Říjen 2009

Rozbřesk

31. října 2009 v 21:59 | Stephenie Mayerová |  Knihovnička
Bella definitivně unikla nebezpečí od mstivé Victorie, odmaturovala a čeká ji poslední událost - svatba.
Svatba Belly a Edwarda strhne celou rodinu do akčních příprav... zapojuje se nejen Alice, ale i Esme, Bellina matka Renee a Rosalie.
Jako zástupce indiánské strany přichází Seth, svatba samotná je dokonalá i přítomností všech, kteří mají Bellu a Edwarda rádi. Všech, tedy i Jacoba, který přichází na poslední chvíli, usmířit se a rozloučit s Bellou...

Po ideální svatbě následují ještě ideálnější líbánky - až se člověk ptá, jestli tato neuvěřitelná romantika bude pokračovat i nadále. Věřte, nebude. Po několika úžasných dnech, kdy novomanželé překonali počáteční ostych a obavy, náhle Bella zjistí, že otěhotněla. A že toto těhotenství probíhá poněkud jinak než u jejích vrstevnic. A že toto těhotenství hodlá Edward společně s Carlislem ukončit.

Jenže Bella, ve které se náhle probudí mateřské instinkty, se obrací o pomoc k nejméně oblíbenému členu Cullenovic rodiny - k Rosalii. Rosalie zasáhne a soudržnost rodiny se rozpadá na dva tábory... Bella se vrací do vily Cullenových a Carlisle jakožto doktor pro ni vybavuje pokoj s nejmodernějším lékařským zařízením. Bella totiž začíná projevovat příznaky vyčerpání a vyžaduje zvláštní péči.

Quielští vlci začínají mít podezření - náhlý návrat Belly a záhadné okolnosti jejího onemocnění je přivádí k domněnce, že Bella prochází přeměnou v upíra - a rodina Cullenových porušila dohodu. Sam svolává společenstvo a plánuje okamžitou odvetu - Jacobovi i Sethovi, kteří se vzpírají rozhodnutí a chtějí řešení smírnou cestou, dává jako alfa příkaz k boji . Jacob je nucen poslechnout - ale po chvíli vnitřního boje se náhle vzepře a odmítne poslušnost. Prohlásí se za skutečného alfu - titul mu totiž po rodové linii náleží - a opouští smečku. Cílem jeho cesty je zjistit, co se vlastně u Cullenů děje...

Proti svému očekávání nenajde Bellu - netvora, ale Bellu, dosud člověka - a velmi nemocnou. Fáma nelhala. Bella chřadne, dítě vysává všechnu její sílu a energii, je příliš silné. Jacob vidí Edwarda - zoufalého a v jeho beznaději poznává, jak je situace vážná. Edward je schopný všeho, je ochotný podstoupit všechno, jen aby Bella přežila a žila. Jediný, kdo klade odpor jeho snahám o nápravu, je samotná Bella, s pomocí Rosalie.

Jacob zjistí, že je k Belle přitahován záhadnou silou, přestože je znechucen jejím těhotenstvím a hlavně jejím postojem, nedokáže ji opustit. Při jednom z rozhovorů s Carlislem ho mimoděk napadne spásná myšlenka, díky které Bella může přežít.

Mezitím se k Jacobovi nečekaně připojují dva členové smečky - Seth, který má Cullenovy prostě rád a jeho sestra Leah, pro kterou je odchod od Sama vnitřní vysvobození. Jacob je zprvu odmítá, nechce se stát vůdcem smečky, ale potom jejich pomoc přijímá...

Cullenovi využívají chvíle klidu, aby se vydali na lov a doplnili zásoby... v domě zůstává Edward, Rosalie, Alice a Jacob, když náhle dojde k nehodě a Bella se musí během několika vteřin rozhodovat mezi životem a narozením dítěte... volí to druhé. Během drastického porodu Bella umírá a Edward zasahuje se svým upířím jedem... nastává doba proměny. Dítě žije a z Belly se stane upír.

Příběh však nekončí - Jacob chce novorozenou Renesmé zabít, při setkání tváří v tvář se však naplňuje jeho vlčí osud - Jacob se "otiskne". Jeho novou láskou se stává Renesmé....

Tato skutečnost změní vztahy mezi vlčí smečkou a upíry. Mizí odvěké nepřátelství a quieltští vlci přijímají spolu s Renesmé i Cullenovy. Přichází však jiná starost - Renesmé roste neuvěřitelným tempem, během několika týdnů vypadá jako po několika měsících... s tempem růstu si Bella i Edward lehce spočítají, kolik let Renesmé zbývá. Jediná šance, které se chytají, je postupné zpomalování růstu...

Během té doby má náhle Alice nové vidění - vidí své známé v Denali a vidí člena denalské rodiny, Irinu, která přichází na návštěvu. A Irina skutečně přijde - nečekaně a v době, kdy je Bella s dcerou a Jacobem na lovu. Irina vidí malé dítě, neskutečně krásné a neobvykle nadané. V prvním popudu se obrací a míří na jih, k rodině Volturiů. Jaký dopad její návštěva Volturiů bude mít, znovu uvidí Alice - v její vizi se objevují Volturiovi v odvetné misi, v likvidaci tzv.nesmrtelného dítěte. Neboť Irina netušila, že Renesmee je poloviční člověk, nikoliv přeměněné dítě.

Podle Alicina odhadu má Bella s Edwardem asi měsíc času - jediná šance, jak zpomalit Volturiovy, je najít svědky, kteří by potvrdili, že Renesme není přeměněný upír, ale lidské dítě. Cullenovi okamžitě vyrazí, aby našli co nejvíce svědků. Největší rána však Bellu zasáhne, když zjistí, že Alice s Jasperem utekli. Jediný odkaz od Alice je neznámá adresa neznámého člověka... když Bella vypátrá, o koho jde, opustí ji poslední naděje - je to padělatel dokladů, z toho Bella usoudí, že vše skončí špatně a jediná šance je zachránit Renesme - s novým rodným listem a dokladem pro ni a pro Jacoba...

Příchozí svědkové jsou nejprve šokovaní přítomnosti dítěte - když poznají, že jde skutečně o lidské dítě, jsou okouzlení. Bella zjistí, že je obdařena neobvyklou silou - to, co ji chránilo před čtením myšlenek od Edwarda a útoky od Jane, byl štít. Snaží se použít štít tak, aby ochránila nejen sebe, ale i celou rodinu.

Volturiovi konečně přicházejí, v plné síle, se svými rodinami a se svědky. Najdou však nejen rodinu Cullenových, ale i spoustu dalších upírských členů a nečekaně i připravenou vlčí smečku. To zarazí jejich postup - ne však jejich úmysly. Zpráva o nesmrtelném dítěti byla totiž jen záminka - jak zničit konkurenci a získat pro sebe nejnadanější členy, Edwarda, Alici a Bellu.

Boj, který následuje, je trochu odlišný - než se rozpoutá vražedná a konečná bitka, svede rodina Volturiových s Cullenovými psychický souboj - v tomto souboji však vyhrává Bella, která se naučila používat svůj štít. Volturiovi jsou odraženi - od konečného boje je však odradí návrat Alice, která sebou přivede i živé svědectví - další dítě, podobné Renesmé - dítě upíra a člověka.

Aro Volturi nesdílí vražedné choutky svého bratra Caia - jeho uznání a obdiv k neuvěřitelnému nadání zvítězí nad touhou zlikvidovat konkurenční rodinu. Spor je ukončen nerozhodně a Volturiovi se vrací....

Před Edwardem a Bellou se otevírá věčnost...

Rozbřesk je trochu odlišný od předchozích knihy- zejména v tom, že Bella konečně dospěla. Vyzrála fyzicky i psychicky.

Na počátku vše vypadalo příliš idylicky - ukázkově nádherná svatba, božské líbánky na mořském ostrůvku ... které se mění v noční můru... Autorka si tentokrát pořádně vyhrála a Bella ve svém těhotenství dostává zabrat - dítě je totiž silnější než matka a Bella svou lidskou křehkost pocítí ještě mnohokrát. Stejně tak i bolest, naposledy při přeměně v upíra -od té chvíle však jako by vešla do ráje - je Edwardovi rovnocenna, dokáže neuvěřitelné věci, je krásná tak, jak nikdy ani nedoufala... Ale i v ráji se najdou stíny - a Bella pocítí znovu strach, když její dcera roste příliš rychle - a když přichází rodina Volturiů, aby je všechny zničila.

Celý závěr naznačuje jasně, co chtěla autorka říct - vše, co na světě máme, je láska. Láska k matce způsobila Bellin příchod do Forks, láska Bellu přivedla k Edwardovi, láska dala Edwardovi nový život a směr, láska k otci Bellu přiměla překonat se v prvních dnech své přeměny, láska ke svým blízkým Bellu naučila, jak používat svou psychickou zbraň, láska ji přiměla i ke kroku rozloučení s nejdražším, co měla - se svou dcerou...

Citát dne

29. října 2009 v 20:48 | neznámý |  O nesmrtelnosti chrousta

První herecké pravidlo

Ať se stane cokoli,

dělejte, jako by to bylo ve scénáři.











Objeveno a převzato z blogu: www.tom.karas.sblog.cz

Blažený den volna

28. října 2009 v 19:28 | ANA |  TOP články
Tak jako několikrát do roka, i dnes se nám poštěstilo a ve svém pracovním režimu vyzískali den volna.
Pro zasvěcené i nezasvěcené se jedná o den vzniku samostatného československého státu, kterýžto svátek světí ponejvíce státní hlavy, bo se to sluší. Už asi málo jedinců sami za sebe budou ozdobovat svá okna či místnosti státními vlaječkami a budou vytvářet sváteční dorty v modro - bílo - červené verzi. Takže 90 procent lidí bere tento svátek jako krásný oddychový den, den volna. (Ono od nějakých vlasteneckých aktivit spoustu lidí odradily naše statečné vlády, které zkazily všechno co se zkazit dalo, rozdali vše, co mělo nějakou hodnotu a nadále tváří, jako velcí zastánci demokratického státu.)
Takže dost hořkého popichování a trochu ke dni volna - venku vládlo nezvykle slunečné počasí, vhodné na procházky - a v televizi vládly pohádky. Já se zas po čase podívala na milou černobílou pohádku Popelka a trochu popřemýšlela, jestli i dnes se skromné chování a vlídnost vyplatí. Došla jsem k názoru, že ne - ale přesto je důležité se chovat mile k ostatním lidem, už jen proto, aby se lidstvo v opačném případě nesežralo navzájem.

Co mne příjemně překvapilo, byla televizní hra Břetislav a Jitka, kterou uvedla ČT2. Hru napsal Oldřich Daněk, hlavní role hráli Břetislav Slováček a Eliška Balzerová. V roli ukecaného a bázlivého mnicha se předváděl Zdeněk Řehoř.
Hlavní děj byl celkem jednoduchý - Břetislav, syn českého knížete Oldřicha a pradleny Boženy, unese z kláštera krásnou Jitku, dceru markraběte. Při únosu jsou zajati někteří druhové Břetislava - zatímco se Břetislav s Jitkou skrývají v chýši mnicha Hieronymuse, Jitka je únosem pobouřena, nesnáší Břetislava, v touze ho ranit mu vytýká nízký původ, chce prchnout. Za nějakou dobu však mění názor, Břetislav jí připadá lidštější, začíná se jí líbit...
Můžu říct, že příběh mne nezklamal, a i když jsem jej už viděla, pořád byl stejně dobrý. Nenudil, ani nebyl zastaralý. Břetislav Slováček, Jitka Balterová i Zdeněk Řehoř opět podali dobrý výkon a jejich postavy byly velmi uvěřitelné...


Mimo televizi jsem se věnovala chvíli naší pooperační pacientce, zvané Činda - fyzicky i psychicky se cítí pořád líp, dnes by i dováděla se svým nevlastním kočičím bráškou Matýskem - to jsme jí však nedovolili. (A bylo to těžké, protože kočka když si něco umane, je skoro nezvladatelná).
Takže něco knížka, něco ven, pes a kočky, oběd, televize, a ejhle už je večer večeřatý....

Trochu jiný příběh stvoření

28. října 2009 v 12:25 | neznámý |  Přišlo mi e-mailem - posílám dál...
Na počátku pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou a žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žíti dlouho a zdravě.
A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: "Ještě pár horkých višní k té zmrzlině?"
A muž odpověděl "ano, rád" a žena poznamenala: "Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou."
A tak každý nabrali 5 kilo.

A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila.
A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je. A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.
I řekl Hospodin: "Zkuste můj čerstvý okurkový salát."
A Ďábel k tomu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu.
A mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o jednu dírku.

Bůh ale vyhlásil: "Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni!"
A Satan vytvořil malé briošky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře. A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům.
Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo.
A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovýcm ovládáním, aby se člověk nemusel obtěžovat s přepínáním. A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou a počali se odívati do strečových joggingových dresů.

Nato Bůh stvořil brambory s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky.
A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které pak smažil ve zvířecím tuku a poprášil pak spoustou soli. A člověk získal dalších pár kilo.
Pak Hospodin vynalezl libové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik kalorií, a přitom aby se zasytily.
A Ďábel stvořil McDonalds a Cheesburger za 99 centů. A pak se Lucifer zeptal: "Hranolky?"
A člověk odpověděl: "Jasně - extra velkou porci s majonézou!"
A čert řekl: "Tak to má být."
A člověk utrpěl srdeční infarkt.
Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný bypas.
A Satan vynalezl zdravotní pojišťovny.







                



          

Blogaříme

27. října 2009 v 0:26 | ANA |  TOP články
Tak jsem dnes přemýšlela nad nějakým námětem - a ono se to nabídlo samo. BLOG. Blog jako takový, blog jako podstata, blog jako rarita.
Proč vlastně blogaříme?





Nejprve začnu citací:

Blog je webová aplikace obsahující příspěvky jednoho editora na jedné webové stránce. Nejčastěji, nikoli však nezbytně, bývají zobrazovány v obráceném chronologickém pořadí, (tj. nejnovější nahoře). Autor se nazývá blogger (někteří Češi píší pouze jedno g), veškeré blogy a jejich vzájemné vztahy blogosféra.
Termín "weblog" byl zřejmě vytvořen Jornem Bargerem v prosinci 1997. Zkrácená verze "blog" byla vytvořena Peterem Merholzem, který v dubnu nebo květnu roku 1999 rozdělil slovo "weblog" na frázi "we blog" v navigační liště svého weblogu.

Jeden z prvních bloggerů byl Justin Hall, který začal jako student Swarthmore College v roce 1994 psát svůj první blog.

(Citace je z webových stránek: www.blog123.estranky.cz )











Proč tedy lidé vlastně blogaří, co je k tomu vede, jaké tajemné síly je přimějí k zaregistrování a vytváření svého blogu?

Proč má každý potřebu sám sebe nějakým způsobem vystavit?

Potřebu zaznamenávat své úvahy, myšlenky, postřehy a nápady má asi člověk od pradávna. Jakým způsobem se blogařilo, když nebyly počítače a internet?
Jednoduše, stačila tužka a papír. Neboli obyčejná propiska a nějaký pěkný sešítek, nejlépe v tvrdých deskách. (To kvůli odolnosti.). A říkalo se tomu deník.

Psalo se a psalo. Většinou si zaznamenávala události děvčata, která dospívala - náhle psala o svých láskách, o pěkných očích toho nového kluka odnaproti, o první schůzce, o módě...

Deník se mohl psát různým způsobem - telegraficky nebo romanopisecky. Případně formou esejí...
Deník se také mohl vést jednoduše - datum, den, zážitek z toho dne.

Kreativnější duše přidaly trochu umění - své zápisky zdobily barevnými fixami, pastelkami, malovanými obrázky, lepenými obrázky ze sušených kytek, nebo fotkami, případně vystříhanými obrázky z časopisů.

















Takové deníky se psaly několik týdnů - nebo několik let. Deníky se dobře schovávaly - do skříněk, na půdu, do nočních stolků, až někam na dno, aby je nikdo nezasvěcený nenašel...

Doba pokročila a od deníků se přešlo k internetové webové prezentaci... Začaly vznikat stovky a tisíce blogů. Blogů originálních, specializovaných - nebo obecných. Blogů jednoduchých v designu - i blogů s nápadným, třpytivým, nebo růžovoučkým či tajuplně černým pozadím.

Vznikly blogy zájmové, které si založili a vedou různí chovatelé psů, papoušků, morčat, pavouků, hadů, a jiné zvěřeny, podobné jsou i blogy spíš rodinné - autorky (většinou) píší o vaření, sbírají recepty, různé návody na ruční práce, tipy na udržování domácnosti - máme blogy literární, kde se autoři snaží prezentovat vlastní povídky či básně, popř. vlastní fotky nebo obrazy... pak jsou blogy ezoterické, které se zabývají aurami, čakrami, duchovní literaturou, mystikou... blogy fantasy, kde najdeme nejen překrásné galerie obrazů, ale i různé odkazy na knihy, filmy a povídky s fantasy tematikou... A nejčastěji rozšířené blogy malých děvčátek, které si teprve hledají svou cestu a zatím své stránky krmí různými třpytivými obrázky, fotkami filmových hvězd a hvězdiček, barevnými fotečkami různých střevíčků, šátků a náramků...












Některé blogy, stejně jako kdysi deníčky a deníky, se utěšeně rozrůstají, pokračují a zdokonalují. Stejně jako rostou a zdokonalují se jejich autoři.
Některé blogy po čase zaniknou - bloger nebo blogerka náhle cítí, že už neví, co dál - většinou tedy blog uzavírá a založí si nový, nebo blog uzavře a věnuje se prostě něčemu úplně jinému...

Blogy, stejně jako deníky, nás tedy mohou provázet několik let. Je to způsob, jak si připomenout, co se dělo dnes. Včera. Před měsícem. Před třemi lety.
Je to způsob vidění, jak se člověk mění. Stačí se podívat ... mezi tím zápisem a dneškem se vynoří stovky dalších vzpomínek, situací, událostí a lidí, se kterými se človíček potkal...

Kočky ... druhý den

25. října 2009 v 15:35 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Musím říct, že dnes výrazný pokrok. Na to, že včera nepozřela ani trochu masového vývaru, dnes vypadá o mnoho líp. Dokonce se v tichosti vyškrábala na křeslo, kde optimisticky usnula a spala jak dudek několik hodin... prognóza se lepší, vypadá to, že komplikace nebudou...

Kočky taky mají svůj den

24. října 2009 v 17:53 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Ne všechny kočky by chtěly whiskas a už vůbec ne všechny kočky by chtěly kastraci. Ale tato operace neminula ani naši čindu, kočku jménem Činda (originální jméno stejně jako její černo-šedo-rezavě mourovaté zbarvení).

Takže dnes pro ni i její paničku nastal den D, organizování odvozu a přívozu a operace samotná. Chudinka blinkala asi 4x, nejhorší bylo sledovat ji, když se probouzela. Kdo to zažil, pochopí. Jsem odměněna velice ošklivým pohledem typu Jak jsi mi to mohla udělat? Vidím, že usmiřování bude dlouhé a nelehké.Takže dnes mám hlídkovou pohotovost, protože už měla snahu vyskočit na pohovku (i když sotva leze, ale ty instinkty...)
Teď si naše pacientka užije několik rozmazlovacích dní... a doufám, že se zase brzy uzdraví a bude stejně čilá jako dřív.
Zatím vypadá děsivě zuboženě. Doufám, že zítra bude líp, asi ten pohled na ni snáším hůř než jsem čekala.

Dovoluji si dát jednu fotku, na které se tváří ovšem tuze namyšleně... (před...)



















A druhou fotku, kde si pěkně odpočívá a hoví... (před...)




















A brzy přidám fotku "po"...

Ale než ji přidám, musím ještě přidat několik slov o naší Čindě - bylo jí mimořádně zle až do večera. Celkem brzy se snažila chodit po svých, asi ji vyváděla z míry ta představa, že je nepohyblivá. Jinak si totiž ty její neustálé pokusy o přesuny nedokážu vysvětlit ... a vyvenčení v tom nebylo.
Teď už, v pozdní večer, je vidět, že se začíná vzpamatovávat a reaguje i na hlas... ale při pohybu trpí, to je vidět na každém kroku.

Motto dne

20. října 2009 v 23:27 O nesmrtelnosti chrousta
Nikdy nevysvětlujte.
Přátelé to nepotřebují
a nepřátelé vám stejně neuvěří.


Mám písničkový den

19. října 2009 v 21:50 O nesmrtelnosti chrousta
Pondělí je můj nejneodpornější nejneoblíbenější a nejprotivnější den.
Předně proto, že před sebou máme celý pracovní týden - aspoň většina z nás. Pondělí je nejhnusnější. Neděle sotva skončila... ranní vstávání... a dostat se do pracovního tempa... a přežít a přežít to zatracený pondělí...

******************************

Dnes je pondělí vyjímečné. Ani nevím proč. Venku není líp než včera, léto fuč, na krku dušičky a pak vánoce. Ale někdy, vyjímečně, mi do hlavy vleze písnička a bzučí tam pořád dokola. Teda, pokud je písnička fajn, nevadí, horší když je to nějaký vlezlý hit z rádia, který už jste slyšeli tisíckrát, hnusí se vám jen když slyšíte první slova - a ta vaše hlava ji omílá a omílá pořád znovu a znovu...








Písničkový kolotoč jsem zarazila. Přebila jsem ho jiným písničkovým kolotočem... takže pondělní večer mi zpříjemňují Sharon den Adel, Aerosmith, Avril Lavigne, Beyonce a Dido. Docela zajímavá směska...

Kniha mého srdce

18. října 2009 v 0:53 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta

Tak jsem se dokopala k tomu, že jsem zase jednou zhlídla přímý přenos. A sice vyhlášení vítězů Knihy mého srdce.
Předchozí kola jsem nějak neprožívala, poslala jsem svůj jeden hlas na Harryho Pottera, protože ten je opravdu jeden z nej knih mého srdce... a dál jsem věc neřešila.
Ale protože jsem i příznivec Stmívání, byla jsem zvědavá, jak budou tuto knihu prezentovat.

Nejdřív jsem viděla videoklip. Příšerné scény s vysíláním filmu a vřeštícími fanynkami, které jsou zralé na hospitalizaci v léčebně.
Koktavý a rozpačitý přednes úryvků knihy (příznivě na mne zapůsobila akorát jedna blonďatá slečna, která měla přece jen o něco lepší projev a nevypadala jak nemyslící marioneta.)
Potom následovalo čtení od Stephenie Meyerové.
Celé mi to připadalo jako příšerná parodie. Kdybych Twillilght už nečetla, určitě bych tuto knihu nikdy ani neotevřela.

A pak, pak přišel ten den D, památný den, ó, 17.října 2009.
Přímý přenos vyhlášení vítězné knihy mého srdce! Heuréka!
A byla jsem zvědavá - kohopak dají na obhajobu Stmívání? Někoho z těch dívenek, které četly úryvky? Ne... bylo to jinak, Stmívání propagovali dva muži. Doktor psychologie Petr Šmolka a dabér filmového Edwarda, herec Jan Maxian.
Každá kniha v tomto pořadu měla své dva obhájce - a každý tu svou obhajoval, jak nejlépe uměl.
Bylo jich šest - Babička, Saturnin, Egypťan Sinuhet, Harry Potter, Malý princ a Twillight.
Takže - každá dvojice svou knihu obhajovala a snažila se získat co nejvíc hlasů.
Každý, s výjimkou pana Šmolka a pana Maxiána.
Tito dva pánové nám střídavě sdělili, že Stmívání není nic, tato kniha naprosto nic nepřináší, a musí se přečíst na jeden nádech. Dále jsme se dozvěděli, že Meyerová je vlastně reinkarnace Marie Mayerové a Bella je vlastně Robinsonka.
Taky jsme se dozvěděli, že upíři běhají po lese s krevními zásobami a Edward studuje 100 let jednu školu.










Když to shrnu - přímý přenos mohl být lepší.
Obhájci mohli mít minutu na svou obhajobu, každý jednu minutu. Mohli tam dát prostřihy z anket, rozhovory s lidmi. Mohli každý přečíst oblíbený úryvek z knihy.

Jinak vložení filmových scének bylo docela milé, bylo to hezké připomenutí pohodových filmů.

Vítězný žebříček knih:

1.místo - Saturnin (Zdeněk Jirotka)
2.místo - Babička (Božena Němcová)
3.místo - Malý princ (Antoine de Saint - Exupery)

**************************************

4.místo - Stmívání (Stephenie Meyerová)
5.místo - Harry Potter (J.K.Rowlingová)
6.místo - Egypťan Sinuhet (Mika Waltari)


Ladovská zima

15. října 2009 v 11:58 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Tak už je to tady. Minulý týden jsme chodili v sáčku a krátkém rukávě, o pár dní později naprostý zlom. Teplotní skoky letošní rok jsou skoro na denním pořádku. A neminulo nás to ani v říjnu, měsíci babího léta.
Ale kdyby jen teplotní skoky. Stačí se podívat na zprávy. Kalamity, odříznuté domácnosti, lidi bez proudu. Kolaps dopravy. Šílený, šílený svět!






































Ladovská zima v půlce října...


Takže zimní bundy na sebe, horký grog do sebe (kdo řídí, nealko punč)...

A sněhové řetězy vašim autíčkům!


Na konečnou - vzpomínka na loňský hit... a je toho víc, mám tu několik odkazů, vyberte si sami klip který se vám líbí.

Ladovská Zima - Jarek Nohavica - pozadí vzniku písně:


Dobrá domácí imitace:


Ladovská zima - Liberec:


Ladovská zima - oficial klip TV:




Enjoy!


Přednáška doktora Bertlíka - detoxikace těla

14. října 2009 v 22:46 | ANA |  O nesmrtelnosti chrousta
Dnešní akce - Brno, Bobby centrum, doktor Bertlík, zajímavá přednáška o detoxikaci těla, zdravé výživě a umění dosáhnout zdravé balance...
Vše vlastně spočívá částečně ve výběru potravin, částečně ve střídmosti, částečně v pobytu na čerstvém vzduchu, částečně v pohybové aktivitě, částečně při psychickém odpočinku...
Jinými slovy - tělo a duše má být v rovnováze.

Dá se říct, že tohle všechno známe. Jenže, pravdivě - komu z nás se podaří takto vyrovnaně žít?Kdo jí opravdu zdravě, vybírá si vyváženou stravu, má v potravě denní dávku vitaminů a minerálů? Kdo nežije ve stresu a kolik lidí vyrazí po práci do přírody na procházku nebo zamíří do posilovny? Kolik lidí odolává večernímu vyplenění ledničky? (Známý to jev!)
Nejsem fanatik do zdravé výživy. Ale vím, že v dnešní stravě zdravých vitamínů a minerálů moc nenajdu. Spíš éčka, konzervanty a potravinářská barviva.
A ano, vím, že je to v povolených a neškodných dávkách . Když tyto dávky dostáváme do těla každý den, někde se to projeví...



















Shrnutí přednášky - seznámení s potravinovými doplňky:
- Alveo (bylinný koncentrát),
- Mastervit (multivitaminový přípravek),
- Onyx Plus (tekutý multiminerál) ,
- Cleanse Plus, (detoxikační přípravek)
- Pinky (dětský komplex doplńku stravy)

Novinka: detoxikační náplast Take a Plaster.

Více informací o bylinných přípravcích je uvedeno na stránkách:

Nesnáším déšť

12. října 2009 v 13:51 | ANA |  TOP články
Nesnáším déšť. Jak já nesnáším déšť! Připadá mi, že brečí celý svět. Obloha je potažená těžkými mokrými mraky. Všechno je o šedější a mlhavější. Pestré barvy podzimu dostávají nový temnější kabátek...
Slunce je dobře ukryté a čeká na svůj den. Rozsvěcím tedy aspoň doma, a ke klasickému světlu přidám několik světlušek - svíčičky zvané čajové svůj úkol splní dokonale.Trocha iluminace... déšť nechávám za okny. Do práce dnes nemusím, díky!
Miluju déšť! Dešťové kapky buší do oken, uvnitř je teplo a světlo. Chvíle jako stvořená pro snění... do aromalampičky přidávám několik kapek Zeleného čaje, svěží vůně za chvíli provoní místnost. Z poličky vytahuji dlouho nečtenou knihu - trocha romance - a ponořuji se do krajiny snů. Objevuji znovu už objevené. Déšť za okny mi náhle nevadí...

Máte slovo

11. října 2009 v 23:16 | eumenidas |  Máte slovo - příspěvky a komentáře od vás
Ahoj, všichni!

Chcete říct nějaký názor? Jste momentálně naštvaní nebo naopak, máte radost? Líbila se vám nějaká knížka nebo film? Zažili jste něco krásného? Zdál se vám fantastický/děsivý sen?
Napište svůj komentář, přidejte jméno nebo přezdívku, můžete i vaše stránky.Těším se!


Jih proti Severu

11. října 2009 v 23:02 | Margaret Mitchellová |  Knihovnička
Scarlett O´Harová je mladá rozmazlená dcerka majitele plantáží. Její svět se točí jen kolem ctitelů, krásných šatů a střevíčků a plesů. A kolem jistého Ashleyho Wilkese, který se vymyká představě o běžném typu jižanské šlechty.
Ashley Scarlett obdivuje pro její živost a jiskru, je však zasnouben se svou sestřenkou a zasnoubení nemíní zrušit. Scarlett se poprvé dostává odmítnutí a zklamání v lásce řeší brzkou svatbou - vezme si Melaniina bratra a tím se stává součástí Ashleyho rodiny.

V této době se hodně hovoří o nadcházející válce, jediný skeptický muž, který vidí porážku, je Rhett Buttler, bohatý podnikavý muž, kterého Ashley pozval na zásnubní večírek.
K válce brzy dochází - mladí muži narukují, ze Scarlett se stává vdova s děckem a Scarlett odchází za svou příbuznou Melanií do Atlanty.

Tam potkává znovu Rhetta, který jí pomáhá dostat se do společnosti - a kvůli snaze získat Scarlettinu přízeň se setkává i s Melanií. Cynický kapitán Buttler poznává její absolutní nesobeckost a laskavou povahu a jeho nedůvěra se mění v hluboký obdiv pro tuto ženu.

Válka však nekončí a Scarlett poznává nejen počáteční nadšení, ale i postupné vystřízlivění, horko, nepohodlí a hlad. Potkává se s prvními raněnými, vidí bídu, nemoci a umírání. Do válečného šílenství se narodí Melanii dítě - s porodem jí pomáhá právě Scarlett, která zůstala jako jediná, po hromadném útěku obyvatel z města.
Rhett je odváží z obsazované Atlanty - cestou je však opouští a vydává se do téměř ztracené války.
Scarlett se vrací domů - domov je však cizí místo, s bezmocnými a vyděšenými obyvateli. Scarlett nanachází útěchu, ale tíhu nových povinností a boje o přežití. Z rozmarné jižanské krásky se stává tvrdá nelítostná žena.

Návrat Ashleyho z války vše spíše zkomplikuje než usnadní. Nechává ho i s rodinou u sebe, Ashley se snaží jí pomáhat s prací, není však zručný a nemůže se uplatnit.. Nemůže jí pomoct ani s nejnovější situací, kdy jsou na Taru vypsány obrovské daně. Vypadá to, že na plantáž má někdo zálusk.
Scarlett se znovu vydává do Atlanty, chce požádat Rhetta o finanční pomoc. Rhett je však zrovna uvězněn a pomoc jí odmítá. Scarlett v zoufalství poplete hlavu Frankovi, snoubenci její sestry - sňatkem získá peníze, vyplatí Taru, ale ztrácí kontakt s rodinou.

Je podruhé vdaná, pomáhá s Frankovým podnikem a s podporou Rhetta, kterého mezitím propustili na svobodu, začíná podnikat. Podnikání se jí daří, v osobním životě je však nešťastna. Svého muže si neváží, marně miluje Ashleyho a jediný, s kým se cítí dobře, je Rhett. Na svých pracovních vyjížďkách je však přepadena - její manžel s Ashleym a dalšími uspořádají odvetnou akci - a přichází o život. Scarlett je vdova už podruhé - a je zaskočená brzkou žádostí o ruku právě Rhettem, kterého bytostně nesnáší.Protože je však praktická dáma, Rhetta si vezme - a v nejbližší době si užívá nejbáječnější líbánky a rozmazlování, které od války nezažila.

Vše je na dobré cestě k vybudování báječného života - to však pokazí sentimentálními vzpomínkami na Ashleyho. Rhett je taky jenom člověk - a to neustálé lpění Scarlett na Ashleym ho ničí. Jejich manželství na čas zachraňuje dcerka, která se jim narodí - malá Bony Blue zcela mění Rhettovu osobnost. Naneštěstí dojde k tragedii, při které malá Bony zahyne. Scarlett pocítí další bolestnou ztrátu, Rhett však smrt své dcery nese tak těžce, že musí zasáhnout Melanie, aby vše urovnala. Melanie je však těhotná a její stav ji vyčerpává - tragedie v rodině přispěje k tomu, že onemocní - a po krátké nemoci umírá. Při posledním hovoru jí Melanie otevírá oči - a Scarlett si uvědomuje, že vlastně miluje Rhetta.

Na smíření je však pozdě, Rhett již ke Scarlett nic necít a v Atlantě ho nic nedrží. Odchází od Scarlett s nadějí, že začne znovu a sám. Scarlett zůstává sama, bez manžela a bez přátel.















Jih proti severu byla jedna z knížek, které mě posilovaly, když mi bylo hodně mizerně. Četla jsem ji mnohokrát a nikdy mě neomrzela.
Scarlett byla obdivuhodná ženská, tu její sílu jsem ji záviděla. Tolikrát ztratila všechno co měla a vždycky znovu vstala. Starala se o sebe, to ano, ale vždycky myslela i na druhé, podporovala svoji rodinu, živila svoje sestry, svoje tety… byla šikovná, praktická, paličatá - a hloupá. Jak byla nadaná po obchodní stránce, tak byla zaslepená v osobní rovině. Její blouznivá láska k dokonalému gentlmanu Ashleymu se změnila v posedlost. Byla to sice iluze, která jí pomáhala v těch nejhorších chvílích - ale paradoxně si s ní rozbila ten nejideálnější vztah s mužem, jaký mohla kdy mít.
Rhett byl už natolik zkušený, že přesně věděl, co se ve Scarlett skrývá - ale její uminutost předčila všechna jeho očekávání. Tedy v záporném smyslu. Tolik trpělivosti, kterou vynaložil pro Scarlett, jí v životě nikdo nevěnoval. A přestože jejich vztah neustále shazoval a ironizoval, miloval ji déle a víc než kterýkoliv jiný muž.
Konec byl zničující, jestli mi bylo někoho líto, tak nejen Scarlett, která si dokonale zničila každou cestu ke štěstí, ale hlavně Rhetta, který byl nakonec citově ubitý.Bohužel, jiný výraz mě nenapadá.
Závěrečné prohlédnutí Scarlett už bylo téměř zbytečné. Její snaha všechno napravit přišla pozdě. Ale přesto román nekončí pesimisticky - konec zůstává otevřený - a čtenář má přece jen naději, že někdy v budoucnu se věci napraví a ti dva se znovu sejdou.

Knihu vydalo Naše vojsko, v roce 1991, přeložil Zdeněk Hron, ilustroval Adolf Born.
Osobní ohodnocení - 100%

Scarlett

11. října 2009 v 22:59 | Alexandra Ripleyová |  Knihovnička
Scarlett je pokus o pokračování románu Odváto větrem (Jih proti Severu).

Scarlett se podruhé ve svém životě dostává na samotné dno - finančně zabezpečená, ale všemi opuštěná, bez manžela a bez přátel. Pokouší se začít znovu - splnit slib Melanii a zabezpečit jejich dítě, ochránit Ashleyho a především - získat znovu Rhetta.
Odjíždí do Rhettova rodného města, Charlestonu, snaží se postupně získat přízeň Rhettovy matky a sestry. Buttlerova rodina ji s nadšením přivítá, okouzlena jejím šarmem i krásou, ale Rhettova matka brzy pozná, jak nenapravitelná chyba se stala. Je rozhodnuta pomáhat Scarlett, aby se jejich manželství znovu dalo dohromady.
Rhett se vrací z cest a je přítomností Scarlett nemile překvapen. Pochopí její snahy o znovusblížení, ale trvá na svém - nechce se k ní vrátit.
Nečekaně a nakrátko je sblíží chvíle, kdy oba málem přijdou o život - mořská bouře, která je přepadne při jejich výletu na lodi. Síla přežití je svede k okamžiku milování - vzápětí však Scarlett poznává, že Rhettovo vzplanutí bylo přechodné.
Scarlett se rozhodne jednat a odjede do Savannah, kde žijí příbuzní její matky, tam se chce uchýlit a počkat na Rhetta, který ji podle jejích plánů bude hledat.
Dočká se však dvou překvapení - mimo rodinu své matky nachází i rodinu svého otce, irské přistěhovalce - a Rhett stále nepřichází.
Scarlett zjistí, že znovu otěhotněla a rozhodne se před Rhettem prchnout. Je si totiž jista, že Rhett by jí dítě vzal. Odjíždí se svými irskými příbuznými přes moře - do rodné země svého otce.

V Irsku začíná pro Scarlett nový život, poznává své další příbuzné, cítí se mezi nimi šťastna a milována. Pozvolna se mění i její osobní přístup a její povaha. Bohatá jižanská dáma se přizpůsobuje životu chudých Irčanů, ale přitom se snaží jejich bídu zmírnit, zajistit jim domov a práci. Začne budovat Taru, nový domov, pojmenovaný po místě králů. Do nového domova se jí narodí dcera - při nečekaně těžkém porodu jí pomáhá místní vědma. Scarlett však postupně zjistí, že ani v Taře není vítaná, její společenské styky s Angličany jsou brány jako zrádné a její dcera je stíhaná a odháněná od svých vrstevníků jako prokletá. Tou dobou se znovu setkává s Rhettem - který přijel do Irska kvůli dostihovým koním. Rhett po letech odloučení objevuje novou, neznámou Scarlett - dospělou a vzrušující ženu. Nová Scarlett v něm začíná probouzet novou lásku...




















Román se četl výborně, přesto - Jih proti Severu to není.
Kdyby se děj netýkal zrovna osudu Scarlett a Rhetta, dala bych 90%.
V porovnání s Margaret Mitchellovou však hodnocení klesá na 70%.

Ale pořád je to skvěle napsaný příběh, doporučuji všem, kdo milují romantiku a dobré konce.

Vydalo Naše vojsko, v r.1992, přeložil Zdeněk Hron, ilustroval Adolf Born