Dneska zobu hořkou

12. listopadu 2009 v 23:05 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Že svět není růžová bublina, to už vím dávno, i když jsem před tím faktem dlouho zavírala oči. On se ten život dá nějak přežít, někdo ho dokonce prožije naplno.

A nejednou jsem zjistila, že lidi jsou pěkní všiváci. Zlomyslný harpyje. Bez ohledu na pohlaví, záludný a mstivý může být i chlap, nejen ženská. Když se člověk potká s lidskou zlobou, většinou mu to trochu pocuchá fasádu. Aspoň na chvíli. Tedy, pokud nejde o stejnou sortu lidí, jako jejich útočník - tam dojde k neuvěřitelné symbióze a dva všiváci si nejenže navzájem spílají a dělají naschvály, ale dokonce je to někde v skrytu těší.
Ale to, že lidi jsou harpyje, jsem zjistila už dávno, takže nic překvapujícího.
Překvapující je, když čas od času narazíte na lidskost, soucit, slušnost, vstřícnost.
I to se může stát... a až po nějaké době člověka napadne, jestli nepotkal anděla...

Ale dnes ne. Dnes zobu hořkou...
A opravdu stačí jedno blbý slůvko, výčitka, věta. Nakolik oprávněná, nevím. Zřejmě trochu ano, ale ne tolik, abych se cítila tak mizerně.

Až si někdy říkám - proč se člověk trápí, dělá to svědomí nebo co? Co je vlastně svědomí? Způsob komunikace s Bohem? Nebo jen neidentifikovatelný objekt, stvořený k tomu, aby tě potrápil a potrýznil? Nebo v jiném případě spící zvíře, které nechá svého páníčka páchat nejhrůznější činy?

Dnes ne. Dnes mé svědomí nemlčí a týrá se samo. A dobře ví, že si dává větší dávku, než je třeba. A nedokáže to ovládnout. Dnes zobu hořkou.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anika Anika | Web | 13. listopadu 2009 v 17:11

hodně zajímavý článek...tvůj blog mě na první pohled zaujal...vzhledově jednoduchý a přitom v článcích skrývá takové velké kouzlo...piš dál, těším se na další počtení :))

2 ANA ANA | 14. listopadu 2009 v 0:08

Jsem ráda,že jsi zavítala, doufám že si tu najdeš něco co se ti líbí - a děkuji za milý komentář...

3 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 17. listopadu 2009 v 11:56

   V tom je potíž lidí, mají mozek a city velmi odlišné od jakéhokoli jiného tvora. Stačí málo a člověk je šťastný jako blecha, satčí ještě míň a člověk má pocit bezedné propasti.

4 Dimmity Dimmity | Web | 17. listopadu 2009 v 20:16

Vidím jisotu podobnost mezi tvým a mým článkem... trošku mi to vyrazilo dech :-) ...

A k svědomí - myslím si, že je to část našeho podvědomí, kterou tam zabudovali naši rodiče... díky nim se neustále trestáme, protože nás trestali oni. Život by se dal žít bez výčitek a není k tomu potřeba bezcitnost. Jde jenom o to naučit se mít rád.
Ale nikdo z nás není bůh. Ale může se z nás stát onen anděl...

5 ANA ANA | 18. listopadu 2009 v 9:54

Dimmity, musím se podívat na tvůj blog, který článek máš na mysli. Protože depky, mizerie a stavy pocitu beznaděje má hodně lidí, je skutečně možné, že naše články jsou podobné. Jsou prostě věci, které nutí víc lidí k zamyšlení. S tím podvědomím a svědomím nevím,možná máš pravdu, možná ne. :-? Dodatek: tak už jsem se dívala na tvůj blog, zpětně do ledna 2009 a nic podobného jsem nenašla. Ovšem článků máš hodně,třeba mi něco uniklo. Můžeš mi napsat, o jaký článeček šlo? Ráda si ho přečtu! :-P

6 ANA ANA | 18. listopadu 2009 v 9:55

A pro Siriuse - tady máš taky pravdu. Třeba se to týká více lidí. Nebo jsem extrém. Dovedu totiž "lítat" štěstím, když mám náhodou dobrý den, a naopak když mám krizi, tak jsem totálně na dně. Vím že je to ode mne přehnaná reakce, ale cítím to tak a musím se tím prokousat až do stavu, kdy jsem zase fungující. Jen těch šťastných dnů nějak ubývá, to není dobré, protože tu není rovnováha. :-|

7 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 19. listopadu 2009 v 14:51

   Častokrát jsem přemýšlel, jestli být třeba nešťastně zamilovaný, chvíli se trápit, další být zase plný štěstí a nebo jestli je lepší nic necítit a žít v poklidu, stabilně. Došel jsem k názoru, že vždycky je lepší něco zažít, než litovat, že se nic neděje a žít stereotypem.

8 ANA ANA | 19. listopadu 2009 v 20:53

Sirius Noir: někdy si říkám, lepší je necítit, netrápit se, proplouvat životem s klidem... ale na druhou stranu, pokud nepoznáš bolest, nepoznáš opravdu radost. Takže radši asi beru tu bolest, protože když je člověk dole, tak by měl být vzápětí nahoře. Navíc, díky trápení se stává člověk taky soucitnější k ostatním, aspoň většinou. Takže jo, máš pravdu. Lepší je něco zažít , než litovat, že se nic neděje.
Neboli, lepší je opotřebovat se než zrezivět.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama