý. A asi si každý slibuje, že letos si ty vánoce užije, že opravdu si všechno nachystá dopředu a ten Štědrý den bude odpočívat, relaxovat, zajde si na procházku nebo se podívá na pohádku...


Komu z vás se podařily bezproblémové vánoce?

Makové kluličky - nepečené cukroví

27. prosince 2009 v 14:20 | neznámý |  O nesmrtelnosti chrousta
Došlo mi mailem, sice před vánoci, ale než jsem se prokousala tím množstvím, tento receptík jsem otevřela až dnes. Mohla bych to nechat do příštích vánoc, ale - na druhou stranu - proč si makové kuličky nevyzkoušet i během roku?

Makové guľôčky proti anémii a stresu

Pokojne by sme ich mohli nazvať i "zdravou minerálovou bombou", lebo obsahujú všetky dôležité látky na podporu výbornej krvotvorby.
Vylepšíte si nimi nielen hladinu železa, ale i hladinu vápnika, ktorú len málokto z nás má v poriadku.

Už roky učím všetky ženy, že tento jednoduchý nepečený zákusok by nikdy nemal chýbať v našej chladničke. Jeho príprava je veľmi jednoduchá a nezaberie veľa času. Jeho prítomnosť v chladničke vás ochráni pred zlyhaním, ktoré by nastalo, keď vás prepadne chuť na sladké. Nemusíte do seba tlačiť všetky tie "prisávajúce sa" čokoládové a tukové výrobky, ktoré tak nechutne zväčšujú objem vášho pásu. Sami zistíte, že 4 -5 kúskov sladkých makových guľôčok dostatočne zasýti vašu chuť na sladké tak, aby ste nemuseli viac maškrtiť. Pochutíte si tak
bez pocitu zlyhania.

Potrebujeme:

- 250 g maku
- 100 g lieskových (vlašských) orechov
- 100 g hrozienok
- 2 - 3 PL medu
- asi 60 - 100 g kokosovej múčky na obaľovanie

Postup:

Oriešky nahrubo nakrájame, zmiešame s opláchnutými hrozienkami a na 24 hodín namočíme do vody. Vody nedávame veľa, len toľko aby nasiakli orechy a hrozienka. Na druhý deň pridáme zomletý mak, med a vypracujeme cesto. Zo zmesi tvarujeme malé guľôčky, ktoré obaľujeme v
kokosovej múčke.

Obmena:


Orechy môžeme úplne alebo sčasti nahradiť ľanovým semienkom.

Zaujímavosť:


Okrem železa sa mak vyznačuje i vysokým obsahom vápnika. V 100 g sa ho nachádza až 1400 miligramov, čo je najviac zo všetkých potravín. Je to dvanásťkrát viac ako má mlieko a trikrát viac než syry. Podľa najnovších výskumov je využiteľnosť vápnika z rastlinných zdrojov oveľa vyššia ako z mlieka a mliečnych výrobkov, v ktorých je vápnik viazaný na kazeín.

Pravidelná konzumácia maku môže významne prispieť k prevencii oteoporózy.

Mak môžeme konzumovať denne, alebo každý druhý deň. Neexistuje ani jediná zmienka o vedľajších škodlivých účinkoch zrelého kuchynského maku.

Používajte ho preto preventívne i liečebne.

Pěkné vánoce

23. prosince 2009 v 18:31 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta

Štědrý večer bez nehod, dárečky, které potěší,

trochu lásky, pěkné počasí na procházky,

šťastnou cestu z půlnoční

a pohodové vánoční svátky přeji vám všem!


Bodka Milana Lasici

22. prosince 2009 v 20:18 | Milan Lasica |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...

V zimnom období sa ľudí často zmocňuje depresia. Vidia všetko v čiernych farbách. Nečudo. Je stále pod mrakom, teplota okolo nuly, chystá sa pršať alebo snežiť, neviete presne, ako to dopadne, práve preto, že je okolo nuly, takže sa ani nemáte na čo tešiť, lebo sneženie by vás iste potešilo, ale dážď určite nie, nie je nič horšie, ako keď v zime začne pršať, to je priam odporné, hoci, medzi nami, ani sneženie nie ktovieaká výhra, priznajme si to, zasneží, spočiatku to vyzerá dosť efektne, romantika, zima, spomienky na detstvo, Vianoce, sneh vŕzga pod nohami, ale v skutočnosti prd makový, o chvíľu je na uliciach čľapkanica, zničíte si topánky, hoci ste kúpili zimné, drahé, odolné, ale hovno sú odolné, premočia sa za štvrť hodiny, a potom aby ste chodili v mokrých topánkach, nič horšie vás nemôže stretnúť, pretože najdôležitejšie v zime je mať v suchu nohy a keď ich máte premočené, telo sa neubráni, sople začnú rinúť z nosa, nedajbože máte aj zvýšenú teplotu, stačí takých tridsaťsedem osem a potíte sa ako somár v kufri, najradšej by ste zaliezli niekam do postele, ale nemôžete, pretože musíte ísť do roboty, lebo keby ste nešli, museli by ísť k lekárovi a sedieť tam niekde v čakárni pol dňa, aby vám potom predpísal aspirín a povedal, že nemáte chodiť medzi ľudí, to si môžete predpísať aj sami, nakoniec, medzi ľudí by ste najradšej nechodili, lebo ľudia vás v podstate serú,ani keď ste zdraví, neviem, kto povedal tú kravinu, že človek je tvor spoločenský, naopak, má čo robiť, aby mohol komunikovať s inými ľuďmi, čo to dá námahy, koľko odriekania, lebo ľudia sú svine, ľudia sa delia na veľké svine a ešte väčšie nikdy neviete na ktorú skupinu práve natrafíte, najlepšie by bolo nevychádzať z domu, lenže aj doma pekná otrava, je to úplne jedno, to je tiež pekná kravina, že rodina je základ spoločnosti, veď vieme, ako to v rodinách vyzerá, každý hrabe pod seba, na nikoho sa nedá spoľahnúť a niekedy je aj chladnička celkom prázdna, takže ak toto má byť základ spoločnosti, tak sa nečudujme, že sú ľudia takí nasratí, chudáci gayovia, myslia si, že v tom ich vytúženom registrovanom partnerstve to bude iné, nebude, bude to také isté, akurát, že ti nepolezie na nervy žena, ale muž, aby ti liezol na nervy muž, nepotrebuješ registrované partnerstvo, stačí chodiť do roboty, tam ti aj tak lezú na nervy všetci, kurva, keby aspoň zasvietilo slnko ale ani to zimné slnko nestojí za veľa, kašlem na všetko, idem si šľahnúť pol fľaše borovičky a ráno mi bude ešte horšie. Toto je tá vaša demokracia?



Milan Lasica

Vánoční reklamy - kýčovité, ale krásné

22. prosince 2009 v 20:12 | neznámý |  Youtube videa
Při hledání na Youtube jsem našla několik zajímavých reklámek...třeba se vám bude líbit. Je to sice kýč kýčovitý, ale má něco do sebe (a mimochodem, piju kávu, čaj, kofolu i minerálky, takže pro reklamu jsem mimo cílovou skupinu)


Arktická párty - ulítlá:


A když jsem u těch kokakol, tak je tu jedna krásná medvídková:


A ještě jedna polárně medvídková:


A poslední objev - polární medvídci nejsou sami:


Srdce v Atlantidě

21. prosince 2009 v 19:26 | Stephen King |  Knihovnička
Anotace:

Sbírka povídek Srdce v Atlantidě vyvolala zuřivé diskuze mezi příznivci Stephena Kinga považovaného za mistra moderního hororu. Jednotlivé příběhy se odehrávají v časovém rozmezí čtyřiceti let. Od začínajícího konfliktu ve Vietnamu, viděného očima univerzitního studenta, který má problémy se závislostí na karetní hře, až po následky, které tato válka zanechala v duši válečného veterána, snažícího se zapomenout na prožité hrůzy.

Ničemní muži ve žlutých pláštích - malý Bobby prožívá svoje poslední dětské léto. Je mu jedenáct let, jeho máma je vdova nebo rozvedená - o otci se nemluví, jako samoživitelka se má co ohánět a je plná hořkosti a nenávisti k celému světu, sama k sobě i ke svému synovi, který jí tolik připomíná jeho otce...
To léto se do domku nastěhuje neznámý starší muž, Ted Braunting. Oč podezíravěji ho přijímá Bobbyho matka, Liz Garfieldová, o to příznivěji ho bere Bobby sám - starý muž se chová přátelsky, mluví s ním o různých věcech, o lidech, o knihách, a o neznámých lidech. Bobby dostává úkol - má si všímat okolí a když spatří někoho neobvyklého, má to říct Tedovi... zvláštní věci jako třeba neobvyklé kresby křídou na zemi, inzeráty vzhůru nohama, cizince v ostře žlutých kabátech, stejně ostře křiklavá auta...
Bobby má kamarády - Sullyho a Carol, Carol je však trochu víc - první dětská láska.Carol mu rozumí, vidí jako první neobvyklé znaky a seznamuje se s Tedem trochu netypickým způsobem...
Ničemní muži ve žlutých pláštích přicházejí a svou roli ve všem hraje i Liz Garfieldová, Bobbyho matka...

Srdce v Atlantidě - Pete studuje na vysoké v Chamberlain Hall. Nemůže si dovolit drahé školy, proto si vybral tu, na které se dává stipendium. Samozřejmě si při škole přivydělává v nedalekém občerstvení, kde s ním pracuje mladá sympatická a chytrá dívka, jménem Carol. (Ano, je to Carol, Bobbyho dětská láska. Jen jsme o pár let dál a Carol je dospělá...).
Přestože má Carol doma chlapce (Sully-John), zdá se, že se jí Pete líbí. Co se jí nelíbí, je počínající závislost na karetní hře, zvané Srdce. Pete tuto hru zvládá, jen přestává zvládat závislost na ní. Je přesvědčen, že je to jen přechodná záležitost... přesto znovu a znovu podléhá lákání zahrát si a opakovaně se pouští do dalších herních kol... Jeho studia jdou samozřejmě bokem.
V té době se rozjíždí konflikt ve Vietnamu a na veřejnost prosakují první zprávy o krutosti a zbytečnosti této války. Objevují se první rebelanti, mezi nimiž je nejen Carol, ale nečekaně i kluk, kterého všichni mají za mrzáka - kluk, který je skutečně zmrzačený, ale snaží se postavit za správnou věc.
V této době Pete svádí největší boj sám se sebou a se svou závislostí - Carol se snaží ho přesvědčit o návratu zpět, ale sama se po jedné z demonstrací vrací domů, nechává školy a zapojuje se do protestních akcí. Pete zůstává sám, se svými Srdci, v neznámé říši zvané Atlantida, jak si pro sebe pojmenoval místo a dobu, ve které se nacházel. Nenadálý zlom nastává až po nešťastné příhodě se Stokem, zmrzačeným klukem. Tato událost donutí Peta nahlédnout až na dno ...

Slepý Willie - Bill je vietnamský veterán, zraněný ve válce, kde téměř oslepl, válku však přežil. Je už dlouho ženatý a vykonává řádné zaměstnání opraváře... aspoň navenek.
Bill má totiž dva životy. Ten druhý žije od chvíle, kdy přijde do práce - ve své kanceláři se převléká za cizího muže, a odchází ze svého úřadu, aby se znovu převlékl - tentokrát za slepého vysloužilého veterána, jménem Willie.
Willie každý den žebrá. Žebrá beze slov, žebrá důstojně, nežebrá pro sebe. Tato póza je jeho způsob pokání. Pokání za to, že přežil? Pokání za to, že vraždil? Nebo za to, co způsobil Carol, malé Carol, Bobbyho kamarádce, ještě v době když byli děti?
Willie má mnoho vzpomínek. Vzpomíná na Ronnieho a vzpomíná na Sullyho. (Ano, Sully, kamarád Bobbyho a pozdější kluk Carol, Sully, který se po rozchodu s Carol dává naverbovat do války ve Vietnamu, Sully, který zachrání život Willymu...)
Willie nežebrá jen proto, aby si vydělal peníze - všechny peníze, které získá v podobě vysloužilého veterána, jdou na příspěvky kostelům. Willie se ani po letech nemůže vyrovnat sám se sebou, s tím co provedl jako dítě a s tím, co prováděl jako dospělý muž...

Proč jsme byli ve Vietnamu - Veterán Sully po několika desítkách let se setkává se svým přítelem z války na pohřbu jednoho z dalších... Sully má také problémy, do všech vzpomínek na šílené vraždění se mu vybavuje jedna podoba - téměř živá podoba jedné staré vietnamské ženy, brutálně zavražděné před jeho očima. Stará mamasan, jak jí říká, se mu zjevuje při každé příležitosti a nikdy mu nedá zapomenout na dobu, na kterou by nejraději zapomněl.

Nebeské stíny noci padají - Bobby Garfield se vrací domů, téměř po čtyřiceti letech. Nachází známá místa a snaží se oživit vzpomínky. Ví už, jak dovede život člověka natočit na směr, kam nikdy nechtěl. Bobby se vrací, aby se účastnil pohřbu Sullyho, jeho kamaráda z dětství. Jako by se uzavíral kruh - na místě svého dětství nachází Carol, oficiálně prohlášenou za mrtvou, Carol, bývalou rebelku a dnes spořádanou ženu, která učí ve škole nové generace dětí...
Kruh se uzavírá, Bobby dostává znamení od Teda, kterého kdysi dávno, před Atlantidou, zradila jeho matka. Ted není obyčejný člověk, Ted je Bořitel, člověk z jiných světů, který kdysi prchal před svými strážci a hlídači...



Christina

20. prosince 2009 v 19:21 | Stephen King |  Knihovnička
Anotace:
Arnie a Dennis byli dva obyčejní sedmnáctiletí kluci, dokud Arnie neuviděl LeBayovo staré auto Christinu. Arnie byl k němu přitahován zvláštním kouzlem a koupil ho i proti vůli rodičů. Od této chvíle se hodný, neprůbojný kluk začal měnit. Christina si ho podmanila. Kdokoliv mu ublížil, byl Christinou zničen. I jeho dívka Leigha málem přišla o život. Christinin počítač kilometrů se přetáčí zpět a čím víc toho najede, tím je auto lepší. Christina ničí vše kolem Arnieho, ničí jeho duši, jeho lásku, kamarádství a nakonec...

Román se četl jedním dechem. I když mě představa Christiny - auta nějak neděsila, Stephen King znovu dokázal, že je Pan Vypravěč. Příběh je vyprávěn z pohledu Dennise, který je svědkem toho, jak Arnie auto kupuje, Arnie je autem nadšen a později úplně pohlcen. Dennis vidí, jak se Arnie mění, nejen fyzicky, ale hlavně i psychicky. Z chytrého, i když zakomplexovaného kluka, se stává násilník a hulvát, naplněný nenávistí.
Christina je popsána jako zákeřná mrcha, její věrnost svému majiteli se stává posedlostí a nakonec není poznat, kde začíná věrnost a oddanost "živého" auta a kde se mění v nadvládu a tyranii.

Doporučuji každému, kdo má rád napětí.

Výzkum infarktu

19. prosince 2009 v 21:04 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
Tento text je pro ty z vás, kteří dávají pozor na to, co jedí. Je to definitivní slovo na téma výživa a zdraví, je posilou ducha konečně vědět, že skutečnost přece jen odporuje všem lékařským výzkumům.

1.Japonci jedí velice málo tuku a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.

2.Mexičané jedí hodně tuku a trpí méně infarkty, než Britové nebo Američané.

3.Japonci pijí velice málo červeného vína a trpí méně infarkty, než Britové nebo a Američané

4.Italové pijí nadměrné množství červeného vína, ale také trpí méně infarkty, než Britové nebo Američané.

5.Němci pijí hodně piva a jedí spoustu klobás a tuku a trpí méně infarkty, než Britové a Američané

ZÁVĚR: Jezte a pijte co chcete. Je Jasné, že to, co ve skutečnosti zabíjí, je angličtina.


Vitaminová bomba - zimní salát

19. prosince 2009 v 19:41 | Zdroj: Zdravá výživa.doktorka.cz |  Malé nauky o zdraví

Zimní salát z červené řepy a kysaného zelí

Červenou neoloupanou řepu uvaříme ve vodě do měkka a necháme vychladnout. Pak ji nastrouháme nahrubo na struhadle a smícháme v poměru 1:1 s pokrájeným kysaným zelím a okořeníme podrcenými semínky kmínu a fenyklu, přidáme dle chuti cibuli a křen. Nakonec přilijeme 1 lžíci oleje a promícháme. Necháme odležet v lednici. Přidáváme jako přílohu k vegetariánským i masitým jídlům.

Zdravotní přínos surovin:

Červená řepa podporuje růst buněk, odstraňuje z těla jedovaté látky, vytváří vazivové tkáně, zesiluje stěny cév, odstraňuje zácpu, zlepšuje využití bílkovin, zajišťuje duševní pohodu, zpevňuje pokožku a aktivuje tvorbu červených krvinek. Poskytuje tělu křemík, který posiluje kůži, kosti, cévy a zbavuje mozek jedovatých kovů, například hliníku. Je to výborný zdroj kyseliny listové a draslíku. Obsahuje vitamin C.
Kysané zelí - obsahuje bakterie kyseliny mléčné , draslík, vápník, hořčík, zinek , vitamín C a vitamíny skupiny B , které přispívají významným způsobem k lepší obranyschopnosti celého organismu.
Fenyklová semena tlumí křeče a nadýmání při zažívání, podporují trávení, vykašlávání hlenů a jsou mírně močopudná.
Kmín usnadňuje trávení, uvolňuje žaludeční a střevní křeče, pomáhá při nadýmání a vykašlávání hlenů.
Křen má posilující účinek na naši obranyschopnost . Dokáže v našem těle účinně eliminovat infekce. Je proto výborným doplňkem léčby např. nachlazení , angíny a chřipky, ale dokáže ničit i některé původce onemocnění i v našem zažívacím traktu. V případě nemocí spojených s kašlem a rýmou nám ale křen prokáže ještě jednu skvělou službu. Jeho obsahované silice mají tu úžasnou vlastnost, že rozpouštějí usazený sekret na sliznicích dýchacích cest - jak v nosních dutinách , tak v plicích a průduškách .
Cibule obsahuje allicin - látku se silně antibiotickým účinkem v našem těle. Pomáhá chránit organismus před infekcemi. Cibule podporuje chuť k jídlu a posiluje trávení. Má pozitivní vliv na ledviny, cévní systém a srdce. Pomáhá redukovat vysoký krevní tlak i cholesterol.
Autor: mk


Analýza prasátka

19. prosince 2009 v 19:27 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
Vezmi list bílého papíru a nakresli prasátko.
V testu se nedostaneš dál, pokud nemáš nakreslené prasátko!
NEPODVÁDĚJ, opravdu ne, podstatou zábavy je tajemství.
NEJPRVE NAKRESLI PRASÁTKO!!!!!!!!










Hotovo? Opravdu?
Teď následuje zajímavější stránka testu
Prasátko slouží jako test osobnosti a spočívá v osobnosti toho, kdo ho kreslí.


















Když je hotové prasátko:

Je nakreslené v horní části papíru: Jsi pozitivní a optimistický.

Je nakreslené ve středu papíru: Jsi realista.

Je nakreslené v dolní části papíru: Jsi pesimista a jsi náklonný k negativnímu chování.

Když prasátko kouká do leva, věříš na zvyky, jsi přátelský a lehko si pamatuješ důležitá data, jako např. datum narozenin, výročí...

Když kouká do prava, jsi aktivní a kreativní, ale nemáš cit pro rodinu, nestaráš se ani o důležitá data.

Když kouká směrem k tobě, jsi upřímný, vyrovnaný typ, jsi rád "sluhou čerta", nebojíš se ani konfliktů.

Když jsi prasátko nakreslil detailně, jsi analytický typ, trpělivý a nedůvěřivý.

Když ne moc detailně, jsi citlivý a dobrosrdečný, bereš na sebe mnoho rizik.

Když jsi prasátku nakreslil míň jak 4 nohy, jsi nejistý, případně jsi ve stádiu důležitého rozhodování v tvém životě.

Když jsi nakreslil všechny 4 nohy, ve všem jsi jistý, tvrdohlavý, příliš se oddáváš svým ideálům.

Když jsi nakreslil víc jako 4 nohy, nejsi normální.

Rozměry uší ukazují, jako posloucháš názory jiných, čím větší jsi nakreslil, tím víc.
Délka ocásku, ukazuje kvalitu tvého sexu.
(a ještě jednou, čím delší, tím lepší!!!!!)
Kdo nenakreslil ocásek?????

Miroslav Horníček

19. prosince 2009 v 19:25 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
Miroslav
H o r n í č e k

(10.11.1918 - 15.2.2003)
byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik.

(zdroj obrázku: vilim.cz)

Jeho krásné průpovídky:

Milostný trojúhelník může existovat jen tehdy,
když je jeden úhel tupý.
Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.
Je odsouzeníhodné, když se sportovci opíjejí.Na druhou stranu je dobré a chvályhodné, když opilci sportují.
Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká.
Když je vám vaše milovaná nevěrná a vy se chystáte skočit z okna,
uvědomte si, že vám nasadili parohy, a ne křídla
Dobrá žena buď pije, nebo nalévá.
I ženatý může být šťastný.Jen se to nesmí dovědět manželka.
Já jsem vám to říkal(epitaf na hrobě hypochondra).
Když láska prochází žaludkem, tak kde potom,proboha končí?
Když muž otevře ženě dveře auta, je nové buď auto,nebo žena.
Beru svoji ženu všude,ona ale vždycky najde cestu zpátky.
Bůh miluje ateisty,protože ho neobtěžují svými problémy.
Nic tak nekrášlí ženu, jako pár koňaků v žaludku muže.
Pane Bože,přijmi moji manželku s takovou láskou,s jakou Ti ji posílám (Epitaf).
Při stárnutí se mužům zmenšuje mozek a zvětšuje prostata.
Smích bez příčiny znamená,že jste buď idiot,nebo zlaťoučké děvčátko.
Život začíná,když chcípne pes a děti vypadnou z domu.

Peter Pan

19. prosince 2009 v 18:32 | ANA |  Filmotéka rozličná

Wendy Darlingová je mladá dívka s velkou fantazií, s hlavou plnou nápadů, šermířských soubojů, bitek a honiček... každý den vypráví svým bratrům vymyšlené pohádky a jejím snem je stát se slavnou pirátkou.
Neví ale, že její pohádky poslouchá ještě někdo neznámý - mladý chlapec jménem Petr Pan. Kluk, který chce zůstat dítětem. Kluk, který žije v Zemi Nezemi, tam, kde nikdo nestárne a všichni si mohou hrát své pohádky...
Petr se Wendy ukáže. Poví jí o své pohádkové zemi, kde žijí další děti, které nikdy nevyrostou... Wendy neodolá a následuje Petra spolu se svými dvěma bratry.
Po kouzelném letu v oblacích přistává v čarokrásné Zemi Nezemi, plné stromů, květů, pohádkových elfů a mořských panen... V Zemi Nezemi ale existuje nepřítel Petra Pana, kapitán Hook. Místo pravé ruky má hák a jeho jediným cílem je zabití Petra.
Wendy je sice zprvu okouzlena, ale po nějaké době poznává, že tento vysněný svět jí nestačí - chce opravdový život, chce se vrátit. Petr se cítí zrazen, navíc se dostane do první velké hádky se svou dosavadní přítelkyní, vílou Cink. Do všech komplikací přichází intrikánský kapitán Hook, který chce získat Wendy na svou stranu...

Knihu Petr Pan a Vendy jsem nečetla, takže literární předlohu neznám... filmy tohoto druhu mi příliš k srdci nepřirostly. Ale tento okouzlující kluk s rošťáckým úsměvem a svádivým pohledem mě nadchl. Možná je příběh chvílemi naivní (sebelepší bernardýn mě nepřesvědčí, že je dobrá chůva), některé momenty jsou skvělé - seznámení Wendy s Petrem, dobrý vtip se stínem Wendiny tetičky, pozdní návrat rodičů do domu, kdy zjistí, že děti jsou pryč, fantastický let Londýnem... plus navíc lehké erotické jiskření mezi hlavními hrdiny, kteří ještě nejsou dospělí, ale už nejsou ani dětmi...

Doporučuji jako pohodový, příjemný film pro celou rodinu.


Film byl natočen v roce 2003.

Hrají:
Jeremy Sumpter - (Peter Pan)
Rachel Hurd-Wood - (Wendy Darling)
Jason Isaacs - (Pán Darling / Kapitán Hook)
Lynn Redgrave - (Aunt Millicent)
Olivia Williams - (Pani Darlongová)
Harry Newell - (John Darling)
Freddie Popplewell - (Michael Darling)

Režie: P.J.Hogan
Hudba: James Newton Howard

(Spousta zajímavých informací o filmu a hercích najdete na stránkách www.sms.cz/film/petr_pan )

















































































































































Peter Pan - hudba Evanescence


Peter Pan - hudba Enya


Peter Pan - Love StoryTaylor Swift


Peter Pan - Dream Girl


Peter Pan - Sleep


Na závěr bych chtěla uvést jeden komentář z portálu čsfd - autorem je Mr.Apache:

"Zrůdné mořské panny hypnotizují Wendy a lákají ji do své moci. Žárlivá víla organizuje dívčinu popravu. Malí potomci hrdých anglických kolonizátorů prosí na kolenou o milost, ale jsou odsouzeni k smrti utopením. Zvoněnka je vyhnána Petrem, a ve snaze odčinit svou zradu, vypije smrtící jed. Wendy, toužící po obdivu, kolaboruje s piráty. Hook je tvrdý a nelítostný. Zpomalený záběr na zlomeného a poraženého Petra Pana, bezmocně padajícího pod nemilosrdným úderem kapitánova háku, dokáže vzbudit zájem a obavy i u pokročilého diváka. To, že malí hrdinové nemají téměř nic zadarmo, a musí opravdu bojovat se skutečným, i když trochu pomateným nepřítelem, je jednou z hlavních deviz této akční, nedisneyovské (místy temné, místy obskurně barevné, ale vcelku zaručeně definitivní) verze klasiky dětské fantasy. Tenhle Petr Pan nikdy nemoralizuje. I když důraz na nelehkost přijmutí vlastního dospívání, a s ním spojené zodpovědnosti by mohl k moralitám svádět, předloha ani tvůrci filmu nic takového nedopustí. Tak jako bývají nekompromisní děti, i tento film je nekompromisní. Ctí svého malého diváka - nemanipuluje s ním jako s blbečkem, není politicky korektní agitkou, a nebojí se opravdového zabíjení ani opravdové lásky. Erotické jiskření (zmíněné zde HoneyBunny), stejně jako neustálá, záměrná oscilace mezi infantilností a osudovou dramatičností, a silná, přitom však nijak křečovitá emocionalita, zajišťují zatím poslednímu zpracování příběhu J.M.Barrieho výsadní postavení mezi dětskými filmy..."

Blíží se...

19. prosince 2009 v 1:33 | ANA |  TOP články
Blíží se vánoce, které nemám zrovna nejraději, ale jsou to svátky jednou za rok - a co se mi líbí, jak lidi, kteří jsou během roku nevrlí, si najednou přejí hezké svátky, hodně zdraví a štěstí. (Pracuji totiž v jednom relaxačním centru a takováto přání slyším několikrát denně, když odcházejí spokojené klientky).
Proč nemám nejraději vánoce, ty konzumní svátky velemnožství dárků a co největších nákupů, by bylo asi na dlouho...
Mám to asi celkově nějaký ujetý. Přistihla jsem se už několikrát (i loni a předloni), že si s oblibou pouštím vánoční písně někdy uprostřed léta. S velkou chutí si zpívám So This Is Christmas, All I Want For Christmas Is You, jsem dojatá u Silent Night, nebo si prozpěvuji O Holly Night. Přidávám Rolničky, Pár havraních copánků a Já sním o vánocích bílých...
Uplyne několik měsíců a blíží se vánoce.Ty svátky radosti a štěstí a pohody. A mně se ježí vlasy. Nemůžu poslouchat koledy. U předvánočního úklidu zní v pokoji hard rock. U pečení vánočního cukroví (pokud se koná) trochu uberu a bytem zní Spiritual kvintet nebo Asonance. Taková Čarodějnice z Amesburymá dobrý odpich... Skvělá je i písnička Tesař, Dva havrani nebo Harfa. S vánocemi to pravda nic společného nemá... ale kupodivu mi sedí líp než koledy, sebelíp zazpívané.
Vážně nevím, proč se mi doma zabydluje tento prapodivný rituál... Možná mi vadí to množství reklam, doprovázench vánočními písněmi? Možná mi vadí při každém nákupu v hypermarketu poslouchat povinně koledy? Možná mi vadí, že bych měla povinně poslouchat koledy, protože jsou vánoční? Nebo je v tom stále stejný stereotyp? (Vánoce - koledy - cukroví - dárky - žaludeční kolika...)
Není to asi nejpříkladnější prezentace vánoc... Ale vánoce bych vám chtěla přát opravdu pohodové!

Christmas Is All Around By Billy Mack


Jak vy prožíváte předvánoční dny a týdny?
Máte pocit, že nestíháte?
Finišujete den před vánoci nebo si vše umíte načasovat?
Pečete cukroví jen na talířek nebo pro několik rodin?
A dárky... dárky kupujete v předstihu nebo opět několik posledních dní před Štědrým večerem?
Měli jste někdy chuť se sebrat a na vánoce odjet někam na Seychely?

Vánoce nebudou

19. prosince 2009 v 1:28 | John Grisham |  Knihovnička

Tato poměrně útlá knížka se docela vymyká z Grishamových románů o zločinu, mafii nebo soudnictví...

Luther Krank, solidní pracovník jedné solidní firmy, využije nečekané události v jeho rodině - odjezd jeho jediné dcery na dobrovolnickou činnost do Peru. Blair odlétá učit tamní negramotné děti a Luther Krank, se svou ženou Norou, zůstává sám.
Protože vánoce pořádal hlavně kvůli Blair, náhle se mu zdá celé to šílenství kolem jednoho svátečního večera hloupé a zbytečné. Rozhodne se změnit každoroční zvyk a koupí pro sebe a pro manželku dovolenou na zábavní cestu po Karibiku...
Jeho rozhodnutí se však netýká jen jeho rodiny - kupodivu vyvede z míry nejen pracovníky ve firmě (z nichž polovina ho odsuzuje a pro druhou polovinu se stává hrdinou), ale hlavně sousedy z ulice -
Luther náhle nedává milodary, odmítá kupovat vánoční kalendáře, vánoční strom - a co hůř, odmítá se zúčastnit vánoční výzdoby svého domu a tím narušuje jejich každoroční soutěž o nejlépe vyzdobenou ulici. Nastává tichý a zuřivý boj mezi sousedy a Lutherem...

Románek se čte úžasně lehce, je zábavná, legrační a člověk se občas přistihne při myšlence, že vynechat vánoce není zas tak špatný nápad...

Kniha byla i zfilmovaná pod názvem Vánoce naruby, film běžel zrovna včera na Nově a myslím, že se docela i povedl... I přes ten kýčovitý happy end jsem se dobře bavila. (Jen pro srovnání film versus kniha vychází vítězně kniha...)