Stylistova noční můra

22. listopadu 2009 v 15:50 | Tréglová Lenka, Marianne
Co má nosit žena, která je příliš... ehm... stará na to, aby se oblékala výstředně, a příliš mladá na to, aby se oblékala usedle?

Kdybych nebyla inteligentní a důstojná matka od rodiny, mlátila bych s rozběhem hlavou do zdi, proč jsem já husa pitomá nedávno vyházela půlku šatníku. No jistě, byl v tom asi nějaký ten chytrý článek na téma Udělejte si pořádek ve skříni a vyjasní se vám v hlavě. Nebo se na mě o minutu déle zahleděla kritickým okem naše módní redaktorka a já pak ve svatém nadšení vytřídila půlku modelů k popelnici.
Můžu si za to ale sama - teď mám po všech křeslech poházené žalostné zbytky své kdysi rozvité garderoby a snažím se poskládat kombinaci vhodnou k návštěvě bankovního úředníka, který má na starosti hypotéky. Zbytky se - a to je moc zajímavé - vyznačují tím, že se 'vršky' nehodí ke 'spodkům', přes-tože obojí je vyvedeno v nekonfliktních barvách. Prostě nemá to styl!

Co moje paměť sahá, se stylem jsem problémy neměla. Na gymnáziu to byla balerína: balonová sukně, lodičky s bílými ponožkami, mohérový svetřík, vlastnoručně háčkovaný límec. S převzetím vysokoškolského indexu jsem se proměnila v 'ekoženu' s umně batikovanou maxihalenou, sandály a koženým šperkem ve vlasech. Po promoci jsem si ještě střihla hippie styl (dlouhý vlas, dlouhá sukně, dlouhé procházky starou Prahou, dlouho bez chlapa) a najednou jsem zjistila, že se ocitám v táboře střízlivě oblečených zaměstnaných mladých žen. Dokonce mi kdosi (pseudonym pro vlastní maminku) řekl, že už jsem na ty svoje výstřelky moc STARÁ.

To mě ranilo. Ve snaze zapadnout jsem adoptovala první kostýmek a uměle se zestařila. Žila jsem s kostýmkem a lodičkami rok dva a najednou mi to došlo. Hrozí mi, že už se z něj vysvobodím zřejmě až přechodem ke květované halence a sukni s fěrtochem. Tak to ne, vzbouřila jsem se a vrhla se na sportovní módu: stala se ze mě džínovo-svetrovo-košilová holka. Mé tehdejší místo provozní v nočním klubu způsobilo, že vše bylo černé, tedy až na neonové názvy hlučných kapel či ostrých drinků.

'Rockerka' byl bohužel poslední skutečný a vyhraněný styl, který jsem svým oblečením hlásala.
Pomaloučku se přeplížila třicítka a já zjistila, že se stávám zrnkem v moři své generace. Já i moje vrstevnice splýváme v jednu nevýraznou bytost v tričkách, sukních a svetřících přibližně okopírovaných z módních stránek časopisů, samozřejmě střižených na české, někdy vietnamské, poměry. Ne, nejsme vyhraněné, nejsme rozpoznatelné. Před takovými deseti lety by vám při pohledu na mě bylo naprosto jasné, co čtu, jím, poslouchám, co si myslím o tomhle světě a jaký je můj měsíční kámen. Potkáte-li mě dneska, nezjistíte nic - jsem jenom paní. Paní, která si šatník vyčistila tak důkladně, že jí tam nezůstala vůbec žádná osobnost, a proto si hned zítra vyrazí koupit alespoň placku s nějakým provokativním nápisem. Jenom tam nesmí být nic proti bankám, abych nepopudila toho úředníka.

A co si koupíte vy?

Stylistova noční můa
To je i moje noční můra, tedy spíše denní... Veronika S. | 15. 06. 200
Mám podobný problém. Je mi také přes třicet let. Vyčistila jsem si šatník tak důkladně, že obsahuje nezkombinovatelné svršky, spodky. Ráda bych našla nějaký svůj vlastní osobní styl, aby mi v něm bylo dobře a aby vyjadřoval moji osobnost, abych nebyla pouze ta paní - jedna z bezbarvého davu. Proto dnes odpoledne vyrazím na obhlídku do obchodů, kde, jak doufám, naleznu potřebnou inspiraci. A pak "stvořím" sebe samu. Odlišnou od davu.

Stylistova noční můra Veronika S. | 16. 06. 2006
Milá Veroniko,pokud se chcete oblékat osobitě,tak inspiraci nenajdete v obchodech.Tam ji hledají všechny ostatní ženy a dívky.Přinejlepším tedy budete vypadat jako všechny ostatní a nic osobitého to tedy nebude.Zkuste přemýšlet,co vy máte ráda,co čtete,co vás v životě zajímá,k čemu vy inklinujete.Oblečení by v ideálním případě mělo zobrazit na venek VAŠI osobnost.Jinak se stanete mobilním stojanem značkového oblečení.Hodně štěstí vám přeje Eva

Stylistova noční můra Evelína | 16. 06. 2006
Jo, ve třiceti, to se to stylizuje, ale zkuste to v jednapadesáti, se současnou módou těsných, barevných "vršků" jako jsou topíky a tričinka a s bokovými "spodky". Ta fuška to vybrat tak, abych nevypadala jako "usedlá čtyřicítka" , ale taky ne jako "neusedlý diblík"! Naštěstí mi má vrozená skepse nedovolila provětrat šatník podle rad v článku a tak mám pořád své oblíbené kombinace…

Hmmm:-) jana | 17. 06. 2006
jo to je rpesne ono, clovek driv oblikal to, pdole ceho se dalo poznat, jaky posloucha kapely a co tak ma rad, dneska uz to dela malokdo. furt hloubam, jestli je to vekem nebo dobou, ktera tomu moc nepreje…

Stylistova noční múra Mira | 18. 06. 2006
Ja mám tiež podobný problém, akurát, že mi je viac ko 40 rokov. Rada by som sa obliekala moderne a tiež som povyhadzovala veci, ktoré som na sebe nemala viac ako 2 roky. Teraz dokupujem " moderné handry" za drahé peniaze. Po 40-ciatke sa mi " zväčšila" konfekčná veľkosť z 40 na 42 a už si musím kúpiť XXL aby som sa do miečoho zmestila. Môj mladší syn ma potom ohodnotí: " Mami nie si už na toto stará? " A ja rozmýšľam či mám stále chodiť v rifliach alebo v sivom kostýme, keď sa stále cítim na 18 rokov…

Stylistova noční můra Eva | 19. 06. 2006
Jsem trochu srab, takže mi skříň puká věcmi, které nevyhodím ani na smrtelné posteli, protože "stály děsně peněz" a "je to vlastně klasika". Takže moje dospělé dcery (25 a 27 let, ano, loni mi bylo 50) občas obracely oči v sloup nad mojí "myšovitostí". Letos na jaře jsem ale postupně zakoupila pár pěkných kousků - halenek, sukně, kalhoty se sakem, a kupodivu některé "kmenové" kousky mého šatníku s tím jdou dobře kombinovat. Moje módní dvoučlenná policie mě přísně prohlédla a pak ulehčeně konstatovala "konečně". Tak uvidíme. Možná že až mě chytne ta správná euforie, tak některé starší kusy opravdu vyřadím. Mám ještě jednu skříň na půdě...

Stylistova noční můra Stella | 22. 06. 2006
Hlavní pravidlo totiž je Nevyhazovat. Přesněji řečeno, nevyhazovat nic, co se nerozpadá nebo nejeví jinak znánky nepoužitelsnoti. To, že je to okoukané nebo se to teď k ničemu nehodí, není argument. Loškou zimu jsem sbírala obdiv stran svetru od Benettonu, sezóna zima 1998, který jaksi zapadl na dno skříně. Letos už začal být beztvarý, ale poněvadž je matroš pěkný, tak ho vypářu a stvořím něco nového, lepšího (a ekologického i bez batikovaného maxihadru). Mimochodem, vlasstní tvorba zaručuje originalitu, i když se člověk nijak zvlášť nesnaží.

Plně chápu Alice | 21. 04. 2007
Je mi 37 a kostýmky se mi hluboce hnusí.Naštěstí věci moc nevyhazuji.Oblékání řeším černobílými kombinacemi , khaki stylem a stříbrnými šperky.Když se chci odvázat, veznu si pastelově modrou nebo žlutou, která mi sluší.Hlavně se snažím neulítávat na "módních výstřelcích".Role diblíka mě odstrašuje.



(Autor:Tréglová Lenka | 13. 06.2006
Marianne)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ANA ANA | 22. listopadu 2009 v 17:38

Jeden z článků, které nezestárnou. Zaujal mne i proto, že tento problém taky zažívám - stejně nenápadně, a plíživě jsem zjistila, že najednou už nejsem pro cizí lidi slečna, ale paní, popř.mladá paní. Ten rozdíl jsem nejvíc pocítila, když mě začala zdravit děcka, která mi před časem odrzle tykala...
:-P  :-P  :-P

2 pavel pavel | Web | 22. listopadu 2009 v 19:35

zajímavý článek. nejsem sice žena, ale oblečení žen si rád všímám... a tak jsem si ho přečetl s potěšením  :-)
ponožky v lodičkách a mohérový svetřík, to se mi docela jasně vybavilo, to nosila moje maminka...
moje žena vyhazuje po čase polovinu skříně, aby si mohla kopit nové věci, protože prý nemá co na sebe, to jistě znáš sama :-D ale taky toho občas lituje, když to znovu přijde do módy  :-(
já tedy nevyhazuji skoro nic, pokud to ze mne nespadne, ale zrovna před týdnem jsem musel, protože mi tou vahou spadla ta tyčka co drží ramínka, musel jsem hlavně pár, snad dvakrát, třikrát, nošených kalhot u kterých jsem věřil, že do nich zhubnu  :-D  :-D  :-D

3 ANA ANA | 22. listopadu 2009 v 19:41

"Dokud to ze mne nespadne", tohle mě pobavilo, včetně té upadené tyčky, ale to asi nebude vahou kalhot, ale vadou materiálu. Tyčka by měla vydržet, ale to víš, to dnešní spotřební zboží... :D
S vyhazováním skříní mám dilema, kamoška to zvládá v pohodě, já vyklidím polici a když mám rozdělovat, co půjde pryč a co zůstane, stojím bezradně, hryžu si rty a prožívám těžký dilema. takže tvý ženě trochu závidím její rozhodnost.    :-D

4 pavel pavel | Web | 22. listopadu 2009 v 23:23

[3]: tyčka vydržela, ta je kovová, ale ta úchytka na boku skříně je z umělé hmoty, koupil jsem novou a ta se do druhého dne taky utrhla, tak holt muselo něco zmizet, ahoj  :-D

5 Natty Natty | Web | 23. listopadu 2009 v 7:34

Ahojky Vendy v pondělním ránku  :-D já jsem zastánce vyházet a proč ?...můžu si koupit nové a proč se hrabat ve vzpomínkách ?...život jde do kopce a nebo už z kopce, co na tom záleží...důležité je vlastní cítění a když "už mi není lásko dvacet let"...nemusím chodit v puntíkované zástěře, ale tak, jak se cítím já a hrdě si to nést, že jsem, že jsem tady a jsem spokojená :-D  ;-) tak Vendy, užívej krásného dne, neboť nikdy nevíme, zda není už poslední  :D  :D

6 Kate Kate | Web | 23. listopadu 2009 v 15:01

Podle mě se některé ty krásné starší kousky dají náramně zužitkovat. Kdyby mamka leccos nevyhodila, šlo by to dobře zkombinovat s novými kousky a nevypadalo by to marně. Balónové sukně nosí comeback:).
Těžko můžu radit, ale ženy mají tolik možností co na sebe i po třicítce a nemusí to být jen nenápadný fádní kostýmek. Kostýmek s doplňkem může poukázat na jistou osobitost (anebo to vůbec nemusí být kostýmek).

7 ANA ANA | 23. listopadu 2009 v 20:45

Natty, máš pravdu a recht, stejně tak i Pavlova žena a další tisíce těch rozhodnějších, co umí vymést nejen šatníky, ale i vzpomínky. Ale bavme se o hadříkách, fakt jsem zjistila, že se oblíkám děsně usedle a hlavně nenápadně. Rifle, tričko od ťamanů, svetr, bunda. Šatičky jsem nevytáhla už aspoň pět let. (A asi jsem z nich trochu povyrostla do šířky, furt si říkám že musím se sebou něco udělat a furt končím jen u toho říkání :-?  :-?  :-? )Jinak máš pravdu v tom, že se musí umět správně chodit, znám jednu, která má dost nadváhu, ale pěkně se češe, líčí, směje a když jde, tak si pěkně vykračuje. A nevidíš kila, ale dobře vypadající pohodovou ženskou.  :-)
Pokud se vrátím k problému vyřazování, tam si připadám trochu jak Hamlet, jen s odlišným dilema: vyhodit či nevyhodit.   :D (Ještě že se nemusím rozhodovat, zda být či nebýt  :D)
Ještě k mému jménu - mimo Vendy užívám i jméno ANA, tak aby tě to nepletlo...:)

8 Sopouch Sopouch | Web | 23. listopadu 2009 v 21:08

Plsky koukni na můj blog, a zanech komentář, je to životně důležitý...x))!!

9 ANA ANA | 24. listopadu 2009 v 21:03

Kate: taky máš pravdu, i starší kousky se dají kombinovat a už jsem objevila několik variací, které jsem nosila když mi bylo sedmnáct a několik variací, které nosila moje babička. Samozřejmě, trochu modernější verze. Jenže je tady jeden malý problém - to je postava. Co jsem oblíkla v sedmnácti, dnes nemám šanci. Takže se můžu jen lítostivě dívat, protože do mé sedmnáctileté podoby se už fyzicky nedostanu, i kdybych nejedla půl roku nic než salátové lístky...  :-D  :-D  :-D
Pavle, ty úchytky se dají řešit i tímto stylem, že si holt vyhážeš věci ze skříně... :-D  :-D  :-D
Nebo je pracnější varianta, nechat si je vyrobit u nějakého stolaře ze dřeva, dřevo je přece jen kvalitnější než umělina...  :D

10 Domácí čajovna Domácí čajovna | 25. listopadu 2009 v 5:57

No jo, to je taky můj problém. Krátký trička mě štvou, je mi zima na záda, dlouhý? Je těžký nějaký slušný najít.
Štvou mě, na všech jsou nějaký blbý nápisy.
Na kostýmky si připadám příliš "divoká", na halenky taky... zatím ujíždím jen na manžestrákách, to mi přijde pro mě akorát, vršek jsem ještě nepořešila... :-?

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama