Hlavní třída

27. listopadu 2009 v 23:13 | Sinclair Lewis |  Knihovnička

Začátkem 20.století převládalo v Americe mínění, že maloměsta jsou jakýmsi rájem na zemi, že jsou sídlem ctnosti, přičinlivosti a rodinného štěstí. Nekritické vychvalování pěkných sousedských vztahů a vzájemného lidského porozumění přispívalo vydatně k jejich slávě.
Spisovatel Sinclair Lewis se však jako syn lékaře působívího v jednom z takových městeček ve státě Minnesota přesvědčil sám na sobě, že zdejší život je docela jiný, že pod maskou bodrosti a dobromyslnosti se skrývá přetvářka, neupřímnost a závist. A jak krutá zášť stihne odvážlivce, který by se pokusil vybočit z ustálených konvencí a zvyklostí.
Román Hlavní třída, který poprvé vyšel poprvé v roce 1920, je kritickým pohledem na život z jednoho městeček z minnesotské prérie. Sem se dostává mladičká, vzdělaná Carol Milfordová, když se provdá za gopherprairijského lékaře Williama Kennicota. Přichází plná snů, nádherných představ a ideálů, touží po kráse a užitečné činnosti, chce vše kolem sebe zvelebovat, snaží se ze všech sil povznést kulturní úroveň obyvatel městečka. Její úsilí však naráží na lidské nepochopení a pohodlnost a Carol sama, unavená dlouhým a nerovným zápasem, se vzdává. Docela poražena však není, protože jí zůstává jistota: ... "V jednom jsem nepodlehla. Nikdy jsem neomlouvala své neúspěchy tím, že bych snižovala své cíle a prohlašovala je za překonané... Snad jsem nebojovala dobře, ale víry jsem nepozbyla."












Carol mi připadala jako trochu exotický ptáček, s rozmáchlými křídly, postupně kousek po kousku sestřihovanými. Zpočátku je plná naivních představ, jak změní lidi a jak změní svět, chtěla by všechno a hned - a tvrdě narazí nejen na nepochopení, ale i na vnitřní odpor místních lidiček, které její kritika místních poměrů nepřivede k nápravě a přebudování městečka, ale k intenzívnímu odporu vůči jejím snahám.
Carol postupně prochází všemi možnými fázemi, od nadšení po těžké zklamání, skepsi a rezignaci - ale nevzdává se úplně. Ustoupí z mnoha svých představ, ale nevzdává se úplně...

Ještě pár slov k postavě jejího manžela - Williama Kennicota. Není to žádný omezený hlupák, ani hrubián, který by utlačoval nebo týral svoji manželku. Ne, vcelku se projevil jako milující a chápavý manžel, který jí dal celkem volnou ruku pro prosazování svých představ. Jenom, stejně jako obyvatelé městečka, měl rád své pohodlí, své zažité zvyky a své přátele. Pokud toto Carol svými iniciativami ohrožovala, snažil se ji ovlivnit tak, aby slevovala ze svých nároků na lidi kolem. Carol se tedy čas od času cítila zatlačená do kouta, posouvaná do role manželky a matky, do role domácí puťky, která se stará jen o blaho svého manžela a svého dítěte. (Ne o blaho svoje). Na rozdíl od tisíců žen v podobném postavení se dokázala manželovi vzepřít a na nějaký čas odjet do velkého města, najít si práci a žít si svůj život.
A Kennicot, na rozdíl od tisíců mužů v podobném postavení, najde sílu, aby pro svou ženu přijel, přesvědčil ji o návratu - a usnadnil jí nový život ve starém domově tak, aby mohla "dýchat."

Takže mimo jiné je kniha i o kompromisech, ústupcích, které postupně udělají oba manželé. (Nicméně je pravda, že pokud by se Carol nevzepřela a nechala sebou vláčet, Kennicot by ji brzy udolal a vtlačil do role puťky domácí. Ono je totiž jednodušší, mít doma někoho, kdo o vás pečuje, vaří, pere, uklízí dům.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 28. listopadu 2009 v 0:17 | Reagovat

maloměsta jsem v Čechách poznal a tak dobře vím, že to žádná romantika není, jen maloměšťácká faleš...
jen na vysvětlení, ten pes je louda z jiné vánoční boudy  :-D

2 ANA ANA | 28. listopadu 2009 v 0:40 | Reagovat

Takže louda z jiné boudy pánečka má? To mi spad kámen, nerada vidím špatný konce. Ale loudit tedy umí, ta vytrvalost se mu vyplatila! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama